Coriolanus

Zdařile zinscenovat Coriolana není lehké. Jednak je třeba se popasovat s faktem, že nejde o nejlepší Shakespearův kus. Ne že by byl snad špatný, ale vše co v něm autor říká, již řekl v jiných hrách a mnohdy i lépe; a tady je to navíc branné dosti zhurta. Další svízel je ona "antická okázalost". S tou se zde vypořádali svébytně skrze cestu absolutního minimalismu, se kterým se pracuje sice velmi nápaditě (až na ty džíny), ale v mých očích to k tomu ne zcela sedne (především kvůli těm džínám). Působí to kvůli tomu trochu jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jinak bez výhrad; Hiddleston svým výkonem dává zapomenout, že je na Gaia Marcia přeci jen příliš mladý (byť je zarážející, že ho ztvárňuje zcela shodně jako svého Hala v Hollow Crown) a ostatní (až na výjimky v podobě nezásadních vedlejších rolí, že Sørensenová?) rozhodně nikterak nezaostávají; především Gatiss s Findlayovou si to kradou pro sebe. (05.02.2014)

Bizarný zážitok, sedieť na Šejkyho politickej hre v Štúdiu SND plnom Hiddlestonových fanyniek, ktoré počas scény, keď sa Coriolanus pobozká so svojou ženou, kričia NIEEEEEE. Ešte teraz sa na tej spomienke smejem. English is easy ale nie keď pozerám niečo takéto a nielenže 100% nerozumiem jazyku ale niekedy ani nestíham chápať, čo sa všetko deje. Ale zážitok to bol silný a páči sa mi koncept priamych divadelných prenosov z Londýna. Už som videla aj King Lear. (Štúdio SND - 30.1.2014) (10.05.2014)

Mám ráda Donmar Warehouse. Pokud jste tam někdy byli, možná vás překvapilo jak malý je to prostor - malé jeviště, málo diváků, komorní atmosféra. Mám to tam ráda možná právě proto, že si tamní produkce nemůže dovolit všechny ty nádherné a velkolepé scény, které diváka ohromí už jen při pohledu na ně samotné ... co teprve, když se s tím vším začne hýbat. Donmar tuhle možnost nemá, musí si vystačit s málem. A Coriolanus to zvládl (stejně jako před časem Král Lear, Dimetos a další). Jelikož to bylo mé první setkání s tímto římským generálem, neměla jsem tušení co vlastně čekat. Musím však říct, že to bylo velmi vydařené první setkání. Hra měla spád, snad až na hrdinovu manželku nikdo nepřehrával a pro jednou jsem měla opravdu pocit, že hra, ač napsaná před několika staletími, je skutečně aktuální. Věřím, že pánům se jejich zasloužená chvála dostane od mnohých jiných, proto já svou chválu zaměřím na Deborah Finlday jejiž Volumnia byla charismatická, silná a odhodlaná žena, která se mi rozhodně vryla do paměti (a to se mi bohužel u ženských hrdinek zas tak často nestává) (31.01.2014)

Hrát na malé scéně výpravnou hru není snadné, přesto si dokázali vystačit s málem a nezmrvit historickou klasiku, jako se to povedlo jiným (například u Marii Stuartovny ve Vinohradským divadle, že...). Udrželi hru na hranici mezi moderním a klasickým, což nijak nerušilo. Hiddleston ve svém věku předvedl dokonalý herecký talent, neméně ho dali na obdiv i ostatní herci v obsazení. Tři plus - naučit se takové monology, klobouk dolů - sympatizování s Marciem (a vážně ne proto, že ho hraje Hiddleston) - a několik vtipných a úsměvných momentek (05.02.2014)

Strohé shrnutí: největší hvězda večera, není největší hvězdou večera. Tom Hiddleston nemá v této osekané dramatizaci moc, co hrát. Svými party ho snadno přehrávají jiní. Zejména jeho matka a přítel Menenius v podání výborného Gatisse. Nepochybuji o Hiddlestonovi, jako o herci, ale tady mě nepřesvědčil. A těch pár vytlačených slz si mě prostě nezíská. Naopak chválím výborné využití malého prostoru, skvělou práci se světlem se scénografií obecně (čtverce na podlaze). Jenom fakt nechápu, proč tam byl ten žebřík, jenž našel pouze jedno využití. (05.02.2014)