Válečníci

Kdysi jsem viděla zkrácenou verzi, která u nás běžela v TV. Ovšem teď, když jsem viděla film v plné délce, nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku. Velice mrazivý a syrový snímek o válce a bezmoci britských vojáků, kteří pod vlajkou UN čelí zvěrstvům během války v Bosně, aniž by mohli výrazněji pomoci. Vedle autentického ladění filmu nadchne toto britské televizní dílo i skvělými hereckými výkony Damiana Lewise, Ioana Gruffudda či Matthewa MacFadyena. (17.08.2011)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Warriors nepotřebují ani zlomek technické dokonalosti přestřelek vojína Ryana, stejně jako nemusí obsahovat scény tak detailně explicitního násilí na nevinných, jako třeba Schindlerův seznam. Přesto jsou po emoční stránce asi nejsilnějším válečným filmem, co jsem kdy viděl. Ty scény, kdy jsou před očima nešťastných vojáků metodicky zabíjeni civilisté, jsou mnohem dojemnější, než hrdinská úmrtí v prostřed bitevního pole. Obvyklá rovnice (kladný ozbrojený hrdina chrání plačící dítě před smrtí) tady totiž zvráceně neplatí a tato nezvyklost je pro diváka vcelku stresující, zvláště je-li zřejmé, že pramení z reálné podstaty. 100% (05.03.2015)

Na tomhle televizním snímku si cením toho, jak silně působí i přes určitou nízkorozpočtovost. Není zde moc efektních krvavých a válečných scén. Film působí spíše skrze psychiky hlavním postav. Při shlédnutí jsem si uvědomil jaké peklo se dělo z humny a na sklonku 20. století. Něco takového jako by vůbec nepatřilo do Evropy devadesátých let 20. století. A přesto se to stalo. Genocidy, masové vraždy…Hodnota lidského života devalvovala. Těžko se tomu dá věřit. (12.02.2007)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)