Město 44

Promarněná příležitost. 1) 33letý ambiciózní scénárista a režisér Jan Komasa se pustil do několka námětů najednou: varšavské povstání samo o sobě je tématem pro hutný film. K tomu přistupuje bláhový teenagerovský pohled na věc, touha po dobrodružství, hrdinství, bez znalosti souvislostí. Aby toho ještě nebylo dost, přidává režisér i milostnou linku - hned dvě dívky, které jsou předmětem zájmu hlavního hrdiny. Výsledkem je, že nic není dotaženo do konce. Jednotlivé scény jsou zajímavě a dobře natočené, ale dohromady moc nepůsobí._____ 2) Opět se tu projevuje problém explicitního zobrazování násilí a útrap. Všechno do detailu vidíme, ale nic necítíme (alespoň tedy já ne). Snaha o psychologizaci postav a jevů (zpomalovačky, opakované záběry) je mimo mísu. Celkově mi film trochu připomíná hraný dokument._____ 3) Na druhé straně je třeba uznat, že snímek je natočen velmi přehledně (zvláště to vynikne u bojových scén) a silně didakticky. Posledních deset minut je skvělých. Film je lépe zrežírován, než napsán._____ 4) Zaujal mě pěkný 24letý Józef Pawlowski (hlavní postava Stefan) jak vzhledem, tak hereckým výkonem. (10.02.2017)

Dynamiku tomu rozhodne nemožno uprieť. Miestami toho bolo až moc. Úvod ma síce neoslovil, sem-tam som sa strácal v postavách, no časom sa ale niektoré postavičky celkom zaujímavo vykreslili. Nuž darmo, ako sa vraví: "Človeka poznáš v ťažkých časoch". Ten záver mi už ale prišiel dosť osudový a taký až moc ponechaný na diváka. Zachránili sa? Ostali na ostrove? V tomto prípade sa mi žiadala jasná odpoveď, nedostal som ju. Priemer. 60/100 (11.05.2021)

Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. (01.11.2015)

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)

Velký světový film. Ani za mák nic prostého a obyčejného. Velmi mě to po rozpačitých ohlasech překvapilo! Dramaturgie a výprava scén naprosto topová. Zrujnovaná města, špina, prach, zkáza a strach na každém metru. Prostě válka v nejsyrovější podobě a celé je to naprosto skvěle odpracované po všech směrech. Herecky smekám. Kamerové nálety a několik velkých scén mi opravdu zatlo tipec! Pravda, první slowmotion je naprosto nevkusný a dubstepová část vůbec nesedí celému konceptu, ale jsem ochoten to tolerovat (obdiv za tu odvahu to vůbec risknout takhle modernizovat), protože je to naprosto bezchybně vystavěné s absencí hluchých míst. Přítomnost holek v odboji v plné polní také zvedá status a jakousi reálnost. Samotný milostný trojúhelník se průběhem filmu vyvýjí a formuje zcela přirozeně bez jakéhokoliv náznaku přeemotivovanosti, nebo přehnanosti. Takže jsme všem všechno věřil a v závěru mě bylo několika postav fakt ku*evsky líto, protže jsem nečekal, že až tak krutě můžou dopadnout. Jsem naprosto spokojený a říkám, že mě tohle bavilo a kus víc jak včera viděný Americký sniper. 4,5* (06.05.2015)