Mulholland Drive

Nepochopeno leč milováno ! Lynch je bůh ! (14.06.2011)

Davida Lynche nemusí mít každý rád. Ale ani lehce zmatený divák odcházející z jeho novinky Mulholland Drive s pocitem, že zase nic nepochopil, nemůže režisérovi upřít černokněžnickou bravuru. Klame i stavbou příběhu. Dvě hodiny si člověk libuje, jak je vyprávění nečekaně přehledné, ba ospale pomalé - ovšem sotva se nechá ukolébat, Lynch v poslední půlhodině prudce přehodí výhybku. Humor jen místy projasňuje Lynchův hlavní útok vedený na pomezí detektivky a mysteria. Jeho četné a zálibné odbočky budují znepokojivé zdání neskutečnosti, nicméně občas už hrozí přerůst v soukromou manýru, jež zdržuje a unavuje. Zvláštní kabaret založený na tichu, magie jazzových tónů, kuriózní stvoření jako věštkyně, kovboj, zubící se párek důchodců či plačka, modrá krabička s modrým klíčem; to jsou typicky lynchovské uzlíky v umném propletenci, jenž nutí hledat významy i tam, kde třeba nejsou - a naopak. Ano, možná si z nás Lynch po celý život dělá blázny. Ale je to jeho právo na vlastní styl, který dovedl ke svérázné filmařské dokonalosti. Kdyby jedinkrát prozradil, jak to doopravdy myslí, kouzlo by skončilo. Možná i nominaci na Oscara za nejlepší režii dali akademici Lynchovi na základě úvahy: Nevíme sice, co vlastně chce v Mulholland Drive říci, ale říká to skvěle. (17.05.2020)

Hrozný hrozný film. Je mně úplně jedno z čeho autor vychází i co tím chtěl říci. Začíná zajímavě, je napínavý, záhadný, hudba stupňuje napětí. Jenže se nikam neubírá, přibývá osob, které se ve snímku jen mihnou, aniž tušíte proč a dál už to je na vytočení. Bizarní - to on opravdu je, zrovna když jsem si říkala, kam se poděli ti důchodci, co se tak nasmáli v tom taxi, a kdo to sakra vůbec byl - tak vida - zrovna se objevili, drápali se značně zmenšení skulinou pod dveřmi a zase se smáli a vrhali se po hlavní hrdince, až si vystřelila mozek z hlavy. Ještě tak dva filmy od Lynche podobného ražení, udělám to taky. Zrovna tak se mně znechutilo "Městečko Twin Peaks", které chtělo být tak záhadné, až bylo nakonec směšné. Ale nevím, možná jen já nejsem, čím se zdám být :-( (01.03.2009)

Přijde mi vlastně totožné, když se solí automaticky odpady Hannah Montana, protože je to Hannah Montana, jako když se solí automaticky 5 hvězdiček Mulholland Drive, protože je to Lynch. V obou případech mám tendenci jít do protiútoku :-D (flanker.27 to vystihl velmi dobře).....Uživatel a kámoš Hrabka mě přesvědčil, že tomu mám dát ještě jednu šanci, tak uvidíme, jestli se mnou Lynch napodruhé trochu zatřese. Bude to mít pan Mistr ale velmi těžké. (01.02.2010)

A to jsem si myslela, že po Lost Highway už mě pan Lynch nemůže ničím překvapit... to jsem se tedy parádně spletla. Všechno náležitě lynchovské jak má být, krásné fatální ženy, tajuplní muži, rudé závěsy, famózní zpěvačky, podivné věci, které se dějí jen tak mimochodem... a pak to najednou skončilo a já vůbec nevěděla, která bije. To mi samozřejmě nebrání zařadt tento klenot do své sbírky "lynchovin". A pokud mám vybrat jednu scénu z celého filmu, tak nejvíc mě dostala Naomi Watts při konkurzu na filmovou roli. Klobouk dolů, tomu já říkám "herecký výkon". (02.05.2010)

Nepochopil jsem, a asi nikdy ani plně nepochopím. Po zcela příběhově přímém a účelově srozumitelném Sloním muži jsem měl možnost zhlédnout druhý Lynchův celovečerák, který zcela láme hranice ohledně míry pochopitelnosti. První dvě třetiny filmu byly jakž takž dějově zinterpretovatelné, ale posledních dvacet minut naprosto obrátilo všechny mé myšlenkové pochody a já jsem si jenom při posledním slově "Silencio!" řekl: "A sakra!". Takhle zmatený a názorově rozpolcený jsem snad ještě nikdy nebyl a vlastně tohle byl možná jeden z režisérových úmyslů. Proč na konci všechno vysvětlovat, když má divák potom alespoň o čem přemýšlet. Zkrátka hodně těžký film, který vedle námětu vyniká v hereckém obsazení a nádherně ponuré a tajemné hudbě. (27.10.2011)

Nejasný a komplikovaný snímek Davida Lynche mi dosti zamotal hlavu. Stále se nemohu ubránit poctu, jako by to pan režisér dělal divákovi naschvál. V prvé řadě chci podotknout, že mi takové tipy filmů celkem vyhovují a uvažování nad režisérovým počinem mě nikdy nedělalo sebe menší problémy. U Mulholland drive však ve mě převažuje pocit, že to režisér patřičně přehnal a diváka tahá za nos více, nežli je přípustné resp. únosné. Tím nechci tvrdit, že by to narušovalo jinak skvěle budovanou atmosféru z lehce mrazivým napětím, ale méně nejasností a více urovnaných obrazů by filmu přihodilo tu poslední hvězdu k dokonalosti. V neposlední řadě si hodě pozornosti zaslouží také Naomi Wattsová, její postava, která projde filmem neuvěřitelnou změnou, zvládla Naomi s absolutním přehledem a je vskutku na co se dívat. (01.01.2005)

Nerozumiem tomu. (23.05.2009)

Opět nic vydávané za něco, natočit něco ještě neznamená nenatočit nic. Tak a teď se můžete dohadovat, jak jsem to myslel. (10.06.2009)

Lynch si z lidí dělá srandu a všichni mu to žerou. Nepovažuju za umění, když někdo vrší jednu nelogičnost na druhou. Tenhle film hlubší uvažování neustojí. Proč jsme tomu sakra obětovali dvě hodiny? (18.02.2003)

Hm, tenhle Lynchův kousek jsem zase nepochopil. (18.05.2008)

Svůj život dělím dle období na předtím než jsem viděl Mulholland Dr a poté. (28.06.2009)

Ojoj, to bylo něco, v popisku mi chybí hlavní žánr - HOROR!! Tu jednu hvězdu dávám sama sobě za trpělivost vydržet do konce. Jsem se nechala nalákat chvalozpěvy a dopadlo to jak dopadlo. Přirovnala bych film ke špinavému výplachu MTP závislákem (Lynch), který má nutkání na další dávku. Nechyběly stejné motivy oblud a postav, záhadných zákoutí, záběrů na detaily, absurdit, hnusů, zvrhlostí a šílených artefaktů, to vše ve zdánlivém chaosu. Doufám, že jsem pochopila psychologický rámec děje, který považuji za základní myšlenku. Ale přesto, že je to moje parketa, způsob podání Lynchem jako "lynčování" divákovy mysli jen za účelem vyblití se ze svých nekonečných a nekončících představ a těžkých snů, radikálně odmítám stejně jako další projekci. (28.10.2011)

Ach, Rito... Jeden z pouhých dvou Lynchových filmů, které jsem viděl v kině. A díky tomu se k němu pojí veselá příhoda. Když holky otevřely modrou krabičku, ze zadní řady se ozval mužský hlas: "Tak, a teď už jsem úplně v prdeli. Seru na to, jdu domů." Dnes mi to přijde úsměvné, úplně stejně jako fakt, že mi dlouho trvalo, než jsem pochopil smysl celého filmu, protože právě po onom otevření krabičky se toho tolik vysvětlí. Ještě jeden vjem z kina mám, díky Lauře Harring se mi nesedělo moc příjemně. pořád jsem se musel vrtět a upravovat... No, nic. Lynch je prostě parchant, co svou vizi obalí zdánlivě zbytečnými, ale skvěle vytvořenými scénami. Tady jich je hned několik, s výbornou sekvencí v klubu Silencio v čele. To je prostě lahůdka. kdo si kdy pamatoval Naomi Watts z nějakého horroru? Po MD si ji pamatují všichni. A, samozřejmě, hudba, ta je bez debat. Motiv jedoucí limuzíny je neskutečný. (29.09.2018)

Žádný machrování. Nepochopil jsem ani prd a po filmu jsem si pustil vysvětlující video. A ono to minimálně v té základní rovině smysl dává. Toť otázka, jak by se vlastně mělo přistupovat k filmům, které jsou bez vysvětlení téměř nepochopitelné. Nevím. Lynch je pro mě docela okrajová záležitost a Mullholland Drive je pro mě víc doplnění dnes už zásadního díla, než divácká preference. Ve výsledku jsem ale prožil něco nevšedního a divácky přitažlivého, co mě donutilo 2 a půl hodiny dávat pozor. Takže proč ne. 7/10 (09.02.2020)

Prečo sa snažíte "nacpať" toto dielo (spolu s LOST HIGHWAY) do konvenčných naračných šablón ? :-) Viete kto to bol Sizyfos ? (16.2.2006) (16.02.2006)

(?!) V tom bych se musel utopit dřív, než bych počal aspoň mírně chápat souvislosti a tvořit děj společně s nejprohnanějším manipulátorem, co neúnavně mlží a odkazuje na tuny dalších. Proto mávnout rukou, to je nejlepší možnost. Všichni se mýlí, pravda chybí, to je jeho krédo. Postmodernismus je zkrátka velká manipulace. Jeho tendence léta stojí a padá na vytváření slepých uliček a prázdných stop, kde je nemožné hledat jednotící myšlenku, protože soukolí nemožného a (paradoxně) banálního Vám vezme všechny trumfy. Ale i režisérovi můžete vzít jeho zbraň, pokud najedete na myšlenku, že předimenzované je vlastně prosté a líbit se je víc než pochopit. To jsem udělal a pak ten film sledoval jedním dechem - fandil vší silou Betty, zamiloval si bláznivou Ritu, chtěl pokecat s Adamem... Děj jsem neřešil a to je klíč, radím udělat to samé. Jelikož manipulace od schopného se přelstít nedá, hledejte chybu z hlediska filmového. A tu nenajdete, takže ať je Lynch jakýkoli, je to mistr.... (02.02.2009)

Lynchovy filmy by měly povinně obsahovat jeho 5minutový komentář, jak to vlastně myslel. 60% (19.11.2009)

Pravděpodobně Lynchův nejpřístupnější film (což je pořád tak tisíckrát vzdálenější než 99% současné hollywoodské produkce), přesto se musíte mít na pozoru, co na vás ten starej lišák nachystal tentokrát. I tady se totiž prolíná realita s iluzí, život a sen, tajemné postavy v pozadí a vy netušíte, kde je toho všeho hranice. Což je koneckonců přesně to, kvůli čemu mám Lynchovi filmy tolik v oblibě. Jsou jiné. Nutí diváka nebýt pasivním, ale všímat si i takových zdánlivých maličkostí, jako je jmenovka na košili nebo barva oblečení- to všechno skládá jeden temný celek. Vizuálně je to samozřejmě opět na vysoké úrovni, dialogy maj dalece k tomu šustit papírem a herci hrají tak, že ani netuší, že tak dobře hrát dovedou. Inu, typický David Lynch... (18.07.2013)

Skoro plná (mini)sála ľudí a aj tak mi počas niektorých napínavých scén nebolo všetko jedno. Keby Lynch natočil čistý horor, tak by som sa v kine asi veľmi bála. Myslím, že som vôbec /alebo skoro vôbec/ nepochopila, ako to vlastne bolo, ale napriek tomu som mala skvelý zážitok. Popravde, nešla som pátrať po vysvetlení príbehu, chcem si uchovať to tajomno. A ešte keď môže človek na plátne obdivovať herecké umenie majstra Badalamentiho a pána Cyrusa. Priceless. A scéne Naomi s tým starým ujkom: nebezpečne hot. Celé dobre toto, pán Lynch. Díky. (Lumiere - 10.10.2014) (11.10.2014)