Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (2 817)
Svěží pojetí starého tématu o vztahu dvou odlišných osob. Francouzský přístup se hned od začátku jeví jako nohem sympatičtější, než ten, na který jsme zvyklí z Ameriky. Scénář si nebere servítky, a ač nejde až za pomyslnou hranu, (v několika momentech) překračuje meze, za které se většina podobných snímků bojí jít. Jako celek se však stále křečovitě drží funkčního schématu a bojí se byť o krok ustoupit. ()
Velmi podařený kousek, který se na ČSFD hrdě vyhřívá po boku takových trháků, jako Dvanáct rozhněvaných mužů či Kmotr ll. Pokud chtěl dojmout, tak se mu to v mém případě nepodařilo, ale pokud chtěl pobavit a rozesmát, tak hlavně díky Omaru Sy a jeho povedeným hláškám, účel rozhodně splnil. Je to trošku takový žánrový guláš, ale jako komedie určitě zaboduje a já po projekci Nedotknutelné jako komedii beru. Francouzi opět dokázali, že ještě umí natočit kvalitní snímek, ovšem deváté místo v žebříčku nejlepších filmů, pro mě zůstává i nadále záhadou. Společně s Pelíšky největší úlet top 20. ()
Můj vztah k Nedotknutelným (přesněji TĚMTO Nedotknutelným, protože s názvem Intouchables budu mít navždy spojenou De Palmovu gangsterku) by se dal popsat asi takto: "Na počátku byl hype." I z toho důvodu jsem si dal se zhlédnutím hodně na čas (film jsem viděl až v televizi cca před půl rokem), a dokonce se věci sešly tak, že jsem stihl vidět i zatím poslední film z dílny dua Nakache-Toledano, Dokud Nás Svatba Nerozdělí. A kupodivu když mi pak prošli "rukama" Nedotknutelní, měl jsem z nich v řadě ohledů velmi podobné pocity. Ano, je to velmi dobře zahrané, po řemeslné stránce velmi dobře vedené, ale zcela průhledné a nepřekvapivé, sestavené z očekávatelných figur a očekávatelných situací (jistě, obvykle v nich není k vidění kvadruplegik), a že by mělo jít o bůhvíjak přelomový film nebo i "jen" film roku, to bych neřekl. Na moji "první signální" to zkrátka a dobře nezapůsobilo a v hlavě mi tato záležitost zůstává už jen díky tomu přeceňování, které se jí dostalo a stále dostává. 8. nejlepší film? Ale prosím Vás... 70% ()
Chybí tam významový přesah, takže to zůstává jen velmi svižně natočená a skvěle humorem rozvrstvená komedie. Frantíci se pochlapili, přiškrtili scénář a vyhnuli se upatlanému filozofování ve světélkující Paříži i klasickým drsným street příběhům. Intouchables je svěží jízda plná emocí a spontánní improvizace hlavních hrdinů. Bez patosu a sentimentu. Není to realita, ale ani mimo ní. Trefa cca akorát doprostřed, se srdcem na pravém místě. ()
Jsou filmy, u kterých jsem nešťastnej z toho, že je můžu poprvé vidět jen jednou. Tenhle majstrštyk nejde, než vychvalovat do nebe, protože takovou dávku humoru neměl ani měsíčník Trnky Brnky. Výbornej je především Omar Sy. Díky němu to dostává punc originality a hlavně jeho životní příběh se prostě musí dotknout každýho. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (44)
- Snímka sa stala s 8,8 miliónmi divákov najnavštevovanejším filmom v nemeckých kinách za rok 2012 a zároveň najnavštevovanejším francúzskym filmom v rámci Nemecka vôbec. (m.a.t.o.)
- Na rozdíl od nadšeného evropského publika se v USA film setkal s rozporuplným, ba dokonce negativním přijetím. Například recenzent Jay Weissberg ve svém článku na webu Variety obvinil snímek z rasismu v duchu příběhu strýčka Toma a označil Drisse (Omar Sy) za předvádějící se opici se všemi rasistickými souvislostmi tohoto termínu. (Aelita)
- Film byl vyslán za Francii jako návrh na nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Samotnou nominaci však film nezískal. (JoranProvenzano)
Reklama