Zmizelá

"Když myslím na svou ženu, myslím na její hlavu. Představuji si, jak rozbíjím její lebku, prohrabávám se jejím mozkem, snažím se získat odpovědi." Jsem velkým, jasným a neoddiskutovatelným vládcem naší domácnosti - prostě vařím, peru, žehlím, starám se o děti, zařizuju večeře při svíčkách a zpod pantofle vykukuju jen s nejvyšší opatrností. Mně se zkrátka nemůže stát to, co se stalo Nickovi. Jenže s Nickem jsem si užil celkem slušný napětí, ještě lepší pocit beznaděje a kdybych věřil tomu, že FBI skáče tak jednoduše na špek, tak bych se stal nepolapitelným federálním zločincem. Takhle musím konstatovat spokojenost s filmem a nespokojenost s tím, jak to dopadlo. Já bych ji zabil minimálně třikrát. (08.04.2015)

Na Finchera slabší kousek. Ano, byla to dobrá kriminálka, dokud to nedopadlo tak, jak to dopadlo. Už jsem v komentářích zahlédla, že kvůli finále dal někdo odpad! a vůbec se tomu nedivím. Upřít originalitu námětu nelze, ale mně to zkrátka nesedělo a v závěrečných minutách jsem si musela klepat na čelo. Zkrátka výborně rozehraná kriminálka s neukočírovaným koncem, který - co si budeme povídat - zkurvili. Co taky vůbec nedává smysl je příběh Amy, který po návratu vyprávěla světu. Kamerové záznamy z domu u jezera tam přece byly jen za tři dny, ne celý měsíc. Stačí se trochu zamyslet a člověk objeví spoustu logických mezer. O to víc mě překvapuje, že je film opěvovaný i velkými rádoby kritiky (čti hnidopichy). Za mě menší zklamání. (28.12.2014)

Ten zdánlivě ledabylý režijní styl, ve kterém má přitom každá scéna svoje místo, se mi právě tady zajídá z celé Fincherovy filmografie nejvíc. Snad nikdy totiž nebyl tak odosobněný a pokud v dramatickém thrilleru, jehož alfou a omegou jsou mezilidské interakce, chybí byť jen špetka chemie či hmatatelných emocí mezi Nickem a Amy, zamrzí to. A pokud jim chybí i v těch momentech, kdy mají být párkem zamilovaných či naopak překypovat nenávistí, dochází mi, že nedostávám ani z poloviny tolik, kolik bych chtěl - a vzhledem k tématu asi i měl. Komplikovaná cesta ztracené holky a lidí kolem ní je totiž podstatně méně rafinovaná či překvapující, než většinu času slibuje. Vztahy totiž jsou dřina a věda - ale rozhodně ne takováhle. (02.01.2015)

Rovnice ,,Nový Fincher = filmová událost" už po tomhle filmu bohužel neplatí, Zmizelá je jen excelentně natočený nadprůměrný film. Jako thriller přespříliš překombinované, jako zpráva o stavu mediálního světa a jeho dopadu na populaci ovšem brilantní... Ale hlavně je tu paradigma manželského vztahu, a tak platí, že místo mrazivého Fincherovského thrilleru jde spíš o Válku Roseových ve 21. století... (04.10.2014)

Fincher zase raz osvedčil svoju neuveriteľnú schopnosť ponúknuť prostredníctvom deja filmu, to čo momentálne víri ľuďom v hlavách a zároveň pop intelektuálnym médiám na stránkach prinášajúcich témy dňa. Nie politika (teda nie priamo), ale vzťahy medzi mužom a ženou v dnešnej dobe a otázniky nad inštitúciou manželstva. A zároveň prináša aj odpovede, rovnako patriace dobe: ak chcete stabilitu v partnerstve, zahrajte sa hru. A nie jednu a nie len takú, čo barmanka založí medzi desiatky podobných. Pretože tunák už nejde len o taký naimplantovaný adrenalín v podobe bandži džampingov a podobných idiotín - tu dámy a páni sa hrá rovno o život. Kam sa podela mŕtvola? A kam všetky tie sľuby večnosti, čo si dali zaláskovaní v dobách, kedy sa zdalo, že niť ich vzájomnej dôvery nemôže pretrhnúť? Je to zručné, plné skvelého humoru rovnako tak temných stránok, ktoré zažíva veľa párov. Nuž fajn. Vytiahnuť pulz doby, tej čo naozaj dýcha aj v rozhovoroch medzi kaviarenskými a barovými stoličkami, je skvelé nadanie. A Fincherovi zaň patrí Absolut (vodka - jeden panák). No nie absolutórium. Pretože s výnimkou filmu Sedem sa všetky jeho nadčasové filmy stali s odstupom času až priveľmi dobovými. Tento má však podobnú šancu ako Sedmička. Pretože napríklad ukázanie mediálnych výstupov ako neustáleho prúdu totálnych klamstiev, narafičených podvodov a kalkulácií s mienkou verejnosti je jednoducho skvelé a z osobného pohľadu aj nadčasové. Horšie je to s prostredím, v akom sa film odohráva a s postavami, ktoré tvoria hlavných i vedľajších protagonistov. Zďaleka najsympatickejšia bola totiž dvojica potetovaných lupičov, ktorých komentáre skvele prehliadli celý ten balast, okolo ktorého sa film točí. Ich štek však trval len pár minút, zvyšné postavy len tancovali dobové tance. Síce perfektne (chce sa napísať na jedničku), ale stále len dobové. (03.10.2014)