Nikdy neodvracej zrak

Netradičně jsem se podíval níže, zda najdu někoho, kdo vnímal tento film podobně jako já. A kupodivu; hned druhý (Insilvis **) a pak několik dalších píší o kýčové formě. Ovšem; kýčový je ale i (a pro mě především) obsah. Společným problémem německých pop-filmů poslední doby je úporná snaha o přepisování dějin. Servírování podivných příběhů, které mají dokládat: Němci dobří, Hitler a SS-Waffen špatní, i když ani to se nedá tvrdit úplně přesně: vždyť i zarytý (skalní) Esesák, který jako doktor bez jakéhokoli soucitu sterilizovuje a nechává zplynovat, zachrání matku a dítě ruského oficíra, který ho předtím zpohlavkoval. Nebo jiný válečník (prostý radista) sestřelen nad ruskou stepí žije rok v jurtě, kde se vyléčí z popálenin "vyššího" než 4 stupně, a pak se vzdá Američanům. No a teď bychom se mohli trochu věnovat samotnému Gerhardu Richerovi a jeho obrazům, ale nebudeme, už jsme dost romrzelí a nemáme na to tu správnou náladu. (30.05.2019)

U pianové scény či vsuvky na schodech v nahých reáliích jsem ho rozhodně neodvracel. (25.04.2021)

Film je prakticky rozdelený na tretiny a podľa mňa by vôbec nebolo na škodu z neho nasekať minisériu. Drastická prvá na mňa zapôsobila veľmi intenzívne. Druhá je prevažne romantická (určite by som pridala medzi žánre), príbehom menej pútavá a už nemá taký silný emocionálny dopad ako prvá. Posledná ma miestami až nudila a popri čakaní na koniec vzbudila moju pozornosť len v ojedinelých momentoch. Koch si zahral bezkonkurenčne najvýraznejšiu a najzaujímavejšiu postavu, ústredný umelec nevykazoval žiadne znaky zapamätania hodnej, ak vôbec nejakej osobnosti a za najsilnejšiu ženskú postavu osobne považujem tetu hlavného hrdinu, čo je vzhľadom na jej výskyt málo. Spriemerovaním všetkých tretín mi vyšli silné 3*. (21.07.2019)

Po filmařské stránce velkolepý zážitek, kde si autoři naložili pořádné sousto a s výhradami ho zvládli. Příslib turné ústřední postavy třemi etapami německých dějin neznamená příběh o statečném disidentovi - snímku se daří zprostředkovat opojení uměním a vyjadřováním se skrz něj, což je většina děje hlavní postavy - chtěl by malovat svoje věci, ale systém mu zrovna nepřeje, náckové i komunisti potlačují moderní umění a individualistické cítění a když z tvorby děl, která ho netěší, unikne, měl by obstát ve světě, kde už samotná malba v konkurenci fotografie tolik nezajímá; tuhle linii si možná tolik lidí nevychutná, i když si jí film vybírá jako svoje ústřední téma. Druhé hlavní téma filmu je vztah malíře k jeho ženě a jejímu otci, což je jako zbytek filmu skvěle zahraná a silná záležitost plná emocí, kterou si užijí všichni, může vám ale vadit, že v závěru nepřichází úplná satisfakce. Nejsilnější jsou první dvě třetiny filmu nabízející emoce, poslední, možná ne tak silná třetina je už čistě o trápení umělce. Každopádně i přes určitě rozpory je to další vyjímečný film od našich německých sousedů. (08.06.2019)

Naprosto skvělý! (12.03.2021)

No neviem ci nie NAJLEPSI nemecky film, aky som kedy videla! Krasny, priam poeticky. Nic extra som necakala, takze dopadlo to nad moje ocakavanie. Videla som vsetky tohtorocne cudzojazycne filmy nominovane na Oscara, tento ako posledny a prave ten sa mi najviac pacil! Uplne zasluzena nominacia. Aj za kameru. Este sa mi pacila hudba a tiez herecke vykony. Film to je riadne dlhy, ale obsahuje akoby dva pribehy v jednom, zaujimovo a originalne natocene. Velmi sympaticky hlavny hrdina a tiez zenske predstavitelky. Pozoruhodna vyprava. Len ten zaver som trosku iny cakala, ale aj tak davam 90%. (23.04.2019)

velký film,který je ovšem nejsilnější v intimních detailech.Trochu sem se bál oné olbřímí stopáže,ale ta nakonec vůbec nevadí.I když je pravda,že zhruba v polovině se začne Werk Ohne Author trochu rozplizávat a ztrácet drive.Naštěstí ho ale v poslední půl hodině znova najde a nabídne emočně silné momenty.Doufám,že von Dommersmarck zůstane u podobných kusů,které evidentně umí na výbornou a nebude opakovat výstřelky typu Cizince...80% (24.11.2019)

Waw, tak táto nemecká epopeja stála fakt za to! Kto sa nechá odlákať tou mamuťou dĺžkou (vyše 3 hodiny), tak môže ľutovať, že príde o skvelý film. Vzhľadom na tú dĺžku som sa však aj ja obával, že tu bude kopu nevýrazných fáz prerastajúcich do lyriky, no napokon musím uznať, že takmer celý rozsah filmu bol vyplnený zaujímavým dejom, do ktorého bol tento tajuplný príbeh zabalený. Z nacizmu, cez socializmus, až k vytúženej slobode - presne do týchto troch kapitol by sa dal celý príbeh rozložiť, a naprieč každou z nich sa tiahne to isté bolestivé tajomstvo. Film sa mi páčil aj pre svoj umelecký podtón, hoci ten modernistický Düsseldorf nebol zrovna moja šálka kávy. Čo sa týka záveru, tam som zostal trochu sklamaný, že to napokon nebolo úplne dotiahnuté do veľkého finále. Ale nič to nemení, že to bol výborný film hodný 5*. (19.02.2021)

První zhruba polovina filmu je maximálně zajímavá, a to hlavně díky postavě Seba Kocha, který hraje náckovského gynekologa a omámeného idealistu, jenž je v jednu chvíli zmrd, poté zachránce novorozeňat, poté úplný opak. Jednou meganácek, podruhé ultrakomouš. I v druhé půli, když vstoupí před kameru, celou scénu oživí. Protože jinak se film věnuje vztahu dvou nezajimavých postav. Na konci jsme bohužel ochuzeni i o katarzi. Druhá polovina mě kvůli tomu dost nudila. (24.04.2019)

Hodne zajimavy nahled na cast nemeckych dejin dvacateho stoleti pres umeni a jednu rodinu. Myslim, ze stopaz v tomto filmu je opodstatnena, i tak je vyklad dejin strucny a dej filmu nenudi. Slusna vyprava a dobre herecke vykony s vybornym Kochem. Sice by to bylo na ukor umeni, ale skoda, ze postava lekare nedostala vetsi prostor. (29.01.2020)

Rozmáchlý krásný příběh provázaných osudů v abstraktní i v silně existenciální rovině. Obdivuhodný je i urputný smysl pro detail, jak v obrazech samotných filmových oken, tak v tom, co se odehrává v nich. Dohrávající smyčce na závěr jsou patřičně osudové a pohled do očí hlavních postav je někdy nakláněním se nad propastí krásna až kýče. Film je hodný doporučení všem romantickým duším se slabostí pro klasická velká a dlouhá dramata. A k tomu nádherná Paula Beer. (27.10.2019)

Nebudu se sáhodlouze vyjadřovat k obsahu filmu, ať si každý udělá obrázek sám. Jen bych ráda zmínila svůj vlastní poznatek. Přes všechny nepěkné dějové peripetie mám pocit, že snímek Nikdy neodvracej zrak je takovou malou oslavou života v celé jeho kráse, pro kterou jsou dokonce i ty tři hodiny čistého času dost těsnou vestou. Kromě jiného se mi velmi zamlouvalo herecké obsazení, jemuž vévodil mně dosud téměř neznámý Tom Schilling. Tradičně skvěle se s rolí popasoval Sebastian Koch, ovšem výborná byla také Saskia Rosendahl a zaujala mě i Paula Beer. Celkové vyznění dramatu v závěru umocnil naprosto strhující hudební doprovod. (85%) (15.05.2021)

Priatelia, ak chcete vidieť taký filmový opus o maľovaní, ako je Ján Kryštof literárny opus o skladaní hudby, doporučujem. A podobne ako v prípade tej knihy - alebo Očarenej duše - to nie je ľahké čítanie. NIKDY NEODVRACAJ ZRAK je film pomalý a dlhý ako čítanie veľkej knihy, ťaživá a súčasne povznášajúca cesta skrze 30 rokov náročných dejín, s dôkladne prepracovaným scenárom vystavaným ako katedrála, zemito realistický aj oduševnelý skoro-skutočný príbeh o oslobodzujúcej sile umenia. A nemeckí filmári ním znovu ukazujú, že v poctivom - teda precíznom a zároveň citlivom reflektovaní 20. storočia sa im nikto nevyrovná. (01.05.2019)

Německo se vyrovnává s minulostí. Velmi zajímavé dílo, jelikož se "u nás" taky ještě vyrovnáváme. Dá se to dělat jinak, než trestat, hledat viníky našich sraček, stát na místě a krčit se zlomeně v koutě. Dá se prostě normálně začít znovu a po svém, a je jedno co bylo. To je pro nás Čechy, kteří se často vymlouvají proč to či ono nejde, docela revoluční přístup k věci. Náš hrdina není konfrontační typ, má prostě jiný hodnotový žebříček.  První půlka dost nuda, po hodině teprve kvalita vyplave na povrch. Pak mi to teprve všecko došlo. 75% (20.01.2024)

Videorecenze: https://www.youtube.com/watch?v=MTg_ap56E3Y (26.04.2019)

Film, co ve mně zůstal. Obočí dokonale démonickýho Sebastiana Kocha. Oči Saskie Rosendahl, kterým stačí sotva dvacet minut, abyste už je nedostaly z hlavy. Místy až skandálně nehodící se humor. Upřímnost. A filmovost, pro kterou člověk filmy odmalička miluje. (29.04.2019)

Pokud se jedná o film, kde v roli hlavní působí německý démon Sebastian Koch, tak se s největší pravděpodobností bude jednat o trefu do černého. Film kazí zejména dva faktory, a to metráž, která je nepochopitelně dlouhá a závěr, který je useknutý a divák neví, co si tedy z filmu měl odnést. 77 % (29.10.2019)

(8/10). Z první třetiny filmu jsem byl naprosto odpálený.. Ať už kvůli drastickým scénám, a nebo zběsilému tempu, které nám skvěle připraví půdu pro další dvě hodiny stopáže.. Mimochodem ten film mohl být klidně o půl hodiny kratší a zážitek by byl možná ještě lepší.. Přesto má film hrozně moc originálních scén a skvěle napsaný příběh jednoho neobyčejného malíře, který zažil útrapy války a musel snášet Herr Profesora.. Ale on to s klidnou hlavou dokázal potlačit a přetavit to v obrazy. (16.09.2020)

Tříhodinovej film o umění, tedy většinou o umění a já nemám absolutně nic, co bych mu mohl vytknout. Děj je pomalý, možná trochu náročný, ale říkám si, kdy jindy použít slovo krásný. Zasloužená oscarová nominace. (19.04.2019)

Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 (30.12.2020)