Město 44

„PŘÍSAHÁM, ŽE ZACHOVÁM VĚRNOST POLSKÉ REPUBLICE, ŽE BUDU HÁJIT JEJÍ ČEST A BOJOVAT ZA JEJÍ OSVOBOZENÍ, I KDYBY TO ZNAMENALO POLOŽIT ZA NI ŽIVOT…“ /// Rozpočet 24 milionů zlotých je na výpravě a efektech znát. Ty jsou však to jediný, na co se dají pět ódy. Scénář moc dramatický působivosti nepobral a možná bysme ho u nás, na rozdíl od toho vostatního, dali dohromady taky. Sledujeme skupinku dospívající mládeže, kterým se zapalujou lejtka a navíc cejtěj potřebu přidat se k odboji. Štefan je obklopenej dvěma holkama a kupou štěstí (že to nejde k sobě? Inu válka…) a my můžem sledovat jejich osudy. Po dlouhým, nudným úvodu přichází překvapení v podobě krvavejch scén, který potěší každýho válečnýho veterána. Scénář se dá pochválit za to, že staví na reálných základech (a hlavně kvůli tomu dávám aspoň ty 3*). Němci tenkrát sejmuli každýho, kdo jim padl do ruky. Nevyhejbá se ani vzájemný nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudý armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Samotná válka, to je spíš taková partyzánština, ve který je možný naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, kde se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházej životy. Jako hodně nepovedej vtip pak působěj všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během válečný vřavy, při níž si strkaj jazyky až do mozku, pak je vrcholem exhibicionismu. Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl rejža říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuju, ale výsledek je stejnej, jako by Disney točil pohádku plnou milejch postaviček, o mistrovským díle masovýho vraha. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl je však splněn: připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle Love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se něco dozvědět o Varšavským povstání. 2.) S pionýrskou družinou jsme si často hráli na osvobození. (Byla jsem Marusja a všem jsem dávala. – První pomoc, debile!). 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.08.2015)

Poláci se chopili hodně drsného tématu, které je, podle mě, pro ně stejně tak zásadní, jako pro nás Lidice. A první půl hodina vypadala opravdu dost ultimátně. Postavy uvěřitelné, atmosféra absolutně válečná, akce na úrovni. Takřka nic tomuto filmu nechybělo. Pak ale přišla romantická pusa ve zpomalené bullet-time scéně jak vystřižené ze hryMaxe Payneho, která tento zpomalovací efekt vymyslela. K tomu muzika, která do takového příběhu vůbec nepatří a celá ta nadějná atmosféra se v tu chvíli ztratila do prázdna. Pak se rozjel další klasický postup a celé se to jevilo hodně solidně, jenže v tu pravou chvíli opět přispěchala zpomalená scéna a do ní pro změnu pustili dubstep. To už jsem nedal a měl problém to dokoukat. Druhá světová není akční film. Druhá světová je pojem, při kterém umíralo mnoho lidí a právě proto by se příběhy z ní měly točit s úctou k těm lidem, kteří v ní padli. Tady to asi někdo nepochopil. A musím říct, že mě to hrozně mrzí. Město 44 by za jiných okolností aspiroval na významný film z druhé světové války, který by si zasloužil dalekosáhlejší rozbory, než jen dvouhodinovku na plátně. (19.04.2016)

Byl by to býval velkovýpravný, fantastický natočený a zábavný válečný film s brutálními bojovými scénami zralý na pětihvězdu, kdyby … Kdyby režisér neukájel své umělecké ambice a uprostřed bojové vřavy se to nezastavovalo a nevypukávaly zpomalené matrixovské pičičandy, v jejichž pozadí duněly cajdáky nějakého Lejdypanku. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí banda Indů a střihnou si do toho to své obvyklé hárekrišna pogo. Kdyby scénarista neukájel své plagiátorské ambice a místy to nevypadalo, jako by toho xichta z Jdi a dívej se opíchala Tisícročná včela. Jen jsem čekal, kdy se vynoří starý Kroner a začne múráriť. Kdyby střihač neukájel své krejčovské ambice a vykuchal těch čtyřicet minut patetických a kýčovitých zvratků alá Tvajlajt. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí Patyzón a všechny ty hrdinné mládežníky zejména mužského pohlaví dosucha vysaje. Kdyby kásting neukájel své hororové ambice a do hlavní role neprocpal snad tu nejodpornější a nejnesympatičtější tlamu současné polské kinematografie. Jen jsem odvracel zrak a přál mu celou dobu bolestivou smrt nebo alespoň pořádné zmrzačení. No, a to je příliš mnoho kdyby. Takže odřené tři s následující erudovanou charakteristikou pro polské fanoušky: Zajebiście nakręcony, no artystycznie spierdolony kawał kinematografii polskiej s wyjątkowo obrzykurwadliwym gośćiem v roli głównej. (24.03.2015)

Hehe. Pripomenulo mi to Hviezdnu pechotu. Výpravný, pátosom predchnutý, osudový vojnový krvák s veľmi intenzívnym násilím... natočený ako emo teen young adult coolovka v podaní takmer výhradne mladých pekných hercov, so spomalenými zábermi a videoklipovými sekvenciami nastrihanými na modernú hudbu. Klobúk dole pred remeslom, Poliaci v podstate predvádzajú, že v akčných scénach pokojne zvládajú americký veľkorozpočet. Len je to celé až príliš epické a hlavne v druhej polovici uponáhľané, útržkovité, skratkovité - a v konečnom dôsledku únavné. Herecké výkony tiež žiadna sláva. Veľmi ma prekvapilo, keď som zistil, že film nie je zostrihom z omnoho rozsiahlejšieho televízneho seriálu, pretože presne tým dojmom pôsobí. (22.03.2015)

Mně to hodnocení není příjemný, tady to byla obrovská šance na nezapomenutelný válečný majstrštyk. Jsem moc rád a děkuji CinemArtu, že sebral odvahu a poslal nejdražší polský film v historii Miasto44 mezi americký animáčky a akční kousky na pouť naší kinosítí. Už jen za tuto odvahu jsem prostě na ten film musel za prachy do kina. První minuty mě daly námlsek jak prase a já se připravoval na typickou dokonale realistickou polskou filmařinu. Jenže pak přišla scéna ze který mě samým leknutím málem upadli koule. Do tý doby brilantní věc přeruší rádoby cool americká zpomalovačka, podpořená hudbou na efekt a já se na sedadle v kině hrůzou zpotil od hlavy až po prdel, říkám si, snad to byl nějaký úlet, náhle pominutí myšlenek. Film totiž pak pokračuje opět naprosto bezchybným způsobem, přestřelky nekompromisní, dialogy výtečný, herecký výkony taky skvělý, a já opět nabíral euforii a říkal si, pojďte kluci polský vy tu pětihvězdu dáte, ale pak to přišlo zase, zničehonic zpomalená kamera, aby vynikla milostná scéna, navíc to bylo naprosto pitomě a násilně zasunutý do filmový kapitoly a ještě k tomu začala hrát nějaká pitomá muzika v tu chvíli jsem si připadal jak kdyby mě zajal Islámský stát, euforie byla pryč a já si říkal. Proč ? Proboha proč ? Je to strašná, ale strašná škoda, protože jinak tahle love story uprostřed Varšavskýho povstání byla něco snovýho. Všechny části a jsou naštěstí ve většině, ze kterých jde poctivá polská filmová škola jsou mistrovským dílem, ale ty prvky z americký kinematografie, to prostě nešlo dohromady. Fakt mě to hodnocení bolí, protože jsem ve filmu viděl mnoho talentu, mnoho úcty ke všem obyvatelům Varšavy, lepší válečný scény ve městě se snad v Evropě ještě nenatočily, ten milostnej prvek se moh možná trošku ubrat, ale to je věc vkusu, ale za ty šoky prostě nemůžu dáv víc hvězd i když bych hrozně rád. (28.03.2015)