John Wick 2

Výborný upgrade jednotky. Od polovice som sa priblblo usmieval. Čo mi v originále vadilo (zápletka, jednotvárnosť) je eliminované a čo sa mi páčilo (ten zvyšok) je posilnené. Akcie je hromada a je výborná, Reeves dokonalý, prehĺbenie mytológie funkčné. Najlepší hollywodsky čistokrvný akčňák od tretieho Bourna. A sú tam aj biele holubice (aj keď mimo akčnej scény a nespomalené). Mám aj výhrady, ale nechcem si ten zážitok kaziť 9/10 (14.03.2017)

Potvrzení toho, že krvavý akční film je plnohodnotné umění, které patří do galerie. Oproti jedničce už chybí prvek překvapení, finále ale potěšilo důslednou osudovostí, která konečně naplno přijímá pravidla hongkongské akční školy (jaká škoda, že na iDnesu to neocení, protože Spáčilka tradičně vzala kramle cca 15 minut před koncem ). Jestli je dvojka lepší než jednička, to v tuhle chvíli úplně posoudit nedokážu. Ale navazuje výborně. Scénu v metru tesat do kamene. (23.02.2017)

Jednička byla fajn, ale Stahelski v ní kaskadéra nezapřel a některé elementární prvky tam chyběly. Dvojka je lepší. Mužná, hmatatelně surová a tvrdá, zároveň natočená relativně za pakatel a přitom stylová, jako televizní reklama na nový model Mercedesu. Scény v Itálii, nebo ve skleněném bludišti hovoří za vše. Funguje to i jako plnohodnotný akční film, jehož mytologie je oproti prvnímu dílu level up, děj je vrstevnatější a přestřelky ještě šťavnatější. Vůbec akce jako taková je prvek, který je dotažen k dokonalosti. Málokde uvidíte taková komba, tolik střelby a hlavně tak neskutečně přehledně, a chlapsky silově natočené bojové scény. Mnohdy bez střihu a úhybu kamery. Je tedy jasné, že Reeves se nadřel, ale hlavně že tím žije a zbožňuje to. Herecky téměř bez výhrad rovnoměrně rozvržené. Super štěky Franca Nera, Stormera, Fishburna. Božský Common v roli tvrdého bodyguarda. Vůbec bitky mezi Reevesem a Commonem byly jedny z nejlepších co kdy kdo natočil. Konkurovat tomu může snad jen Raid. Jestli to takhle bude bobtnat dál, máme se ve trojce na co těšit. (26.02.2017)

Čím je druhý díl Zátahu ve vztahu k tomu prvnímu, tím je druhá kapitola Johna Wicka k té první aneb kterak se tvůrci poučili z vlastních chyb. Pěkných pár uherských let se nedalo na tuzemských plátnech kochat tak přehlednou, rozmanitou (ty tam je jednotvárnost akce z jedničky) a především nápaditou kompozicí, estetikou i choreografií poctivých kontaktních akčních scén. A když k tomu navíc i "povinný dějový rámec do počtu" vlastně není zase až tak do počtu, tak co víc ještě po nekompromisním přímočarém akčňáku ze staré školy žádat? Snad jen pomyslnou třešinku na dortu v podobě vygradování památné finální přestřelky v galerii také neméně památným soubojem jeden na jednoho; třetí kolo "Wick vs. Cassian" si o to přímo říkalo. (23.02.2017)

V jedničce Kínovi rusáci sežrali psa a následovala unylá sada nudných přehozů přes rameno a střel do hlavy. To v Džonvik ryloudyt mu nějaký nepoučitelný makarón vypálil Tugenhát, Kínu se konečně pořádně funkcionalisticky nasral, režisér se naučil režírovat, židí bratři přisypali hutnou dávku nalichvených mrtvých prezidentů a následovalo snad vše, co má totálně nabušený a fantasticky natočený akčňák mít – choreograficky perfektní kočkování (s gamorou), urputné honění (v autech), živočišné píchání (noži), vášnivé rdoušení (rukou i čímkoliv, co je po ní), neutuchající střílení (snad vším, do čeho lze narvat munici) a komplexní defilé nebývale hustých zabijáckých existencí. A to celé v tak vizuálně dokonalých kulisách, až má jeden místy chuť stopnout promítačku, poslat to občerstvení pro pedofily vedle něj pro popkorn, aby nemělo noční můry, a mezitím z důvodu totálního estetického vzrušení freneticky zamasturbovat. I tentokrát na to scénárista sice dost jebal, nicméně pokud nejste jedním z těch umaštěně olupených artových hnědopichů a integrální absence profundálních filosofických paradigmat či frustní interpretace behaviorálních predispozic singulárních charakterů vám nezpůsobuje kognitivně disonanční záchvaty maligního kokotismu, odcházíte z kina s pocitem naprosto ukojeného akčního diváka. (24.02.2017)