Na sever Severozápadní linkou

Geniální thrillerový part s úžasně vypracovanou paranoiou hlavního hrdiny, do posledního detailu promyšlenou logikou konspiračního thrilleru a v neposlední řadě příjemnou dávkou černohumorného zlehčování, jímž Hitchcock po divákovi sem tam ironicky zamrká. Formálně bezchybné (práce s kamerou patří do učebnic!), herecky přesné (Cary Grant cedící cool hlášky s ledovým klidem a Eva Maria Saint jako osudová femme fatalle jsou naprosto úžasní) a navíc naprosto ukázkově vygradované napětí až do famózního závěru na Mount Rushmore. Bezchybné dílo, v němž se zrcadlí obraz jediného – ryzí geniality! (29.10.2006)

Neobvyklý pohled na dospívání jednoho starého mládence aneb Oidipus jak vyšitý. Na začátku se Roger chová jako dítě, místo přítelkyně ho doprovází matka. Posléze potkává první ženu (Evu), ve vlakovém kupé dochází k zasvěcení, které pokračuje odlišně naladěnou dohrou v hotelovém pokoji (you're a big boy now). Mezitím se Roger v nejslavnější scéně filmu konečně projeví jako dospělý samostatný muž. Navzdory osudu, přítomném magickou třináctkou (ciferné součty čísla kupé, hotelového pokoje Evy, filmové femme fatale), zůstává částí svého já dítětem. Infantilní chování mu pomůže bezpečně uniknout z aukce a jeho nejúčinnější zbraní je ta nejneškodnější – peníze. Zasvěcování se logicky musíme účastnit také, hnání touhou zjistit společně s hrdinou, proč ke všemu dochází. Potřeba vědět nepodstatné je součástí hry. Nejzábavnější Hitchcockův film. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Nathalie, EdaS, berg.12, Gimp (02.07.2010)

Trošku jiný Hitchcock, než jak jsem ho zatím poznal. Tento film položil základy žánru akčního filmu a je to na něm vidět. Dialogy a humor jsou opět skvostné, stejně tak Cary Grant, Eva Marie Saint a hudba. Ale akční rovina již opravdu působí poněkud naivně ( i když se to snažíte brát s nadsázkou ) a humorně a není to tak napínavé ( ten závěr ). Úvodní titulky ve mně vyvolaly reminiscenci na úvodní titulky Fincherova Úkrytu a při scéně, kdy si Cary Grant v koupelně píská melodii Zpívání v dešti jsem si zase vzpomněl na Mechanický pomeranč - podobnost čistě náhodná, nebo přiznaná inspirace? To by mě zajímalo. (13.12.2004)

Kluk dívající se na zázrak. Teda spíš, čekající na zázrak. Nad hlavou mu lítá otazník, hoří jako pochodeň- nedočkavostí. Jeho úsměv balancuje někde mezi křečovitostí a tajemnem. Myšlenka "Je to divnej Hitchcock" odlítá jako motýl do prostoru. Nemává, mrcha. Přilétá letadlo, práškuje. Super! Cary Grant běží jako o závod a kamera taky. Kluk má po dlouhé době nefalšovaně otevřenou pusu, nikoliv od zívání, ale od údivu. Tak to má být. Alfred posledním klíčem otevírá dvěře do kina se jménem Bizar. Tam to dokončí. Kluka nudou zastřelí. Ten jen dí: "Už nikdy víc!" (06.09.2009)

Teprve když jsem viděl Na sever... na plátně, došlo mi, že je to opravdu jeden z nejlepších bijáků všech dob. Ten film je vypiplaný v každém okamžiku, dokonalost sama. Je to zároveň vrcholná syntéza spousty Hitchových oblíbených prvků - neprávem obviněný muž na útěku, hrdina fixovaný na svou matku, svůdná blondýna (neskutečně přitažlivá Eva Marie Saint), MacGuffin v podobě hrdinovy identity, spousty dvojsmyslů a narážek, vyšperkované dialogy i vizuální vtípky... Dalo by se pokračovat do nekonečna. Hitchcockovy nejlepší filmy miluju proto, že se na ně dá dívat znova a znova, aniž by vás kdy přestaly bavit. Pokaždé strhnou svou chutí zajímavě vyprávět. NSSL je vedle Okna do dvora a Vertiga můj neoblíbenější Mistrův film. P.S. Vydání na BR si zaslouží šestou hvězdu. Neskutečná krása! Víc Hitchů na blu-rayi! (05.12.2009)