Amadeus

"Jak mohl Bůh nadělit tolik talentu takové kreatuře…?“ Genialita versus průměrnost, která zoufale touží po dokonalosti. Jsou hlavními aspekty filmu, proto lze samotnému Amadeusovi nepřesná historická fakta velkoryse odpustit. Amadeus má nespočetně silných scén ale rozhodně tou nejsilnější je s jistotou ta poslední, kdy Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu svůj Requiem... Nefalšované grandiózně sestříhané DRAMA, ze kterého naskakuje husina. Vynikající po právu oscarový F. Murray Abraham, jeho žárlivostí sžíraný Salieri je bezesporu jeden z největších padouchů filmové dekády. Na druhé straně- Jeho sok, jedinečný Tom Hulce jako génius Mozart a obscénní vtipálek v jedné osobě, nezaměnitelný v téhle úloze, stejně jako jeho už prosnulý smích. Velkolepé, strhující, oslnivé, mistrovské dílo Miloše Formana, dle mě jeho nejlepší film, stojící těsně za bránou mojí TOP desítky.Ten kdo neviděl, tento do puntíku vymazlený skvost,urychleně napravit (27.08.2010)

Krásný film o velké otázce, kterou se trápí většina z nás... "proč nemám, to co on(a)?" Na koho svést to, že jsme méně schopní, pilní, silní, krásní, chytří či talentovaní, než někdo jiný... Kdo o tom rozhoduje, kdo určí, že se naše já probudí zrovna v tomhle těle, které nemá umělecké vlohy a přitom prahne po tom, stát se malířem, spisovatelem... Jistý skladatel A. Salieri patřil k nejvýznamnějším komponistům konce 18. století a patřila mu sláva a uznání Vídeňské smetánky. Miloval hudbu a toužil skládat jen tu nejkrásnější, hodnou Boha, kterého miloval. A ten Bůh za ním do Vídně poslal mladého Mozarta. Neotesaný, arogantní mladík, s neuvěřitelným nadáním a geniálním talentem, proti kterému byl Salieri naprostý břídil a podprůměrný brnkal. A Salieri si tedy pokládá naši známou otázku: "Proč dostalo tohle nemravné monstrum to, po čem já jsem skromně toužil. Proč jsi udělal géniem jeho a mě dal jen schopnost poznat velikost jeho umění?" Vskutku, při tom pomyšlení mrazí. Mimochodem, Amadeus prý znamená "vyvolený Bohem" Pozoruhodné herecké výkony, úchvatná Mozartova hudba a veliký příběh o střetu průměrnosti s genialitou. Mimochodem, osobně doporučuji kratší, staší verzi, režisérský sestřih už je na můj vkus zbytečně roztahaný a dlouhý. 90% (17.12.2006)

Je neuvěřitelné, jak někdo dokáže natočit film o věcech, které lidi obvykle nebaví takto strhujícím způsobem. Já například vůbec nemám ráda operu. Vážnou hudbu ano, ale instrumentální, jenže jen co do toho začnou zpěváci "ječet" (tímto se omlouvám všem nadšencům opery - vím, že operní hlas je kvalitní a dlouho školený, ale já to prostě nevydržím poslouchat), přestane se mi to líbit. Ale u tohohle filmu jsem seděla jako přikovaná a ani operní zpěv mi nevadil, naopak byl nedílnou součástí příběhu, který je povedený po všech stránkách. Miloši Formanovi se tady povedlo natočit strhujícím způsobem třeba i scénu, kdy skladatel diktuje noty druhému skladateli, který je zapisuje... Zní to nudně, ale na plátně je to bomba, podpořená navíc famozními herci, především Hulcem a Abrahamem v rolích Mozarta a Salieriho. Forman je výborný režisér, ale jeho schopnost zapojit do filmu hudbu je ještě lepší, "Amadeus" spolu s "Vlasy" jsou pro mě vrcholy jeho tvorby. (28.07.2005)

Teprve, když naplno přijmete to, že hra Petera Shaffera je NAPROSTÁ fikce, dá se na film či hru dívat. Jako neznalý jsem si dříve myslel, že jde snad o nějaký životopis. Musím říct, že je to nejslabší Formanův snímek z těch, které jsem doposud viděl. Líbila se mi režie, kamera, herecké výkony (jednoznačně Abraham před Hulcem), ale zpracování Formanova klasického tématu šlo tentokrát jaksi mimo mě, anebo ho snímek nedovedl podat s náležitou intenzitou. Jakpak by to asi vypadalo, kdybychom byli všichni geniální? (24.01.2005)

"This was a music I'd never heard. Filled with such longing, such unfulfillable longing, it had me trembling. It seemed to me that I was hearing the voice of God." Vážnou hudbu mám docela rád, ale nikdy jsem ji neprožíval tak intenzivně jako při poslechu Mozartovy hudby v Amadeovi. Především scéna ve které Mozart, na smrtelné posteli, diktuje Salierimu "Reqiem" - tomu říkám dokonalé splynutí hudby a obrazu. Nepochybuji, že naprostá většina režisérů si při sledování Formanova Amadea musí připadat stejně jako Salieri v opeře při poslechu "Dona Giovanniho". (05.07.2004)