Madame Bovary
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrají:
Isabelle Huppert, Jean-François Balmer, Christophe Malavoy, Jean Yanne, Lucas Belvaux, François Périer, Louis-Do de Lencquesaing, François Maistre (více)Obsahy(2)
Toto romantické drama, natočené na motivy slavného románu Gustava Flauberta, vypráví o ženě, která se snažila najít lásku a o třech mužích, kteří ji milovali. Film vás zavede do Francie 19. století. Rolníkova dcera Emma si bere za manžela venkovského lékaře, Charlese Bovaryho. Jenže se s ním velmi brzy začne nudit a tak se po romantice začne ohlížet jinde. Nejprve se spustí s velkostatkářem Léonem Dupuisem. A následují další. Později začne zběsile utrácet a témeř přivede svého manžela na mizinu. Aby se pan Bovary, jenž ji stále slepě zbožňuje, nedozvěděl o obrovském dluhu, obrátí se Emma s žádostí o pomoc na své bývalé milence... (Cinemax)
(více)Recenze (61)
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi. Přeci jen kniha se mi líbila a filmová adaptace se jí drží poměrně sveřepě. Jenže, co funguje na papíře, nemusí zdaleka tak silně působit na plátně. Vzhledem k tomu, že během četby jsem se do paní Bovaryové dokonale vcítila (a doteď mám neodbytný pocit, že Flaubert byl žena), nedokážu se těchto pocitů zbavit ani při sledování filmu. Díky extrémně vlezlému vypravěči dochází ale k nehorázné banalizaci a místy působí snímek nechtěně parodicky. Obsahově je tak film kvalitní díky předloze, po herecké stránce zase exceluje Isabelle Huppert. Filmařsky se ale o výjimečné dílo nejedná a bohužel hlavní aspekt, kterým je emocionální stránka, se zcela vytrácí. ()
Případ paní Bovaryové je látkou vhodnou ke knižnímu převyprávění, ale nikoli ke zfilmování. Zatímco literární předloha je jedním z nejvýznamnějších realistických evropských děl, tento film si z ní vzal víceméně jen nicneříkající plytké romantické žvanění. Krása příběhu spočívá především ve slovním popisu, nikoli v obrazovém ztvárnění. ()
Když se v manželství nudíte, začněte dělat dluhy. 1) Knihu jsem nečetl, film je pro mne prvním seznámením s tématem. Ponudnělý snímek jsem dosledoval až do konce, částečně i díky příjemnému 30letému Lucasi Belvauxovi (nápadník Leon), ale postava ufňukané evidentně nedospělé paničky, která se vdává snad proto, že se to sluší, rozhodně ne z lásky, mě nijak nezaujala. 2) Je-li kniha společenskou obžalobou dobového postavení ženy ve společnosti, podle filmu bych to nepoznal. ()
ocenenia : MFF Moskva 1991 - Najlepšia herečka (Isabelle Huppert) ()
Francuzsku kinematografiu mylujem, ale su tu tri vynimky, ktorym sa zdaleka vyhnem : Malle, Claude Sautet a Claude Chabrol s touto "nadherou". Katastrofa tak za 5 % ()
Film, na který se znovu nepodívám, ale který mě rozhodně zaujal. A to spíše, než v příběhu, tak po stránce technického zpracování a atmosférou. Přiznávám, že děj se strašně vleče. Úhlavním středobodem je zde žena, která je závislá na akčnějším životě ve stereotypní měšťanské společnosti 19. století. Její touha a závislost na prožívání různých adrenalinových románcích, krizích a rozhazovačném životě, ji nakonec zavede ke zkáze. Dějově jde o velice slabé dílo. Ovšem herecky, kamerově, režijně i technicky o minimálně velice povedenou adaptaci. Ta se jistě nebude líbit každému, ale přinejmenším milovníci psychologie ji jistě ocení. Minimálně kvůli tomu Bovarismu. 65% ()
V dobovkách se vyžívám,ale tato opravdu nezapůsobila.Mdlé,ospalé,asi tak jako život naší Bovaryové.Nepotěší ani obrázky ze života tehdejších lidí, pěknými dialogy,ani krásami přírody.Pouze na nás kouká sobecký pohled paní B., která byla však zahraná dobře a skvěle jí padly ty černé šaty.Toť vše. ()
49. Zlatý Glóbus za rok 1991 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie ()
Paní Bovaryová je neúnosně rozsáhlé drama, které do dramatičnosti má daleko. Je to spíše ukázka citových bariér mezi mužem a ženou s různými životním potřebami. ()
Rozmrzelost na duši paní Bovaryové, zavázané oči chotě laskavého. Zalknutí z dlouhých chvil, stonání nitra, pohrdání manželstvím v krajkách, které stíní radovánkám z rozmaru. Terapie selankou rozpustilou v náručí prostopášných. Povyražení se ctiteli fešnými však radost ani štěstí nepřináší. Bdělé líbání je zpytováním na rty nevděčné. Charismatický hlas modré krve, suverénní bonviván, pohledný labužník ženských krás Rudolpho šeptá do oušek z hrdla svůdného sladce líbivá slovíčka, která roztávají v toužebně vzdušných zámcích. Romantický stydlín - knihomol Leon zbožňován Emmou pro mladistvost, svižnost a entusiasmus. Probodnutí nenasytné duše dýkou marnivosti, zhýralé bláhovosti. Náruživost romancí, které neměly na růžích ustláno. Duše marnotratná a nectnostná dusící se v dýmu sirén pokušitelských. V prach jsi a v prachu nenávratna se obrátíš. Namíchání lektvaru smrtelného jest vykoupením ze života pozemského. ()
Naprosto nesnáším I. Huppert, je asexuální a odporná. Vydržel jsem asi 20 min. Nejde to. ()
Paní Huppertová ve zfilmovaném románu, známém ze školních lavic. Zajímavý příběh a zajímavá ženská postava, navíc zahraná vynikající herečkou. Takže dobrý film, jen ve mě nevyvolal žádné emoce, tudíž z něj nedokážu být příliš nadšený. ()
Román a film.¬ Román francouzského klasického spisovatele 19. st. G. Flauberta "Paní Bovaryová" patří mezi špičku románové literatury 19. storočí jako psychologická studie určitého druhu ženy, jejího vnímání světa v rámci tehdejších společenských vztahů a běžného tehdejšího uplatnění ženy. Ukazuje zkaženost povahy danou zahálkou a nepevnou mravností neupevněnou vyšším ideálem, např. náboženským, společensko-mravním apod. Román vzešel brzy ve známost a v psychologické filosofii se dokonce ujal název "bovarysmus" v rámci pojmu "iluzionismus".¬ Snímek, ač dosti věrně opisuje děj románu, za podařený označiti nelze. Nevyužívá dostatečně filmových prostředků a tak to, co na románu je silné, je zde oslabeno. Film jako umění se od psaného románu zásadně liší a obé musí využívati svých vlastních prostředků pro zdárný a působivý účin. Tady to je tak, jako bychom se na místo na umělecké fotografie dívali někam do úředního archivu. Škoda o to větší, že představitelku paní Bovaryové zahrála vynikající herečka I. Huppertová.¬¬¬ Malý přehled pokusů o převedení (klasické) literatury do filmu.¬ Obtížnost, nikoli neumětelství, je hlavní příčinou, že výsledek nebývá uspokojivý. Uvedené příklady to potvrzují, režii a scénář dělaly opravdové, významné osobnosti. Při tom, na uvedeném níže necíleném výběru je viděti, že skutečně odpovídající a kvalitní provedení jsou v menšině. Odhaduji, že to je také souhra náhod ( časová konstelace tvůrce), co nakonec rozhodne o kvalitě v případech tak náročných jako jsou literární přepisy do filmové podoby. — Za mým ohodnocením jsou procentuální hodnocení na ČSFD a IMDB.¬ Cizinec. Předloha: Cizinec (A. Camus; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: dobré, ale neodpovídající. ** (76, 74)¬ Paní Bovaryová. Předloha: Paní Bovaryová (G. Flaubert; román). Režie, scénář: C. Chabrol (Francie). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (61, 67)¬ Bílá velryba. Předloha: Bílá velryba (H. Melville; román). Režie, scénář: J. Huston (USA). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (80, 74)¬ Anna Kareninová. Předloha: Anna Kareninová (L. Tolstoj; román). Režie, scénář: B. Rose (GB; USA). Provedení: dobré, méně odpovídající. ** (67, 64)¬ Lord Jim. Předloha: Lord Jim (J. Conrad; román). Režie, scénář: R. Brooks (USA). Provedení: dobré, ne neodpovídající. *** (69, 68)¬ Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: M. Haneke (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (69, 67)¬ Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: R. Noelte (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (74, 69)¬ Proces. Předloha: Proces (F. Kafka; román). Režie, scénář: O. Welles (USA). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (77, 78)¬ Smrt v Benátkách. Předloha: Smrt v Benátkách (T. Mann; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (76, 75)¬ Karamazovi. Předloha: Bratři Karamazovovi (F. Dostojevskij; román). Režie, scénář: P. Zelenka (Česko). Provedení: výborné, značně odpovídající. ***** (82, 77) () (méně) (více)
Tak nevím... Chtěl snad Gustav Flaubert sdělit čtenáři, že paní Bovaryová byla sobec a nesnesitelná kráva? Nechtěl. No, ačkoliv některé romantické duše... Ale budu se snažit o nezaujatost: Jedná se o zpackanou adaptaci literárního díla, ozdobenou skvělými hereckými výkony, což jaksi nestačí. ()
Starší a nudnější herečku tvůrci vybrat snad ani nemohli. Čímž naprosto zkazili dojem z celého filmu, který je jinak celkem věrný předloze a vizuálně působivý. ()
Isabelle Huppert je skvělá jako vždy. Nicméně sledovat přes dvě hodiny(!) život madame Bovary je k uzoufání. A to je vlastně na tom snímku skvělé – protože dokázal zprostředkovat, jak se zřejmě sama hrdinka cítí v celém životě(!). Já osobně nedokážu vnímat paní Bovary jen jako sobeckou, marnotratnou, neracionální a chorobně romantickou – já bych se asi také zbláznil, kdyby v dané společnosti bylo mojí jedinou životní náplní vyšívání, čtení, hraní hudby, stahování manželových bot a ples jednou v životě. Ne všechny ženy mohou být emancipované hrdinky (začít podnikat v pěstování zeleniny, stát se prvními lékařkami, nebo cestovat po Evropě) – ne nadarmo je tento román „první moderní realistický román“ (a už za to se autor u soudu potýkal s nařčením z obscenity). Tou vší nudou v Emmině životě mi přijde takové ztvárnění v podstatě realističtější. Pravděpodobně většina z nás má o svém životě (zdravě) idealistické představy – většina z nich přitom nedojde naplnění. Většina (žen) v té době jako Emma své poměry překročit nedokáže a marně hledá skulinky pro vlastní seberealizaci – nákupy a milenci – to jediné jim je vyhrazeno. Poprala se s tím, hledala, vítězila, dělala chyby – celkem nudný život, jaký většina z nás žije. Jak Hitchcock říká, film je jako život, ze kterého byly vystříhány nudné pasáže – jenže „Paní Bovaryová“ je realismus. ()
Postava ľahkovážnej pani Bováryovej mi nikdy nebola sympatická. Knižku som čítala len raz, čo u mňa nie je zvykom. Bola som teda zvedavá na filmové spracovanie, ktoré nesklamalo, no konanie Emmy mi to pochopiť nepomohlo, mala predsa krásnu dcérku. Aspoň však bolo na čo pozerať, kostýmy sa vydarili ()
Postava paní Bovaryové ve mně zanechala smíšené pocity. Chvílemi si člověk říká, co to je za hnusnou egoistickou línou fuchtli ve stylu "vzal sis mě tak mě bav", chvílema zas, ona za to chudinka nemůže, poněvadž těch možností fakt moc neměla. Za ten druhej pocit jsem byl na sebe posléze naštvanej a proto se mi film zas až tak nelíbil. ()
Film by mohl mít i na větší hodnocení, ale to nemohu posoudit, mě odradila zcela nesympatická postava paní Bovaryové. Jednou jsem měla nutkání si román přečíst, ale teď vím, že je to zbytečné. Jen mě překvapil postupný rozvoj k horšímu paní Bovaryové a úplná zaslepenost a naivita pana Bovaryho. ()
Upraveno v září 2020. Chabrolova Paní Bovaryová je živoucím filmovým přepisem románové předlohy Gustava Flauberta. Claude Chabrol si splnil svou povinnost buržoazní kritiky a zlomyslným černým humorem je samotný dopad rozporu mezi ideálem a realitou. Konvence společenské i partnerské, vyprahlost vnitřních světů, které mocně, a vícekrát melancholicky, dychtí po nesmrtelné kráse života a tudíž povznášející niterné naplněnosti. Nakonec jde o to, zda je člověk schopen prožít svůj život v poetické velkoleposti, nebo v zatuchlé přízemnosti, či v pragmatickém ulpívání. Těžkopádná, a nerovnostářská realita je nesnesitelnou tíží, tehdy veškerý idealismus dětství a mládí chřadne a zmírá v pachu konvencí a falše. Chabrol útočí na buržoazii, neboť jen ta má plné právo na plnohodnotný život, ale také na svět mužů, neboť jejich prospěchářské a tělesné nátlaky povětšinou stojí za zatracením padlých žen. Jean Rabier, zkušený Chabrolův kameraman, stvořil plastické obrazy lidského nitra v těch protichůdných pocitech touhy a beznaděje. Hrdinkou provokací společenských konvencí 19. století je Emma Bovary (velmi dobrá Isabelle Huppert), romanticky naivní žena. Život je v představách vášní s náklonností pro estetiku věcí i činů, ale samotná skutečnost života je tvořena konvenční omezeností ducha. Vnitřní svět malátní, nebo revoltuje, přitom se smysluplnost reality vytrácí až do nevyhnutelnosti absolutního úniku před zkázou celého jejího života. Hlavní mužskou postavou je Charles Bovary (velmi zajímavý Jean-François Balmer), Emmin manžel a skromný lékař. Ani laskavost, ale ani obětavost, přestože jsou ceněnými lidskými vlastnostmi, nedokáží zaplnit vnitřní svět, toužící po vášni a nesmrtelnosti. Život se bouří proti všem zvyklostem. Důležitou postavou je Rodolphe Boulanger (pozoruhodný Christophe Malavoy), místní vlastník panství. Jen v tomto společenském zařazení je možné prožívat všechny krásy života. A ženský odpor je marný, když si urozený něco usmyslí. A závrať dává jistou naději. Významnou postavou je Léon Dupuis (příjemný Lucas Belvaux), mladý notář s romantickou potřebou prožívání života. Láska je ideálem, v její vášni je slyšet pravý tlukot života. K výraznějším postavám zde patří také Homais (zajímavý Jean Yanne), bodrý, s lékařem spolupracující lékárník, a propagátor nejmodernějších výdobytků života. Z dalších rolí: provozovatelka pohostinství a vdova Lefrançois (Christiane Minazzoli), úlisný a úspěšný šíbr Lheureux (Jean-Louis Maury), prosťáček s koňskou nohou Hippolyte (Florent Gibassier), Emmin otec a zámožnější farmář Rouault (Jean-Claude Bouillaud), chlípný právník a též radní městečka Yonville Lieuvain (François Maistre), náročná, se snachou zásadně nespokojená Charlesova matka (Marie Mergey), sociálně soucitný farář Bournisien (Jacques Dynam), mladá a spolehlivá Emmina služka Felicité (Sabeline Campo), či vypravěčův hlas (François Périer). Chabrolova Paní Bovaryová, já jsem s jeho filmovým přepisem nadmíru spokojen. Chabrolovou doménou byl útok proti pokrytectví konvencí, byť jde v podstatě o zhoubný souboj ideálů s realitou. Příjemně provokující filmové dílo! () (méně) (více)