Quo vadis
Režie:
Jerzy KawalerowiczScénář:
Jerzy KawalerowiczKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Paweł Deląg, Magdalena Mielcarz, Bogusław Linda, Michał Bajor, Jerzy Trela, Franciszek Pieczka, Krzysztof Majchrzak, Rafał Kubacki, Andrzej Tomecki (více)Obsahy(1)
Známý román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze "Quo vadis", který vypráví o osudech prvních křesťanů ve starověkém Římě, již několikrát posloužil jako předloha pro filmové zpracování. V roce 2001 ho převedl na filmové plátno režisér Jerzy Kawalerowicz. Jeho rozsáhlá, historicky laděná freska představovala v dějinách polské kinematografie ve své době nejnáročnější a nejdražší filmový projekt. Jedním z hlavních hrdinů melodramaticky laděného příběhu je mladý patricij a římský důstojník Marcus Vinicius, jenž se po třech letech vrací z války do Říma a přitom se náhodně zamiluje do krásné cizinky. Plavovlasá Lygie je královská dcera ze slovanského kmene, která zůstává na císařském dvoře držena jako rukojmí. Zamilovaný Marcus se ji pokusí ze zajetí zachránit a získat pro sebe. Lygie však nechce být jen jeho konkubínou, a proto uprchne a ukrývá se v křesťanské komunitě… Děj se odehrává na pozadí bouřlivého dění v antickém Římě (v letech 54–68 našeho letopočtu) za císaře Nera, se všemi protiklady a příznaky doby. Stále populárnější nové křesťanské náboženství, které nabízí posmrtný život a požaduje přísnější morálku, větší pochopení a toleranci mezi lidmi, musí být nenáviděné v prostředí, kde vládne krutost a nadřazenost. Dalšími výraznými postavami příběhu jsou inteligentní a požitkářský básník Petronius, blázen a krutovládce Nero a řecký filozof a podvodník Chilon... Jerzy Kawalerowicz tento výpravný historický velkofilm připravoval sedm let (kromě polských exteriérů se natáčelo například ve Francii, Římě a Tunisu), své režijní pojetí přirovnal k dantovské tragédii, v níž nakonec vítězí víra a láska. Do hlavních rolí obsadil řadu vynikajících polských herců. Postavu Marcuse Vinicia ztělesnil Pawel Delag, jeho přítele, bonvivánského básníka a sebejistého kritika společenských poměrů Petronia ztvárnil u nás dobře známý Boguslaw Linda, zatímco úlohu lstivého a krutého Nera hraje Michal Bajor. Nelze opomenout i další obsazení: zrádného a úskočného Chilona Chilonidese představuje Jerzy Trela, charismatického křesťanského apoštola Petra vytváří Franciszek Pieczka. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Ale, ale, nebude tak zle, aby neslo dat alespon prumerny hodnoceni. Knizni predloha je samozrejme o nekolik radu vejs, a prave na tom si Kawalerowicz nabil svoje ctena usta, kde ale kolisa prehustenej scenar a snaha o nabubrelou vizualitu, tam mi vsechno vynahradili herci v cele s Lindou a Bajorem jako Neronem. A ze nekomu vadi prilisnej akcent na nabozenskou rovinu celyho tematu? Proste Quo Vadis. A Polaci Excorcistu nikdy nenapisou ani nenatocej. ()
Nerozumím zdejšímu podprůměrnému hodnocení. Ano, film se neblýská holywoodskou výpravou, působí skromněji, komorněji a řekla bych divadelněji. Ale má duši, atmosféru. Prostředky, které měli možnost Poláci využít, naplno využili. A plný počet bodů za film navyšuji pro gladiátorské scény a pro závěrečnou scénu s apoštolem. Scéna se lvy byla velice syrová, přímo dechberoucí, srdcervoucí. Myslím si, že Hollywood by její provedení mohl závidět. Díky objevení tohoto snímku jsem zažila zážitek. ()
Vím, že tento film byl hodně srovnáván s Gladiátorem, který byl po technické stránce mnohokrát dokonalejší... Mě tento film však velmi překvapil věrností románové předloze... Dokonce se dva hlavní hrdinové, milenci, za celý film ani jednou nepolíbí (režisér-Američan by je nechal nejedenkrát zajisté spočinout ve vášnivém objetí, v němž k sexu chybí už jen malilinký krůček)... Asi díky této své konzervativnosti, která uznává i ne příliš invenčí, ale zato věrné přepisy, jsem schopná ochotná nesoudit film tak přísně, jako většina. ()
Tak trochu z povinnosti zhlédnuto. Kladem je syrově ztvárněné utrpení křesťanů a davová psychóza většinového obyvatelstva, strašlivě je ovšem představeno křesťanství samotné. Stranou ponechme, že na teologických fakultách (tedy jak na kterých) se již dávno vyučují představené historické události jako do větší míry mýtus (Petr v Římě, Nero původcem požáru atd.). Horší je jiná věc. Klišé "křesťanských" filmů. Tolik nicneříkajících frází o lásce a odpuštění by se jistě dobře vyjímalo v "sále království" leckterého charismatického či letničního společenství; tvůrci by ovšem měli vzít vážně posun doby (od napsání románu uběhlo přece jen 100 let, od Nového zákona ještě více) a pokusit se mluvit a točit o raném křesťanství srozumitelně a historicky věrohodně. Film je dalším nezvládnutým pokusem o křesťanskou problematiku; a že jich panečku je. Dělají historii i křesťanství medvědí službu a jdou tedy přesně prosti záměru spisovatelů předloh. Stále více si uvědomuji, že nejlépe, když se věci chopí inteligentní nekřesťané, kteří často lépe a přesněji trefí meritum věci. Mrkněte na Pána (prstenů), Poslední pokušení či Matrix a pochopíte, že ty fráze nejsou vlastně zas až tak blbý, jenom nesmějí jako fráze znít. ()
Nejdražší projekt polské kinematografie si určitě tolik peněz nezasloužil (a navíc tu nejsou nikde vidět). Hlavním viníkem je určitě režisér a scénárista v jedné osobě, jehož práce nevzbuzovala dojem adaptace historického románu, ale realizace divadelní hry v exteriérech. Skoro všicni buď neustále přehrávají, nebo zase jen odrecitují své repliky a zmizí. Kromě Boguslawa Lindy (a hrstky dalších ve vedlejších rolích) tu snad ani nejsou žádní herci (že by tedy amatérské divadlo?). Na Magdalenu Mielcarzovou se aspoň dobře kouká (rozhodně mě nenudila tolik jako Diane Kruger v Troji), ale jsem přesvědčený, že obsazení skutečných herců by bylo jednoznačně přínosem. ()
Reklama