Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Na tuhle sérii jsem byl de facto upozorněn S.Quentinem QUALE při našem rozhovoru o opodstatněnosti odpálení první atomové bomby. Olivera mám rád jako režiséra válečných snímků z Vietnamu. Jeho kritický pohled zcela chápu, dnes už většina lidí ví, že Vietnam byl pro Amíky průser a že tam nejspíš neměli vůbec co dělat... Stone to musí jako bejvalej vystřízlivělej volunteer pěšák nasazený v tomto konfliktu vědět dvojnásob a jeho tepání do tehdejší politiky USA je oprávněné. Jenže se zdá, že s věhlasem a i vlivem, který má na diváka se rozhodl poslední století USA podrobit podrobnému a kritickému náhledu. Nic proti každý má na to právo. Kontroverze a známé jméno přitahují, takže jsem si jist, že po tomto dokumentu O.Stone sáhla lačně nejedna TV stanice jejichž dokumenty jsou sice zajímavé ale podobající se jako vejce vejci. Já jsem mladší než O.Stone. Naštěstí patřím ke generacím, které si o válkách mohou svobodně psát a tak stejně jako O.Stone mám na základě svých studií historie taky své názory. Stone naštěstí hned v úvodu netvrdí, že zjistil nové informace a je to tak jak říká, protože má nezvratné důkazy. Nabízí jen doměnky a jiný pohled. To je v pořádku, vláda USA zcela jistě (jako každá jiná vláda ať už levicová nebo pravicová) ne vždy voličům a občanům USA říkala pravdu. Přesto jsem se některým jeho zjištěním dost divil... Budu se tu tedy vyjadřovat komentáři postupně díl za dílem. ------------------------------------------------------------------xxx 1) II. Světová válka - Stone nám tu v rychlé a celkem jednoduše stravitelné kostce nastíní příčiny 2. Světové, krizi, frustraci Německa, Japonskou expanzi v Asii, napadení Polska, Evropy, vstup USA do války, napadení Ruska Německem a v závěru věnuje celkem dost prostoru ruské protiofenzívě a zatlačování Němců zpět... Překvapilo mně jeho tvrzení, že se spojencům válčit s Němcem moc nechtělo na základě zkušeností z 1. světové a jediný kdo s Němcem pořádně tvrdě bojoval byli Rusové... Za tohle by jej asi nejeden spojenecký pěšák či letec asi kopli bagančetem do řiti... ----- xxx 2) Tenhle díl opět více méně poukazuje na hrdinství Rusů, ukazuje na dělení Evropy mezi vůdci, Britskou snahu zachovat Impérium i s koloniemi a zabývá se volbami v USA v roce 1944. Trumana O. Stone evidentně nemá v lásce! ----- xxx 3) V tomto díle jsme již jen krůček od nařčení spojeneckých osádek (na to jsem vždy alergický) barbarskými vzdušnými pirárty (Hitler s Göringem říkali vzdušní teroristé) a od konvenčního bombardování třetí říše se přesuneme do pouště k projektu Manhattan. Závěrem můžeme sledovat spekulace o tom, jak zlí Američané zbytečně házeli napalm na japonská města z papíru a jak zlý Truman ve snaze zděsit Rusy nechal vysmahnout při štěpení jádra první dvě japonská města. Japonci údajně nekapitulovali kvůli atomvkám, ale díky invazi Rusů do Mandžuska... Ehm.. úplně na závěr vznese O.Stone dotaz jak by svět vypadal, kdyby se prezidentem stal pacifista Henry A. Wallace. ------- 4) Studená válka - za vše mohou USA, Rusko bylo donuceno se vlastně bránit protizbrojením. Stone sice uznává (to je hodnej) že rudej mor zachvátil i demokratické země na východ od Německa, uznal i to že tam byly represe a potlačena svoboda, ale v globálu to byl jen důsledek amerického (Trumanova) řinčení atomovkami. Kdyby O.Stone točil ,,tajné dějiny'' z druhé strany železné opony, možná by věc chápal jinak než jako Amík, u kterého můžeme být rádi, že ví kde leželo Československo.... (09.04.2014) (méně) (více)

Režisérův závěrečný optimismus nesdílím. Vcelku ale jeho pohled nabízí velmi zralé zhodnocení, jehož audiovisuálními prameny podepřená argumentace obstojí před otevřeným publikem. Světovým antikomunismem velebená demokracie „made in USA“ má vedle těch Stonem zmíněných nebo aktuálních (migrační krize) i jiné vroubky: zatímco sovětům se mnohem silnější Car-bomba nevymkla, Yankeeové způsobili testem Castle Bravo v roce 1954 největší jadernou katastrofu od svržení bomb v Japonsku, od II. sv. v. do poloviny 70. let bylo až 16 tisíc občanů - včetně dětí, mentálně postižených a vězňů - podrobeno pokusům s fysiologickými důsledky radioaktivity (článek Count of Subjects in Radiation Experiments Is Raised to 16,000 publikovaný k 20. srpnu 1995 v The New York Times), dnes je komercionalisovaný vězeňský systém a spousta nevyřešených sociálních otázek, především ohledně rasové segregace indiánů a černochů (a kdo ví, jak bude probíhat konflikt s hispánským prvkem, který má v polovině tohoto století představovat největší skupinu obyvytel Spojených států; srv. Kateřina Březinová - El imaginario chicano, Praga, Karolinum 2014), desítky milionů občanů závisí na potravinových poukázkách… Domácí ostudu pak „řeší“ tím, že deklaratorními provokacemi tlačí Rusy do mohutného přezbrojování. Sniper Nicholas Irving poukazuje i na systematickou selekci psychicky narušených adeptů vojenské služby, kteří by u nás měli problém projít základním vzděláním, ale po několikaměsíčním cvičení jsou z nich v normální vyrovnané válce sice nepoužitelní, zato při okupacích užiteční sadističtí „hrdinové“ (vzácně odhalené mučení a znásilňování ve věznici v Abu Ghraib; k existenci tohoto typu náboru promluvil i Václav Cílek v pořadu Jak to vidí... 30. 4. 2015). A v roce 2002 nás knihou The War Against the Terror Masters, hlásící se ke staré myšlence nietzscheánského „kreativního ničení“, chtěl uhranout neokon Michael Ledeen (pozoruhodně prorocky k ní kdysi přispěl Schumpeter svojí představou o demisi kapitalismu a z Frankfurtské školy bývá připomínán především Marcuseho text Jednorozměrný člověk; tyto konotace uvádím proto, aby bylo zřetelnější, jaké antipody - nesocialistického antikapitalistu Nietzsche, jednoho z theoretických „opravářů“ kapitalismu Schumpetera, socialistického antikapitalistu Marcuse a kdovíkoho Ledeena - tato metafysicko-geopolitická strategie spojuje). Podle dostatečně komplexní výpočtové methodiky je sociální stát USA 2. největší na světě, britský pak 5., zatímco z hlediska efektivity řádově úspěšnější Švédsko zde zaujímá až 11. posici (zdrojem je analysa OECD, resp. fiskální odborník profesor Jaroslav Vostatek, jenž s touto statistickou presentací vystoupil na přednášce konané k 200. výročí narození Otto von Bismarck při Institutu Václava Klause; zveřejněno na Youtube; tento výpočet totiž zahrnuje i zfixlovanými methodikami nezahrnované různými kathegoriemi neblahého sociálního stavu garantované daňové úlevy, jimiž se vyznačují uvedené anglosaské koncepce; osobně si myslím, že nadto může také významný ukazatel představovat míra efektivity daných mandatorních opatření, protože uvolňuje-li stát nízké přímé sociální dávky, pak i kdyby nepomáhal nepřímo zmíněnou cestou, může mít in summa mnohem vyšší sociální náklady v závislosti na POČTU takto potřebných, jelikož je prostě z mnoha důvodů, především v důsledku extrémní ekonomické nerovnováhy, dysfunkční, což koresponduje s faktem prvenství anglosaských států na Indexu zdravotních a sociálních problémů, jehož záviděníhodnou úroveň představují naopak sever Evropy, Benelux a Japonsko [odpresentováno 4. 5. 2015 na ČT24 v pořadu Fokus Václava Moravce/Chudí versus bohatí]). Tolika rozporuplných podob nabyl již anglosaský kapitalismus, že nadšenecké důvěře v jeho vnitřní harmonický kurs se už snad nelze ani smát. Ať ho reflektujeme v klasické formě asketického kalvinismu, zrod z něhož mu krajně redukcionisticky a ovšemže osobně předpojatě přičítal Weber a jehož naivní metafysiku asi nejlépe jak přímo ve spojitosti s kalvinismem, tak s odkazy na Franklinovo selfmademanství vylíčila Ossowska ve své knize Měšťanská morálka (česky vydáno v překladu Svatavy Navrátilové Praha, Academia 2012), nebo s ohledem na jeho podporu klerofašistických diktatur, popř. skrze jeho současný stav, kdy je politika kapitálu internacionalizována a generuje spoustu nevyzpytatelných externalit environmentálních, sociálních či kulturních, takže zneklidňuje jak levicovou, tak pravicovou část ideologického spektra, - vždy se nám tento liberalistický sociálně inženýrský experiment vytrácí z rozumného dohledu odkud silou peněz rozhoduje o politice, kultuře, o všem, bez veškerého heilování. Zbrojí se jako dosud nikdy, zbrojí se všude a stále sofistikovaněji, přičemž každému musí být zřejmá prostá rovnice, jejímž základním východiskem je omezený prostor, že čím více je zbraní, tím jsou blíže (tedy ochutnáme vlastní výrobu). Pouze národ Yankeeů je pořád stejně triumfalisticky zahleděný a navzdory obezitě, školství a věrohodnosti jeho tolikrát demaskovaných representantů přesvědčený o své výjimečnosti a odpovědnosti za svět. (08.09.2014) (méně) (více)