Zmizelá

Kdo by nechtěl svojí manželce otevřít lebku a podívat se, co se v ní děje? Best Fincher since 2007. Zejména první polovina brilantní. Způsob, jakým se Fincherovi podařilo elegantně vtělit dva nespolehlivé knižní vypravěče do vzrušující filmové řeči je hodný (ne)akademického obdivu. Obzvlášť proto, že film sice nedosahuje vrstevnatosti a naléhavosti knihy, ale dokáže ji vyvážit dravou ironií a jízlivou nadsázkou. Kritika krizí zkriplené společnosti, která se orientuje už jen podle odlesků a mediálních obrazů, je provedena s lehkostí a bez jakékoli křeče. Víc problémů mám s druhou polovinou, která uhne až k lehkému campu a hlavně v neodolatelně psychopatické karikatuře hlavní hrdinky si trochu ulehčuje práci, když od subtilní společenské kritiky a všímavé satiry na manželskou krizi utíká k šokujícím zvratům. Navíc v některých "temných" scénách jako by Ben Affleck (zbavený možnosti bránit se hovězím úsměvem) narážel na limity svého herectví. Nemůžu říct, že by mě Fincher bezmezně přesvědčil o smysluplnosti všech částí své hry, ale bez mučení přiznávám, že i s přihlédnutím k náročnosti předlohy a všech úskalí, které materiál skýtá, se mi původně lehce indiferentní postoj mění v hluboké uznání. Rád si tuhle Gone Bitch ještě jednou s odstupem zopakuju. (30.09.2014)

Rovnice ,,Nový Fincher = filmová událost" už po tomhle filmu bohužel neplatí, Zmizelá je jen excelentně natočený nadprůměrný film. Jako thriller přespříliš překombinované, jako zpráva o stavu mediálního světa a jeho dopadu na populaci ovšem brilantní... Ale hlavně je tu paradigma manželského vztahu, a tak platí, že místo mrazivého Fincherovského thrilleru jde spíš o Válku Roseových ve 21. století... (04.10.2014)

Trochu málo vtahující, sklovitě hladké, příliš formální, jako by Finchera zaujal promyšlený tvar, a pak už k němu jen dotočil film - přesto oceňuji nejen konec sám, ale především tu dobře uloženou trhavinu, s níž je celý příběh podminován, aniž by ji nechali vybuchnout. Náloží je požehnaně, v rovině vyprávění například ona nezaměnitelná historka s gestem v cukrové vánici, která existuje jako zápis v deníku, a také v paměti jistého děvčete, jemuž si Amy neodpustila příběh vyprávět ve chvíli, kdy měla zůstat naprosto inkognito - stačí tedy počkat, až se drátky spojí, až pasáže z deníku projdou očima veřejnosti a děvče posedne náhlá touha ještě jednou Amy ublížit (nebo zprvu třeba ji jenom vydírat), a pak tady máme policistku, která se ráda chytí nového vlákna, a fakt, že nově zpečetěné manželství je celé ověšené rozbuškami - až se ukáže, že otcem dítěte, které spolu čekají, je onen chladně zavražděný psychopat, až se znovu dostane ke slovu láska k oné mladé studentce, až něco změní hlas Nickova rozumu ústy jeho dvojčete, až... až.... ano, líbí se mi struktura příběhu, která křehce nastolenou momentální rovnováhu (zvrtávající se už tím, že není divácky líbivá) omotává tolika roztřepenými motouzky rozbušek, kolem nichž se to jen hemží konkrétně patrnými, existujícími, ožehavými jiskrami... Je to funkční rébus, dosledovatelný k tolika vtipným, dobře rozpracovaným katastrofám za hranicemi zobrazeného, škoda jen, že zůstává v rovině vykalkulovaného umění. *** Důležitý komentář: Matty. (07.10.2014)

Geniální! Rosamund fantastická! Naprosto fantastická ... k tomu ta hudba ... všechno dohromady způsobilo, že jsem po více jak dvou hodinách při závěrečných titulcích zvolala "néné, ještě přece nemůže být konec!!! Tohle nemůže být konec!!!" A hned jsem se šla sem podívat, zda bylo natočeno pokračování :-)) (25.04.2023)

B-R-A-V-O. Tentokrát budu trochu osobnější, Davide, u Zmizelé se předvádíš v té nejlepší formě a po celou dobu film pevně držíš ve svých rukách. Směrem k závěru jsem na tebe skoro začal křičet a zároveň žadonit, ať nevymýšlíš blbosti a nepoděláš konec, ale i ten sis naprosto s přehledem pohlídal. Za tohle mistrovské dílo a zároveň dokonalou „šachovou“ partii, u které si člověk nikdy nemůže být jistý, kdo má zrovna navrch a jaký bude následující tah, ti moc děkuju a udílím naprosto suverénní plný počet. (27.12.2014)