poster

Macbeth (divadelní záznam)

  • Velká Británie

    National Theatre Live: Macbeth

Drama

Velká Británie, 2013, 144 min

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)
  • dvopet
    ****

    Velmi povedený záznam představení - po technické stránce, zejména koncepcí snímání - to bezesporu. Jako jednoznačný klad inscenace se jeví scénografická koncepce Christophera Orama v reálném prostoru kostela. Naproti sobě přes délku lodi je umístěn oltář a sídliště tří čarodějnic. Shakespearův text je interpretován tak, že se děj odehrává v době na pomezí pohanství a křesťanství. Prostor vysypaný zeminou a zúžený dřevenými zábranami, po jehož stranách sedí diváci, představuje středověké kolbiště, na němž se mezi zmíněnými dvěma póly odehrává boj o moc. Charakter postav pomáhají významově specifikovat kostýmy, jako např. realisticky působící mužské šaty s aplikovanými skotskými suknicemi v případě mužů-válečníků, či jednoduché přiléhavé šaty v případě Lady Macbeth zdůrazňující ženskost. Ta je v rozporu s jejím monologem v pátém výstupu prvního dějství: „Duchové, co vnukáte myšlenky na vraždu, zbavte mě ženství a od hlavy až k patě naplňte mne strašlivou krutostí…“. Přirozeně působící vzezření herečky tak krutost o to víc zdůrazňuje. Hlavní postava Macbetha je exponovaná již na začátku představení. Branagh je uprostřed scény vyčleněn světlem a postavy čarodějnic na něj ukazují, přestože v dramatu se objevuje až ve třetím výstupu. Dochází tak zde k jasnému zacílení na Branaghovu hereckou hvězdnost. Alex Kingston je na jevišti přítomna po celou dobu od začátku představení. Zůstává celou dobu v pozadí, přestože v dramatu se objevuje až v pátém výstupu prvního dějství. Je tak zvýrazněna její důležitá úloha a vliv na Macbetha. Ve scéně po jeho návratu se navzájem vášnivě líbají a společně odcházejí ze s náznakem blízkého sexuálního styku. V situaci je tak zvýrazněno pojítko muž a žena a jejich vzájemné ovlivnění. Významotvorně je pracováno s pohybem herců v mizanscéně. Např. dialog Macbetha a Lady v poslední scéně prvního dějství neustále narušují procházející sluhové s tácy jídla. Tímto postupem je scéna umocněna, protože kdokoliv ze služebnictva může zaslechnout jejich rozhovor o plánované vraždě. Austinův světelný design patří k nejvýraznějším složkám inscenace, vizuálně podtrhuje situace a v některých případech vytváří významy, např: zjevení dýky v prvním výstupu druhého dějství je řešeno pomocí světla proudícího skrze scénu na zem jeviště, kde tvoří znakovou podobu vražedného předmětu. „Je to, co vidím před sebou, snad dýka? A jílcem ke mně? Pojď blíž, ať tě sevřu. …“. Tvůrci dosáhli nereálné podoby dýky konvenující s textem, kterou skutečně není možné uchopit. Škoda, že se následně uchýlili k použití realistické rekvizity objevující se na jevišti i zavěšené nad hercem, přestože Branagh má dýku, kterou následně skutečně tasí, stále u sebe. I přes práci se světlem tak poněkud zbytečně dochází k doslovné, návodné znakovosti. Na škodu věci se objevuje různé pojetí práce s divadelním znakem. Některé výstupy sází na scénickou efektivnost (Banqoův duch), v protipólu stojí jednoduchá práce s rekvizitou (stůl). Výrazná je hudba Patricka Doyla, bylo by téměř možné použít termín soundtrack. Hudba inscenaci rámuje. Doyle pracoval v úvodu se sborovým nápěvem, charakterizujícím kostelní prostor. V závěru představení, když muži obklopují nového krále Malcolma, použil variaci na skotské lidové motivy hrané na dudy. Jako nejvýraznější hudební prvek vystupují hojně používané bubny a tympány. V prvém plánu umocňují dynamiku scén, ve druhém důsledně reagují na scénické poznámky na ploše celé inscenace (např. ozve se zabušení, ozve se zvon, hrom, hudba za scénou atp.). Diskutabilní se stává zvolená míra hereckých prostředků. Herecký projev je ve své verbální části bez výjimky precizní, v mnoha případech se však herci uchylují téměř ke křičení svých replik, přestože jsou poměrně blízko sedícím divákům. Míra prostředků, nejen verbálních, ale i mimických, se stupňuje ještě více zejména v poslední třetině inscenace. Platí pro Fearona coby Macduffa (oplakává rodinu), Kingston jako Lady Macbeth (v náměsíčném stavu) i pro Branagha samotného (dozvídá se sebevraždě své ženy). Přestože se inscenace herecky pohybuje v realistickém modu s určitou přiznanou mírou stylizace, v těchto zmíněných scénách se herci přesto pohybují na hranici přehrávání. Míra prostředků částečně souvisí i s prostorem kostela, který postrádá běžné dělení na jedno ustálené místo pro jeviště, z něhož jsou herci zvyklí hrát převážně jedním směrem. Tvůrci a soubor zřejmě získali pocit, že i přes dobrou akustiku musejí přidat ve výrazu, aby prostor obsáhli. Což se ve výsledku jeví jako mírně kontraproduktivní. Získaný vjem ze záznamu se ale samozřejmě může lišit od toho, jaký měli diváci přímo na místě. Celková koncepce je pochopitelně legitimní volbou tvůrců a inscenace jako taková je bezesporu zajímavým příspěvkem k různým možnostem inscenování Shakespearových dramat. Navíc - ve srovnání s běžnými divadelními záznamy - v nadstandardním audiovizuálním hávu.(4.3.2014)

  • Elyssea
    *****

    Pro mě úžasně atmosférické představení (i když mi plátno nejspíš poskytlo méně než bych z toho měla naživo). Macbetha jsem nečetla, takže nevím jak moc je rozpracováno Macbethovo postupné odtrhávání od reality, protože mi to přišlo velmi rychlé. Také Lady Macbeth je v jedné scéně zděšená z vidin svého manžela (kdy při slavnosti vidí přítele Banqua) a pak už se v náměsíčnosti nedokáže zbavit skvrn. Ale jinak jsem si nepovšimla nikterak kulometného tempa. Musím však přiznat, že srovnání s Troškovými čerty mě u čarodějnic napadlo taky (zvlášť intonací byly takřka nerozlišitelné). Smekám klobouk před výkonem Kennetha a Raye Fearona, jehož Macduff byl pro mě velmi příjemným překvapením. Scéna působivá, hudba nádherná. Teď už jen do kina nepouštět blbečky, kteří si uprostřed jednoho z Macbethových monologů začnou pojídat svačinu. P.S. České titulky by pro mne byly zklamáním, kdybych celou dobu nečetla ty anglické. Místy úplně chyběly (svaluji to na technické problémy), a hlavně jsou osekané pro "blaho" čtenářů. //Viděno v kině Scala.(19.10.2013)

  • ReneeS
    ****

    Skvělý ústřední pár - kombinace Branagh a Kingston ve společných scénách fungovala výborně, jen šílenství Lady Macbeth nesedlo. Působivě a jednoduše udělaná scéna a pořádně zpackaná kamera. Příliš rychlé střídání záběrů a úhlů, detaily na postavy ve chvíli kdy by bylo lepší vidět celé jeviště. Nelíbilo se mi ani pojetí čarodějnic. Přesto bych si přála tam v přítmí sedět. Mám dojem, že zrovna u tohoto představení záznam naprosto nezvládl zachytit atmosféru, jaká musela panovat v St. Peter Hallé.(16.5.2016)

  • minima
    ****

    Můj osobní odhad u této inscenace je, že to na místě muselo působit naprosto senzačně. Přece jenom sedět v kostele a koukat na okoloběhající herce má něco do sebe. To něco mi jistojistě promítání v kině vzalo. Nepovažuju se za nijak zdatného angličtináře, normální běžné moderní angličtině rozumím s občasnými výhradami, Macbeth na mě byl ale očividně velké sousto. Pro mě to ani české titulky nezachránily, neboť jsem pak neměla nic moc z obrazu. Tohle je ale pouze a jenom moje chyba, na niž řešení není. Možná by pomohlo, jak zmiňuje DaVID'82, pomalejší tempo. Člověk pak víc vstřebá, takhle mi pár důležitých pasáží uniklo. Ale herecké výkony dobré. Jaké taky jiné, při takovém obsazení a vedení. 7/10(18.10.2013)

  • DaViD´82
    ***

    Uspěchané. Uspěchané. A ano, v neposlední řadě také uspěchané. Shakespearovy deklamace je třeba nechat působit, vyznít i doznít, aby měly náležitý efekt. Je třeba jim dát potřebný prostor. Ne je chrlit tak, že celé představení působí jako "jednavětarozvitábezinterpunkcečinádechůkdyjednapostavadomluvídruháštafetověnamilisekundupřesněmluvitzačne". Jediné momenty, kdy dojde ke zklidnění frenetického tempa jsou paradoxně soubojové scény. Celkovému dojmu nepřidá ani pojetí tria čarodějnic, které vzdává hold Troškovým čertům; mají dokonce i stejně nesnesitelně infantilní intonaci jako "jsem malej ale šikovnej". A aby toho nebylo málo, tak Alex Kingstonová svůj solidně rozahraný part Lady Macbeth pohřbí ochotnickým představením během náměsíčnosti. Výše uvedené zamrzí dvojnásob s ohledem na to, že jinak tu vše má parametry (od scény až po obsazení; samozřejmě v čele s Branaghem, jemu všechna čest, málokdo tak složitou postavu uhraje tak úsporně a bez přehrávání) i potenciál na adaptaci, se kterou se ostatní scéničtí Macbethové budou poměřovat.(17.10.2013)

  • - Záznam byl poprvé uveden v rámci Manhester International Festival 2013. (Babu06ster)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace