Konfident

Film, který se určitě měl natočit i když Poutům se svoji atmosférou nevyrovná. Asi jsem měl velká očekávání. Ondřej Vetchý není zas tak nekompromisní a bezcitný náčelník STB, jak jsem čekal. Stále tam zůstává trošičku komické figurky z Okresního přeboru, takže občas to vyvolává v publiku smích, což asi Juraj Nvota neplánoval. Poněkud zmatená je tam i postava ztvárněná Arnoštem Goldflamem, o které se až na závěr dozvíme, že byl jakýmsi disidentem. Výborná kamera Jana Malíře. Výborné 3D modely MIGů pronásledujících emigranty v malých letadlech. (04.07.2012)

Mne sa pre zobrazenie ducha doby, inšpiráciu skutočnosťou a celkovo veľmi dobré obsadenie film páčil. Hoci samozrejme niektoré pohnútky sú absolútne nepochopiteľné. Napríklad vôbec nevidno, že by Mádl sa o ženu nezaujímal a ona skočí na poľský kolík práve z tohto dôvodu? Je trocha vtipné, že niekomu vadí slovenčina vo filme v slovenskej produkcii od slovenského režiséra. Mne vadili len natrhnuté ksichty Geišbergovcov. (27.08.2023)

Já děkuji tvůrcům, že mne jako ročníku, který tuto dobu nezažil, dokázal celkem rozumně realisticky ukázat, co vše se v našich končinách dělo. Obsazení je solidní a celkový námět na první dobrou funguje a vše klape. Bohužel žádná hloubka postav a cit pro detail. Závěr je bohužel také useknutý a proto dávám jen průměr. (25.01.2022)

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)

„Kto súhlasí s hriechom, žije v hriechu.“ Veľmi dobré. Kvalitný scenár, plno dobrých hereckých výkonov (aj od hercov, ktorí obvykle zvyknú bývať dosť otravní, nudní, nezaujímaví a neoriginálni) a veľa silných momentov, scén a nápadov. Scenár mrazivo vystihuje tú temnú dobu, kedy vám vysoko postavení súdruhovia mohli zničiť život len preto, že sa im chcelo. A vy ste voči nim boli absolútne bezmocní. Len ten koniec je taký nejaký... čo ja viem. Časť filmu sa nakrúcala v Čachticiach. Juraj Nvota (Muzika) je veľmi dobrý režisér, ktorý ak má k dispozícii vydarený scenár, je schopný nakrúcať drámy v podstate na svetovej úrovni. „Keby něco... tak nic.“ (22.08.2017)