Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Recenze (239)
Film o historii architektonicky ceněné vily Tugendhat není úplně špatný, ale myslím si, že tvůrci si vzali příliš velké sousto. Sledujeme, co se ve vile odehrává od jejího vzniku až po rok 1968. Tak dlouhé časové údobí je přinutilo k dost necitlivým střihům a tedy k překotnému až chaotickému vyprávění a to má děj pomalé tempo. Špatný scénář. Největší devízou tak zůstává vztah mezi oběma hlavními hrdinkami a zjištění, že Carice to sluší i s šedivými vlasy. ()
Za 1) nechcete toto sledovat v kině odpoledne při BIO Senior, za 2) Trochu litujete, že jste nestihli přečíst recenze předem a tedy jste za tuto věc šli zaplatit. Lepší investice by byla jet se do vily podívat osobně. ()
Už po dvaceti minutách jsem věděl, že tímhle mě Ševčík určitě neosloví. Dokoukáno se sebezapřením. Nemám ani za co dát jednu hvězdu, ta slavná vila není za celej film pořádně vidět, v prcacích scénách není pro jistotu vidět nic, naši herci, na který bych byl zvědavej, se na plátně sotva ohřáli. To, že se nejlepší kamarádky na konci konečně přelíznou, bylo jasný od začátku, Ševčík to roztáhl na sto minut, navíc unuděně a pomale. ()
"Pro nás nemůže být nikdy pozdě!" Ale ano, já však docela brzo poznal, že je to nuda, nuda, nuda... ()
Tak já to tak zhruba shrnu. Bohatí židi si Brně postavili velký barák. Majitel v něm byl nevěrný svojí ženě, po které zase toužila její kámoška. Židi se báli Adolfa a tak pře ním utekli do Švajcu. Ta kámoška i během války chodila do toho velkého baráku, kde se uvelebil jeden hodný pán, s kterým si uhnala chlapečka. Zhruba po 30 letech, a jako na sviňu 20.8.1668 se původní majitelka vrátila do domečku a s kámoškou se vyspinkala. No a v nocí nás přišli zachránit Spřátelená vojska našich komunistických bratří. To je tak asi celé. No pak je tu ta vila.. ()
Julius Ševčík je vizuálny rozprávač a napriek žánru komornej drámy vás dokáže strhnúť zaujímavou situáciou alebo odhalením, napríklad v Masarykovi. Sklenená izba má pre mňa škrabance už v zárodkoch. Predstavoval som si a stojím si za tým aj po zhliadnutí filmu, že izba sa mala stať hlavnou postavou filmu. V dvoch rovinách tomu tak nie je. Kamera ani réžia neposkytujú jednoznačný a komplexný vizuál podoby budovy. Opierame sa o dva exteriérové zábery a niekoľko situácii v pár miestnostiach v dome, čo divákovi neindikuje jedinečnosť priestoru, o ktorej sa vo filme tak veľa hovorí. Druhá rovina problému je, že izba sa mala stať dejiskom najdôležitejších a dôsledných situácii, ako svedok doby, osudov, atď. Ani na základe niekoľkých scén to vo filme nevyvoláva akcent, ktorý snímke chýba po každej stránke. Nerád to píšem o filme ale jednoducho je nudný. Mimo spomínaného za to môže aj fakt, že film nemá vrcholy. Pokiaľ prechádzame pri postavách rôzne životné etapy (alebo historické), mala by z nich liezť jasná pointa alebo bod krízy, ktorý by sme boli schopní uchopiť a na základe toho pomenovať to-ktoré obdobie. Ďalej nemá snímka jasno v tom, kto je vlastne hlavnou postavou a dokonca pôsobí akoby sa po prvej tretine rozhodli tvorcovia pre úplne iné dejové smerovanie filmu. Navyše je vo filme niekoľko zbytočných odbočiek pri vedľajších postavách, ktoré zbytočne brzdia a berú pozornosť. Snímka sa môže pýšiť výbornými hereckými výkonmi a treba dať klobúk dole pred faktom, že podobné projekty vznikajú a vďačíme za to úsiliu tvorcov. Viac tu: https://youtu.be/lkJLByrymww ()
Tak uživatele Patrix000 toto "veledílo" tak nadchlo a bylo tak úžasné (dle svých slov), že tomu fláknul 100%, stejně jako Babovřeskám a Kameňáku. To je myslím docela trefný příměr a zhodnocení kvalit tohoto opravdu nepovedeného díla. ()
Knihu jsem nečetl, ale slyšel jsem, že film se knihy vůbec nedrží. Horší je, že se nedrží ničeho. Na film mě přilákala především moje předchozí návštěva slavné vily Tugendhat. Kde na člověka opravdu dýchá zvláštní atmosféra a dozví se pravdivý příběh vily i jejich původních majitelů. Film kašle nejen na pravdu, ale na jakýkoliv příběh. Ten tu chybí a dále chybí děj, jiskra, zábava. Je tu jen velmi dobrá kamera a dvouhodinová skládačka pěkných obrázků. Sem tam prokládané souložemi bez nějakého podstatného významu. A potom už zbývá jen pocta té vile, nebo i jakási pozvánka do vily. Což jest dobré, ale na celovečerní film je to málo. Unikátní historické prostředí, mezinárodní hvězdy a dobrá kamera. Výsledkem je jen promarněný potenciál. ()
Zadek jsme znali už předtím, teď jsme poznali i to ostatní, díky Hanno. ()
Pekny barak, nudny film. Vybrat kopu non-native speakrov a donutit ich vsetkych hovori anglicky bol tiez pekne blby napad, skripalo to a vadilo mi to cely film. ()
Esteticky i technicky propracované dílo. Film natočený na motivy slavné knihy. Nečekal jsem nic a dostal jsem mnoho. Byl jsem přijemně překvapen, film postavený na skutečných udàlostech a lidech okolo nadčasové vily Tugendhat. Krásná hudba, který doprovází snímek je opravdu snová a i svou estetickou čistotou tohoto díla mi připomnělo Single mana od Toma Forda. Hanna Alström a Carice van Houten, jsou strhující a jejich intimní příběh vás pohltí. Jako celek to funguje a pro mě to byl překvapivý filmový zážitek. Nechápu zdejší nízká hodnocení. ()
Dlouho se mi nestalo, abych z kina odcházela s blaženým výrazem ve tváři. Vilu Tugendhat jsem před časem navštívila a četla jsem i knižní předlohu od Simona Mawera. Moje očekávání byla tedy velká, všechna se však beze zbytku naplnila. Herecké výkony mezinárodního týmu na plátně absolutně fungovaly. Doporučuji vidět v originálním znění, angličtina pánů Rodena a Dobrého je lahůdka. Emoce se z plátna přenesly a doslova mne zatlačily do sedačky. Nejsilnější je však vizuální a hudební stránka filmu. Standing ovation! ()
I přes hojnou zahraniční účast tu máme další české nepovedené drama, kterému se podařilo totálně pohřbít tak slibný námět. Příběh o fiktivní vile Landauer, přátelství a lásce zasazený do historického období první republiky, přes druhou republiku až do komunistického státu. Film na mě působil velmi lacině, postrádal jakoukoliv dobovou atmosféru a ani v dramatičtějších scénách nedokázal absolutně nijak upoutat. Scénář a dialogy jsou další kámen úrazu, nevěřím, že bohatí lidé mají mezi sebou tak nudné dialogy. Knižní předlohu jsem nečetl, takže v tomto ohledu nemohu film soudit. Celkově na mě film působí jak typické drama z laciné televizní produkce. 2/10. ()
Fascinace jednou krásnou budovou bohužel nestačí. Film si nedokáže s postavami najít ten správný vztah a příběh také v koutu díla trpí. Když se k tomu přidá několik scén, které jsou mimo, dostaneme se na ** maximálně. ()
Nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo nebo mě nudilo, ale bylo to chvílemi dost takové "letecké", jindy zase neuvěřitelně nudné, celé je to vlastně taková ani zdaleka polovičatá lesbická love story. Člověk pořád tak nějak čeká, co se bude dít, a ono se neděje vlastně skoro nic. Vila je krásná, dokonce mě ten film přiměl zabrousit na oficiální stránky a projít si virtuální prohlídku vily, která je po rekonstrukci opravdu nádherná. Ovšem jak jsem zjistil, celý ten příběh je natočen podle knihy, která je docela noční můrou potomků původních majitelů, takže toho na něm asi moc pravdivého nebude. Předlohu neznám, nemohu tedy posoudit. Podívat se na to dalo, ale tomu "Wau" přece jenom docela dost scházelo. ()
Naprosto úžasná Hanna Alström v hlavní roli, výborná kamera a lokace. Námět měl obrovský potenciál. Tvůrci jej ale nevyužili. Škoda. ()
Cože? 52%? Tomuto napálíte tak málo a kdejaké komediální kravině víc? Tomu nerozumím. Podle ně se jšdná o krásný film a je mi líto, že jsem si, zrovna pod vlivem místního hodnocení, na něj nezašel do kina. Nádherná výprava, strhující příběh, obsazení uhrančivé.. Rád hodnotím známkou nejvyšší a vy kteří váháte, neváhejte! Pěkný film. ()
Lásko moje... ()
Aspoň co se týče výtvarné stránky, kostýmů a kamery OK – a hodně udělala samozřejmě fotogenická vila Tugendhat, která film „zachraňuje“, kde může. A docela se mi líbilo herecké obsazení. Jinak to bylo takové manýristické, rádoby lechtivé a erotické díky ne zcela naplněnému lesbickému vztahu hlavních hrdinek, někdy až kýčovité a rádoby umělecké a hlavně rozčilující těmi zpomalovanými záběry – tolik jsem jich snad v žádném filmu neviděl! Tohle si bestseller Simona Mawera nezasloužil… (Můj vztah ke knize se před lety proměnil od počátečního skoro nadšení po ochladnutí, když se mi to rozleželo v hlavě a když jsem se pak k některým částem vrátil.) 50 % ()
Recept na propadák podle Julia Ševčíka: vezmi velmi slušnou knižní předlohu, vypusť nebo alespoň na minimum ořež všechny zajímavé a dramatické zápletky a redukuj příběh na lacinou a co hůř nudnou lesbickou love story. Okořeň větším počtem zbytečných sexuálních scén a vpádem bratrských vojsk a servíruj. ()
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)