13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)

Vousatý jestřáb sestřelen. Při pohledu na vražednou stopáž a více než důkladný úvod je jasné, že tohle je vysněný projekt, jehož autora nikdo nebrzdil a splnil mu tak největší přání. A přestože povzbuzující proslovy či výhrůžky na téma mrtvých Američanů dávají svým množstvím vzpomenout na Pearl Harbor, zážitku to ubírá jen minimálně. Když jde totiž do tuhého, dostává se do popředí Akce s třikráte zvětšeným A, která dokazuje, že Bay zkrátka nestárne, jen svým vlastním způsobem zraje. Každá salva nebo výbuch překonává dynamičností všechno, co je v žánru možné vidět a stoupající strach o hlavní postavy žene vstříc přehrocenému a o to víc divácky vyčerpávajícímu finále. (03.02.2016)

Nemám rád moderné vojnové filmy. Sú neprehľadné a mám pocit akoby som často sledoval len počítačovú hru. Navyše tie americké sa snažia vzbudiť falošný súcit s vojakmi, ktorí zabíjajú v krajinách, kde nemajú čo robiť. Už na začiatku tohto snímku nám ukážu, ako sa líbyjský ľud zbavil okovov Kaddáfiho diktatúry. Nuž, ja nemám nejako pocit, že by dnešní obyvatelia Líbye nespomínali na neho vo väčšine v dobrom. Ohľadom jeho proklamovanej tyranie odporúčam si prečítať príspevok užívateľa Stumbleine, ktorý túto „tyraniu“ podrobne vysvetlil. Amerika kde príde, všetko len rozvráti, nie je schopná napriek najmodernejším zbraniam nastoliť poriadok. Alebo má za cieľ nastoliť práve chaos? Práve preto tieto propagandistické diela nemajú žiadnu hodnotu. (26.06.2016)

Z ústřední jednotky jsem dokázala bez váhání identifikovat akorát "Toho, co tam na začátku přijel" a Tonta, pak už jen vím, že tam byl "Ten s tím tlustým miminem" a "Zbytek". Kdyby tam po výbuchu nepoletovala ta fotka, ani bych nevěděla, kdo z nich to vlastně zemřel... Do dané problematiky nevidím, zbraně taktéž nejsou moje parketa (věřím, že tuhle stránku filmu si můj kamarád užíval mnohem více než já), je ale pravda, že oproti jiným filmům bylo zobrazení zásahů až překvapivě reálné. Žádné bezhlavé pálení do všeho, co se hýbe, naopak, místy možná až solidní riskování, ale tak chápu, že Damoklův meč ve formě vojenského soudu je nepříjemný. Chvílemi mi nový Bay připomínal "Černého jestřába", kterého až na scénu se stahující se tepnou nijak zvlášť nemusím, ale nepřetransformovalo se tam jediné auto, takže pořád dobrý.;-) (03.02.2016)

Film vás letem světem provede libyjskými reáliemi posledních let v honosném nadpisu "podle skutečné události", načež se hned vrhnete mezi testosteronové chlapce, kteří mají připravené pro nepřítele tvrdé bicepse, pro rodinu měkké srdíčko (a pro sebe tvrdé penisy). Děj se snaží působit komplexně, ale díky extrémnímu zjednodušení se mu to vůbec nedaří. Jednou jsme v akci, pak brečíme na skypu s rodinkou, pak máme hrdinské řeči o záchraně amerických životů a nakonec se z toho patosu zblejeme od hlavy až k patě. V takto rozkouskovaném syžetu (ha!) nemáte moc šanci se s postavami ztotožnit. Akční scény jsou taktéž neosobní (což by se dalo přežit) a trochu chaotické (těžko odhadnout, kdo je vlastně v prdeli). Něco mi říká, že to celkem nebylo tak špatné a že bych tu třetí hvězdu měl z milosti dát, ale vlastně ani nevím proč... 5/10 (05.06.2016)