Zátopek

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (02.01.2023)

Dobrých českých filmů je v posledních desetiletích jako šafránu. Tohle je ovšem velice světlá výjimka, které se odvažuji vytknout jen dvě věci. Úplně mě nebavila dějová linka s Ronem Clarkem o ocenil bych nějaký jiný způsob vyprávění. Druhá výtka je k situacím, kdy se snaží čtyřicátníci hrát pomalu náctileté. O to směšněji vše působilo, když byli tito čtyřicátníci obklopeni na první pohled podstatně mladšími herci. Uvítal bych spíše, kdyby byli Zátopkovi obsazeni někým mladším, koho by bylo podstatně snazší namaskovat, či obsazení 4 herců - tedy mladé a staré verze Emila a mladé a staré verze Dany. Kromě tohoto není filmu moc co vytknout. Pro běhání mám slabost, proto mi byla tato tématika velmi blízká a Emil Zátopek byl mimořádný atlet s nesmírně dobře nastavenou hlavou. [83 %] (19.11.2022)

Kdo jiný by měl dostat oslavný filmový pomník než Emil Zátopek. Díky spolupráci s manželkou Danou měli všichni zúčastnění možnost alespoň naznačit stinné stránky, které jejich bezdětné manželství ve spárech komunistického režimu mělo. Ondříček se snaží přiblížit zahraničnímu publiku přes rok 1968 a návštěvu z Austrálie, ale zrovna tato pasáž vyznívá do ztracena a bohužel to je na úkor sportovních úspěchů, které z časových důvodů sledujeme z rychlíku. Záplava Českých lvů je však na místě, protože koule pro tak náročný projekt má u nás málokdo. (01.10.2022)

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65% (30.08.2021)

Hezké, ale nic víc. Zajímavé, ale nic víc. Na ten hype kolem jsem čekal mnohem víc, což je ale samozřejmě můj problém. Pokud tomuhle filmu dala kolegyně z Mafry Mirka Spáčilová dokonce 85 procent, nutí mě to k zamyšlení, zda už věčná Mirka nezačala senilnět, nebo jsem něco nepochopil já. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá - filmu by šlo sice vytknout ledacos, mně nejvíc asi vadilo na sílu tlačené hledání dějového konfliktu mezi Emilem a Danou, ale jedná se o detaily. Horší je, že postrádá cokoli navíc - ten wow efekt, který odděluje dobrý film od skvělého. Neužilovo herectví s výbornou maskérskou prací to není, a nic zajímavějšího jsem na filmu nenašel. Zátopek si jde pro České lvy; přeju mu je, minimálně Neužil a maskérna je mají jisté, ale já bych "je mi ctí a národním svátkem potvrdit, že se v Česku konečně zrodil Film. (...) Má světové parametry, aniž by přitom popřel svůj původ" v životě neřekl. (01.11.2021)