Toman

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat. (08.07.2022)

Stejně jako mnoho ostatních i já jsem jméno Toman slyšel poprvé. Celkem mne to udivilo, protože o procesu se Slánským jsem pár knih načetl a hnusná léta padesátá provází nejeden osud zahraničních vojáků a zejména letců RAF o něž se zajímám. Myslím, že se opět celkem slušně (ale mohlo to být i hutnější) podařilo naznačit tu atmosféru postupného ztrácení svobody v totalitním státu řízeného komunisty a Moskvou.Jirka Macháček byl pro tuhle roli celkem dobře vybrán, byť zprvu jsem se i já bál jak to dá. Přeci jen jej znám spíše jako srandistu, zpěváka Migu a herce spíše komedií. Ale to jeho bonvivánství, ta jeho suverénnost, to bylo přesně to co asi bylo do filmu třeba dostat. Z ostatních herců jsem byl krapet rozpačitý. Když člověk zná skutečné tváře skutečných postav, má chvilku problém si k těm jménům sesadit obličeje herců. O to více herců oblíbených. Nakonec se mit o jakžtakž podařilo až na Gottwalda. Z hlediska výpravy není filmu moc co vytknout, přesto tam pár nepřesností bylo. Např. o fekáliích z parapetu okna Jana Masaryka se zachoval záznam a dokonce vzorek. Ve filmu to však vypadalo, jako by veškeré stopy po vraždě (ano jsem přesvědčen, že neskočil) byly zahlazeny. Ač měl Toman zajímavý osud, není mi ho líto. Komanče nesnáším a když se žrali mezi sebou, bylo to jen dobře. Byl Toman komanč do morku kostí, nebo jen prospěchář? Těžko říci. Ještě kdyby se tak chtěli mezi sebou začít žrát i dnes. Je k nevíře, že po tom všem jsou ve vládě a spolurozhodují o zákonech této země a jejím dalším vývoji. To je hnus velebnosti, chce se mi blejt !!! Dávám za 4 diplomatické pytle. * * * * (09.03.2019)

Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. (13.04.2020)

Na Jiřího Macháčka jsem si musel trochu zvyknout, protože obzvlášť ze začátku filmu mluvil tu a tam stylem, který by se hodil spíše do parodie, nicméně zvykl jsem si a jsem rád. Toman mě díky němu a díky úžasné Kateřině Winterové bavil tak, že bych byl rád, kdyby ještě pár desítek minut pokračoval. Teprve v závěru se totiž začaly dít věci, které jsem nečekal. Do té doby je to sice dobře natočený, ale (ať o skutečném Tomanovi něco víte, nebo ne) vlastně docela předvídatelný příběh, který připomíná filmovou verzi Českého století (a to myslím jako pochvalu). (21.11.2020)