Ghost in the Shell

„And where does the newborn go from here? The net is vast and infinite.” –– Ukázkový prototyp filmu, na které zkrátka jedno zhlédnutí nestačí. S každým dalším zhlédnutím v tom vidím něco víc, stále víc si zamilovávám postavy majorky Kusanagi a Batóa, stále víc se mi ten film dostává hlouběji pod kůži a stále více se mi líbí podmanivá hudba Kendžiho Kawaie. Pro fanoušky Matrixu, kteří hledají podobné a taktéž vyvedené dílko, je to výborná volba, pro otaku a všeobecně milovníky východní kinematografie povinnost. Totálně sugoi! (01.11.2011)

Dle mého názoru má v sobě každý milovník filmů něco, díky čemuž mu činí potěšení sledovat japonské masterpiece animáky podobné tomuto. Ty filmy mají nápad (většinou ty nejlepší náměty z celosvětové kinematografie, které se rovnají příběhům těch nejkvalitnějších sci-fi románů), jsou děsně k nakousnutí, a hrdinové jimi prochází stylem zběsilých akčních honiček, soubojů, ale i dramaticky dojemných scének. Ghost in the Shell pak není jiný. V příběhu, který - povídá se - do značné míry inspiroval tvůrce Matrixu jsem byl svědkem našlapané akce která měla grády, i smysluplných konverzaček mezi dvěma či více postavami. Ze začátku mi možná trochu trvalo, než jsem se do příběhu vžil (osobně doporučuji přečíst si k filmu před jeho shlédnutím anotaci), ale menší zmatek v hlavě po pár minutách vystřídalo napětí první akce, po které následovalo procitnutí a plné zasvěcení do děje. Na co nesmím zapomenout, je zmínka o nenucené nahotě ve filmu. Ta do celého universa GitS perfektě zapadá, je někdy až poetická, a já navíc dostal potěšující bonus v podobě s precizností nakreslených slečen v rouše Evině s božskými křivkami těla. Nejen proto tento snímek dlouho zůstane jedním z nejkrásnějších sci-fi, co jsem kdy viděl... (26.08.2009)

Je až nespravedlivé, že v době, kdy euroamerická kultura ještě stále nevědomky čekala na Matrix a dokonce i takový Johnny Mnemonic teprve putoval do kin, japonská mládež už mohla zoufale utápět své ubohé lidské mysli v úžasném cyperpunkovém světe Ghost in the shell. Nechápu lidi, kteří tenhle film mohli nepochopit, protože když pozorně sledujete, co se před vámi děje, všechno vám do sebe nakrásně zapadá. Jako student filosofie můžu navíc říct, že film má opravdu hluboký filosofický přesah a nejde tak jen o prázné pseudofilosofické tlachání, za které se většina podobných žánrovek snaží schovávat. Celkový dojem navíc perfektně dokresluje na svou dobu špičková animace a taky úžasná hudba, díky kterým se občas přistihnete při tom, že vlastně ani k ukojení vašeho audiovizuálního libida nic víc než záběry na noční město a hypnotickou Kawaieho hudbu nepotřebujete... (02.05.2007)

Skvostný cyberpunk, který jako by vypadl ze světa Blade Runner, dokonce i Vangelise jsem chvílemi zaslechl. Výborná animace podpořená atmosferickou hudbou a příběh o smyslu života, smrti, bytí a nebytí. Vize společnosti v nedaleké budoucnosti není nijak lákavá... Konečně jsem si jistý, že mangu, chystanou zakrátko v češtině, chci. (02.04.2017)

Po hudební i vizuální stránce vcelku zajímavé, ale ten příběh.. Dá se shrnout do jednoduché otázky a ještě jednodušší odpovědi: Může mít stroj duši ? No může... A co dál ? Všechno ostatní mi chybělo,nepochopil jsem proč je tato otázka vůbec položena a ani poučení (?), hrozbu(?), poselství(?) v odpovědi. Možná jsem se na to jen špatně naladil nebo mi Ghost in the Shell nedostatečně hacknul ducha:) (19.12.2011)