Gappa

Jeden z mála katastrofických filmov, prístupný deťom, bez následkov na ich psychiku. Príšery totiž nevzbudzujú hrôzu, ale skôr súcit a pobavenie. Dôležitá je v tomto smere aj eko stránka filmu, upozorňujúca na to, že človek by sa nemal správať k iným živočíšnym druhom ako ich pán, ale len ako ich rovnocenný druh. Naivné dialógy a isté akčné prestoje deti zvládnu, kým si budú lámať hlavy nad tým, čo za divné oči to svetielkovali na začiatku z mora. Naivné triky (ten s tankami mi pripomenul partizánsky film Vlčie diery) kultového filmu. Vôbec nie je tak hrozný, ako tu kolegovia píšu. Je detsky imaginatívny. Fakt je, že veľa z tých, čo videli film ako deti, stratili schopnosť naivného očarenia a prižmúrenia oči nad nedostatkami. Alebo skôr, nahradili ju (často zradnou) racionalizáciou všetkého. I umeleckého diela. Akým film je, bez ohľadu na jeho kvalitu. Nuž a Gappa je nadpriemerne kvalitná. Síce len kúšťok nad priemer, ale je. Samozrejme, s prihliadnutím k dabingu a záverečnému antifeminist posolstvu, kedy si fotografka z novín na základe skúseností s Gappou famíliou uvedomí, že jej miesto nie je v práci, ale výlučne pri sporáku a plienkach. (08.12.2020)

Tento skvost jsem měl tu čest shlédnout již 2x a musím říct,že to je opravdu nezapomenutelný zážitek.Když přehlédnu naštvaného létajícího mončičáka,tak nejhorším záporem je jednoznačně prkenný scénář.Možná to je způsobeno monotónním českým dabingem za,který by se nemusel stydět ani Miroslav Moravec.Vřele doporučuji (24.04.2007)

Realisticky zhodnotit Gappu by znamenalo rozhodovat se mezi 1 hvězdičkou a odpadem a nejspíš by zvítězila kategorie odpad. Je to film neuvěřitelně naivní a hloupoučký, už v době svého vzniku technicky zastaralý. Jenže svou nezastupitelnou roli v mém hodnocení a určitě i v hodnocení ostatních hraje nostalgie. Gappa byla prvním filmem, který jsem v kině shlédl jako malý kluk a byl jsem z něj jednoznačně unešený. Těch příšer jsem se nesmírně bál a nekvalitní triky mě tehdy šokovaly. V 70. letech byla Gappa u nás velice populární, v kinech prošla třikrát, pokaždé za velkého zájmu. Nabídka v daném žánru byla holt strašně chudičká. Dnes už je to jen součást filmové historie, zajímavá pouze pro sběratele žánru a fanoušky filmové historie. Celkový dojem s ohledem na nostalgii: 30 %. (13.01.2008)

Přiznám se, že na Gappě jsem jako díte ulítával. Když se na ni dnes zpětně dívám, beru ji spíše jako příjemnou komedii s předpotopními efekty než spektakulární sci-fi podívanou, což je jen a jen dobře. Pokud se totiž divák upne na dobu, ve které snímek vznikl, může si užít nevšední romantickou komedii, kdy rodinka potvor z hlubin moře rozmačká pár papundeklových lodiček, městeček a lidiček, aby došla svého štěstí. 70% (27.02.2008)

I po letech se dívám na Gappu dávnýma očima, kdy mi japonské monstrfilmy učarovaly. Pravda, triky jsou děsivé, herci v kostýmech ještěrů rovněž (takhle ale prostě Japonci své filmy točili). Zatímco v amerických a britských filmech kraloval Ray Harryhausen se stop-motion a u nás vdechoval život pradávným obyvatelům Karel Zeman, Japonci usoudili, že nejlepší varianta je převlečený herec, což jim vydrželo hodně dlouho. Pokaždé obdivuji práci modelářů, stavby musely dát hodně práce a zabraly jistě spousty času. Scény na ostrově mají své zvláštní poetické kouzlo, které ještě podtrhují bubny domorodců. Dnes úsměvné a do jisté míry zábavné dobrodrodružství. (10.06.2012)