Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Píše se rok 1858 a v Americe právě probíhá občanská válka. Texasem vedou bratři Ace a Dicky Speckovi pěšky skupinu spoutaných černých otroků a mezi nimi je i hlavní hrdina otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života... (TV Nova)
(více)Videa (42)
Recenze (3 235)
Film, který určitě bude mít v sekretariátu Dělnický strany své čestné místo. To stejně musí být pohled na chlapce z prázdnem na hlavě i v hlavě, když sledují tuhle oslavu černý bary. Jo, jo je to tak QT sází na černou a já mile rád přihazuju. Protože film, který trvá 165 minut uteče tak rychle, že si jeden nestačí ani uprdnout. Dovolím si filmu dát fotbalovej sestřih a rozmrdnout ho na dvě půlky. V té první je doslova radost sledovat, každý posraný filmový políčko a obdivovat herecký supertalent pana Christopha Waltza, ten mě tak oslnil, že bych mu na kanoii klidně dělal háčka. Samostatnou kapitolou je pak ku-klux-klan scéna, kdy jsem ze smíchu měl asi ještě pět minut slzy v očích. Opravdu jsem na sedačce vyváděl jako jelen co právě přišel do říje. Tady se Qvétéčko z videopůjčovny fakt vytáhlo. Do druhé půle vbíhá nový player, který má na dresu jméno Leonardo DiCaprio a postupně se vytrácí hvězda prvního poločasu Christoph Waltz. Což sice zamrzí, ale Leo naštěstí předvádí stejně dokonalou hru jako Christoph a po herecký stránce se nuda tedy rozhodně nekoná. Navíc muziku přitvrdí ještě démonicky dokonalej Sam L Jackson, jehož postavu jsem od první chvíle upřimně nesnášel. Celý film má plnej zásobník černýho humoru, vybroušených dialogů a oku lahodících záběrů, teda až na ty koule, to "děkuju" pěkně pane QT. Vůbec mě QT v tomhle filmu přišel trošku jako koulofil. Abych jen nechválil, měl bych v rukávu i dvě kritický připomínky, první, že vše to dynamické a zábavné skončilo v okamžiku, kdy Christoph "podá" Leovi ruku, pak už je to až moc velká snaha o to bejt cool a vůbec mě to nelepilo s předchozí podstatnou částí filmu. No a druhá výtka je osobní, proč tak malá rolička pro Zoe Bell ? Ale i přes tyhle výtky jsem si na černou nepřihodil naposled. ()
(1001) Bohužel už je to přesně deset let, co mi něco od Tarantina připadalo cool, takže podle toho taky vypadá, jak jsem si užila tenhle film. S tím souvisí i to, že Waltzovu kouzlu jsem nikdy nepodlehla, navíc mi jeho výkon přijde značně stereotypní. Jestli už bude chudáček pořád hrát jenom jednou stejnou roli, tak ho docela lituju. Velký problém jsem také měla s hudbou. Kromě toho, že se mi nelíbí konkrétní použité písničky, to čert vem, nemůže se každému líbit všechno, se mi spíš přestává líbit Tarantinovo spoléhání na to, že stačí k libovolnému celku pustit anachronickou píseň a "ono se to nějak udělá". A pokud je pravda, že Morricone řekl, že už s ním nebude spolupracovat, protože používá hudbu úplně nesmyslně, tak jsem ráda, že jsem dospěla ke stejnému názoru jako Morricone. A taky se tím kumulují bezobsažné, bezpřínosné pasáže, které zbytečně prodlužují hodně přepálenou stopáž. Je tam i dvakrát scéna s naprosto totožným obsahem - hajzlové nasírají Djanga, ten sahá na zbraň a potom ji pustí, když se situace uklidní. Místo toho, že by to působilo jako princip, to spíš vytváří dojem, že se někdo zapomněl ve střižně a pod dojmem, že je génius, zanevřel na řemeslo a jeho pravidla. Také už jsem dozajista dospěla do stádia, kdy mi nepřijde, že by situace, kdy někdo někoho střelí, a třeba několikrát, a ten někdo u toho řve, generovala humor či zábavu. Už aby Tarantinovi bylo šedesát a přestal točit filmy, jak slíbil, protože si nedovedu představit, kam by to chtěl ještě eskalovat. Je jasné, že hranici uměleckých záměrů už překročil. Nicméně se učím oceňovat takové malé věci jako debatu nad pytli s dírami na oči (i když je ve filmu vlastně dost navíc), nebo oznámení, že Alexandre Dumas byl černošského původu, ačkoli v Leově reakci na to se třeba mohl mnohem víc porochnit. Na závěr se snad už nabízí jen otázka, který film obsahuje "lepší statement", jestli Django, nebo 12 let v řetězech. Dle mého názoru jsou oba filmy bullshit, ale každý z trochu jiných důvodů. Doporučuji komentáře uživatelů Vitex a salahadin, kteří mi píšou úplně ze srdíčka, u Vitexe zejména pasáž o morálce autora a v případě salahadina ta část o srabství hlavní postavy. ()
Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě. ()
// "Niggas don't walk around here, niggas run!" Hahá. Quentin se zase jednou vytasil s luxusníma hláškama ale tentokrát k tomu přidal i chytrý a napínavý příběh, který - házejte po mně šutry, jak chcete - mi v Basterdech zkrátka chyběl. Tomu filmu opravdu nejde snad nic vytknout, především pokud jste fandové tvůrce a ještě navíc žánru. K tomuto spojení muselo jednou dojít a lépe a za víc ulítlího, přesto velice cool soundtracku to snad ani dopadnout nemohlo. Nejlepší části: jízda KKK, večeře v Candylandu, scény s S. L. Jacksonem ;) // EDIT: po dalším shlédnutí si za těmi pěti stojím, perfektní soundtrack, perfektní dialogy, perfektní scény - po Pulp Fiction Tarantinův nejlepší film. ()
8/10. Příběhově asi nejpřístupnější Tarantinovka, která nezapomíná na skvěle vypointovaný scénář, absurdní scény a přesnou hudbu ALE tentokrát využívá i vyššího rozpočtu - což jde znát z každého záběru. Obsazení je jako vždy hvězdné a mimo DiCapria si to imo nejvíc užíval Waltz, jehož postava byla správně komická ale nikdy ne tak moc, aby spadla do škatulky přehnanosti. Žánrovka nešetřící krví a černým humorem měla jediný problém... byla příliš utahaná. A to mám dlouhé příběhy fakt rád, ale tady jsem cítil, že to mohlo být o nějakých dvacet minut kratší. Škodí to především úplnému vyvrcholení, které nemá tak silný tah na bránu. Škoda... jinak by to byla dokonalost. ()
Galerie (123)
Zajímavosti (129)
- V jedné scéně jede Dr. Schultz (Christoph Waltz) celou cestu k domu v kočáře. Když ale přijedou, je na koni. (tb_23)
- Ve scéně, kdy Ku Klux Klan útočí na doktorův vůz, lze slyšet stejnou melodii, která je známá jako titulní hudba z oblíbeného režisérova (Quentin Tarantino) filmu Battle Royale (2000). (Athree)
- Film obsahuje narážky na předchozí filmy Quentina Tarantina. Příkladem je scéna s rotující kamerou, která se otáčí kolem Djanga (Jamie Foxx), jež připomíná začátek filmu Gauneři (1992), kde kamera obíhá stůl a mluvícího pana Hnědého (Quentin Tarantino). Dále také pohled ze stropu na Djanga stojícího mezi mrtvolami a jeho obkličování kruhem ochránců Candylandu připomíná scénu ze snímku Kill Bill (2003), kdy nevěstu (Uma Thurman) obkličují členové Crazy 88. Zmínka o Crazy Craig Koonsovi je spojená s postavou kapitána Koonse (Christopher Walken) z filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994). Gauner Billy Crash (Walton Goggins) pak používá nůž, který v Hanebných panchartech (2009) vlastní Aldo Raine (Brad Pitt). (Aere)
Reklama