Nedotknutelní

Už nějakou dobu jsem o tomto filmu slyšel prakticky jen to nejlepší, tak jsem si konečně našel čas, abych tento snímek zhlédl a výsledek mě vcelku potěšil. Intouchables je výborný film, co se týče herců, atmosféry (titul "feel-good movie of the year" mu asi už nikdo nevezme) a hlavně komediální stránky a přesto po jeho skončení jsem nechápal, proč je kolem toho takové pozdvižení. Stejně jako jsem poprvé (a pak podruhé) viděl snímek Forrest Gump - jo, taky je to super, všechno je tak krásně lidské a vše kolem toho, ale pořád mi k absolutní dokonalosti chybělo něco víc. Oba tyto filmy mi přijdou kapku "strojené". Nevím, jak to lépe popsat, ale zkrátka mi přijde, že se jednou za čas takovýhle film musí objevit, aby lidem připomněl, že by se na sebe měli být hodní a vážit si toho, co mají. Proti tomu nemám nic, ale… já si tohle umím uvědomit i bez filmů (a to teď píšu jako člověk, co filmy opravdu miluje). 80 %. (23.02.2013)

Film, který dokázal to co většina jeho předchůdců ne, a to potěšit a pobavit. Neumím si pro tenhle film představit vhodnější herce, než je Francois Cluzet a Omar Sy, kteří filmu pomohli filmu k výšinám a jako herecké duo byly více než sympatičtí. Scénář skvělý, propracovaný, a měl to co by měl mýt každý film. Z dá se říct smutného příběhu Philippa vytvořil skvělý příklad toho, co se stane, když se střetnou dva protiklady (výsledek je bombastický). Film měl, jak dramatické tak i velice vtipné chvilky a nelitoval jsem ani chvilky stráveného u něj. Nedotknutelní byly pro mě příjemným překvapením, a myslím si, že si zaslouží jak umístění v TOP 10 tak i všech pět hvězdiček. (24.07.2012)

Jeden z řady zase těch milých a pozitivních filmů, který se nenese v duchu šablony a negativní atmosféry současných filmů, ale naopak vypráví pravdivý příběh, na který budete celou dobu nahlížet s nadhledem, ale přesto budete vědět, že film je takřka podle pravdy. Hrozně pěkně se mi na něj koukalo, oba herci předváděli naprosto super výkony. Omar Sy možná ještě o něco lepší. Trošičku mi to jeho hraní připomínalo Eddie Murphyho v 80. letech. No paráda, konečně zase film, na který se budu koukat pokaždé, když se mi naskytne příležitost a budu vědět, že prostě jen tak neomrzí. A to přitom přišel naprosto náhle a okamžitě mě dokázal zasáhnout. Klobouk dolů. (08.03.2013)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Když se zazobaný kvadruplegik rozhodne domestikovat lehce asociálního Senegalce, nejspíš ještě sám netuší, kolik zábavy a zajímavých zážitků to do poněkud okleštěných životů oběma přinese. Ale já to tušila a tak se nepřidávám k nadšeným opěvujícím ódám, protože mě tenhle film absolutně ničím nepřekvapil. Jistě, mělo to v sobě humánní poselství, po většinu stopáže jsem měla koutky rtů ohnuté směrem vzhůru a možná jsem se i 2x uchechtla, ovšem viděla jsem vtipnější komedie, hlubší a dojímavější filmy o postižených lidech a mnohem silnější výpovědi o sociálních případech. Ta trocha cynického koření na povrchu byla na můj vkus příliš decentní, než abych z ní zvlhla. Samozřejmě jsou "Intouchables" nadprůměrným snímkem, jenže já po zdejším astronomickém hodnocení a orgasmických komentářích čekala něco víc, přidanou hodnotu, kterou jsem prostě nenašla. Moje škoda, nějak to přežiju a vy taky budete muset, sorry;-P. 75% (01.04.2012)