Zátopek

Běžecká Bohemian Rhapsody a film světových měřítek, jakých se u nás rodí málo, protože stejně jako opravdový Zátopek má i tenhle filmový velkou šanci obstát v konkurenci zahraničních borců. Ano, způsob, jakým Ondříček Emilův příběh vypráví, je možná na jistotu hrající a především líbivý pro publikum než jakkoliv nečekaný či nedejbože kontroverzní, ale dokáže strhnout, bavit a hravě udržet pozornost po celé dvě hodiny (proto ten úvodní příměr k Bohemian Rhapsody). Václav Neužil a Martha Issová jsou naprosto skvělí, zrovna tak výprava je krásná a pečlivá a hudba Beaty Hlavenkové je  pro mě nejlepší tuzemský soundtrack od Tří bratrů Jaroslava Uhlíře a Michala Novinskiho. Diváci ve světě navíc Zátopka možná přijmou ještě lépe než my, neboť jim nebudou vadit scény typu "komunisté tlačí na Zátopka kvůli původu jeho ženy", které se nám už okoukaly, protože jsou v každém druhém filmu. (11.09.2021)

"Nesmí to být nuda. Nesmí to být vězení." Ondříčkovi se podobně jako Ševčíkovi před pěti lety s Masarykem podařilo natočit životopisný film, jenž by zcela v pohodě ustál porovnání se zahraničními snímky. Z technického hlediska jde o audiovizuálně dobře uchopený film, který nepůsobí lacině a veskrz ani kýčovitě. Herecké výkony si zaslouží pochvalu - od zdánlivě přitroublého Neužila, přes zásadovou Issovou, až ke grázlovitému Miklušovi. Našlo by se pár scén, které byly, ehm, zvláštní ("Ach, Ťopko, Ťopko!" či Zátopkova lekce koupání následovaná Clarkovým prozřením), nicméně ty se v porovnání s kvalitním zbytkem snímku ztratí (v davu). Nejvíce mě asi dostala scéna s vysíleným maratonistou. Poetická a na první pohled nezapadající vize s domorodcem měla nakonec své opodstatnění a "kouzlo". P.S. "Když nemůžeš, přidej!" (29.08.2021)

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. (31.08.2021)

Vašek Neužil předvádí opravdu fantastický herectví. Pokud jde o děj, je to u mě stejný kafemlejnek, někových časových pásem co se vzájemně střídá mě nesedí a nikdy sedět nebude. odvádí to od emocí o od souvislého příběhu. Jinak režie Davida Ondříčka je profi, film má atmošku i silný scény, ale i když bych hrozně rád nad 3* jít nemůžu (31.08.2021)

Emil Zátopek byl bezesporu výborný, houževnatý sportovec, který dokázal v životě mnohé. Ale také byl zapálený komunista, spolupracovník StB, který sice po roce 1968 dostal přes prsty, ale to jeho přesvědčení pořád zůstalo. To mi vůbec nevadí, vadí mi jen způsob, jak je v celém filmu vyobrazen. Vlastně jako hrdina, vesměs kladná postava a když si vzpomenu na jeho rozhovor z roku 1984 jak hájí bojkot olympiády v USA je mi z toho tak nějak smutno. Přesně podobně jako v Masarykovi, nebo Palachovi. Komplikované osoby, které jsou nám filmově servírovány převážně, jako hrdinové, ale při bližším a důkladnějším zkoumání jejich životopisů zjistíte, že to takhle (možná) ani nebylo. A nezachrání to ani přesvědčiví  herci a výborná výprava, protože ta nejdůležitější věc a to vykreslit úplný a pravdivý charakter tohoto báječného běžce David Ondříček prostě a jednoduše nedokázal. Aspoň podle mého velmi skromného a subjektivního názoru. (19.04.2022)