Zátopek

Zátopek na první pohled zaujme dobrým castingem. Herci nejsou úplně dvojníky existujících lidí, ale hodně se jim přibližují a obzvlášť Václav Neužil evidentně kvůli roli hodně dřel. Všechny postavy jsou díky scénáři i hercům fajn, což je u takovéhleho sportovního dramatu potřeba. Film má super rozjezd a hodně dlouho je to slušná jízda, ale ke konci se začne trochu rozpadat. V závěru nás čeká třeba výborně natočený slavný Zátopkův maraton, ale z nějakého důvodu to vyvrcholení není prostě ono. Možná je to tím, že vidíme ve filmu dvě časové linie, z nichž ta mladší ukazuje Zátopka v době, kdy jeho sláva upadá a přesto je i mentorem amerického běžce na návštěvě. Na olympiádě i ke stáru je sice vítězem, ale s velkým ALE - týká se to jeho životní lásky a vypomáhání komunistickému režimu. Určitě nevadí, že film ukazuje i stinné stránky Zátopka, ale nějak se mu nedaří nám poskytnout nějakou tu opravdovou katarzi či něco, co sportovní filmy tohoto typu mívají. Každopádně je Zátopek zábavným a velmi sympatickým filmem. (8/10) (03.10.2021)

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. (31.08.2021)

Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře. (27.08.2021)

Běžecká Bohemian Rhapsody a film světových měřítek, jakých se u nás rodí málo, protože stejně jako opravdový Zátopek má i tenhle filmový velkou šanci obstát v konkurenci zahraničních borců. Ano, způsob, jakým Ondříček Emilův příběh vypráví, je možná na jistotu hrající a především líbivý pro publikum než jakkoliv nečekaný či nedejbože kontroverzní, ale dokáže strhnout, bavit a hravě udržet pozornost po celé dvě hodiny (proto ten úvodní příměr k Bohemian Rhapsody). Václav Neužil a Martha Issová jsou naprosto skvělí, zrovna tak výprava je krásná a pečlivá a hudba Beaty Hlavenkové je  pro mě nejlepší tuzemský soundtrack od Tří bratrů Jaroslava Uhlíře a Michala Novinskiho. Diváci ve světě navíc Zátopka možná přijmou ještě lépe než my, neboť jim nebudou vadit scény typu "komunisté tlačí na Zátopka kvůli původu jeho ženy", které se nám už okoukaly, protože jsou v každém druhém filmu. (11.09.2021)

Vydřený film plný úsilí, schematičnosti a deklamací (ty mi vadily už v Dukle, tady mi to opět připadá naprosto neposlouchatelné - a devět let jsem žila na Moravě, kde mám i kořeny, tak to není tím, že bych měla z pražštiny nepřizpůsobené uši). A ať už měli Zátopkovi v životě nějakou hloubku nebo ne, film ji mít měl. Takhle se z něj stala přesně ta nuda a vězení, které se jim neměly stát z manželství. Zas mi chyběl u tvůrců nadhled a dů-vtip (což nemá nic společného s vtípky typu pivo je česká minerálka rozesetými po filmu s téměř "mankovsky" obsedantní pečlivostí), uvolněné porozumění. Zátopek i jeho žena pro ně zůstali jako osobnosti nerozlousknutou ambivalentní záhadou, kterou nějak na povrchu zpředmětnili, aby nikoho neurazili a tu a tam i potěšili, místy vychytrale, ale nijak moudře, ani porozumivě, a nedobrali se za 130 minut ničeho. Nevíme o Zátopkovi o moc víc, než před filmem, a není to uspokojivé zjištění, protože ani nevíme, proč nevíme. Venkoncem jalový počin. *~ (28.08.2021)