Werk ohne Autor
Opera senza autore
Nikdy neodvracaj zrak
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (CinemArt)
(více)Recenze (173)
90% ()
Poetické, přitom občas vcelku násilné, tedy historicky násilné. A historické jen tolik, jak bylo pro vyprávění příběhu Kurta třeba, takže velmi často z pohledu umění, umělce. Samozřejmě, všechny doby ve kterých se film odehrává, jsou pro něj zásadní, ale stále je to spíše o pohledu na umění, o tom co je umění, o jeho hledání. Hodně napoví hned úvodní scéna, která se více než Kurtovi věnuje jeho tetě Elisabeth. Právě její příběh je v první části filmu tím nejdůležitějším a vlastně nejen v ní, osud ji připomíná neustále. Také proto nemohu nenavázat jinak, než vrcholem filmu z mého pohledu, malováním fotografie. Tato scéna je úchvatným spojením obrazu a hudby, skutečná pocta umění, jenž opravdu beze slov promlouvá. Silných scén má film samozřejmě mnoho, navíc dobře funguje kompletní, snad i proto nemá smysl, se o nich více rozepisovat, bylo by to na hodně řádků. Tedy zase z druhé strany... nutno dodat, že si vybírá i svoji chvilku hledání sebe sama, ta přichází v Düsseldorfu a nemá dlouhého trvání. Navíc se mi líbí ten (snad neúmyslný) kontrast s příběhem Kurta, který tu prožívá to stejné. Ale ano, ještě připomenu závěrečné dobíjení energie, či čerpání inspirace? Každý máme to své... Zase vzpomínka na tetu Elisabeth, postavu pro mě snad nejzásadnější a jméno Saskia Rosendahl budu nadále sledovat, stejně jako jméno Paula Beer. Samozřejmě, Tom Schilling a Sebastian Koch taktéž bezchybní, ale ženy přeci jen zaujaly více. Což mi nádhernou scénou (zase, zdaleka nejen tou) na schodech připomíná ve všech ohledech výbornou kameru Caleba Deschanela, jemuž k dokonalým záběrům samozřejmě pomohla i výprava. A Max Richter? Bez debat! Florian Henckel von Donnersmarck našel, či snad měl štěstí na lidi? Štěstí to nebude, vždyť je to právě on, kdo našel to co spousta lidí neúspěšně hledá, skutečné umění. 85% ()
Německý film o moderním malíři Kurtovi jehož život prolíná třicet let historie Německa od nacismu, komunismu až demokracii. Brilantní mx historického vývoje, vztah různých režimů k umění, sexy romantika, "dobrodružné" hledání vlastního malířského stylu a to vše rámováno dramatem, kdy hlavní hrdina se zamiluje do dcery bývalého nacistického lékaře, který zlikvidoval jeho tetu jako rasově nemocnou. Mám rád filmy o historii a vztah k malování, takže mi tři hodiny utekly jako voda. Pro mne asi nejlepší film o malíři, který jsem viděl. Herecké výkony Schillinga a Kocha na jednotku s hvězdičkou. PS: Po stopadesátá musím žehrat jak je česká kinematografie ohromně prudérní ohledně filmové nahoty ve srovnání s okolním světem ( zde naprosto fantastické Paula Beer a Saskia Rosendahl ) ()
Freska německé společnosti poloviny 20. století na životě malíře. Na film se dívá dobře, film tak nějak ubíhá, i když by mohl byt o hodinu kratší. Škoda, že větší prostor nedostala zajímavější linka s profesorem, která postrádala zakončení. ()
Krásná a tajuplná hudba Maxe Richtera, doba válečného a poválečného Německa, nacistická ideologie budování čisté rasy, poetická kamera, lehký humor a poutavý, i když místy hodně smutný příběh zčásti inspirovaný životem německého malíře Gerharda Richtera. Film je skutečný zážitek, takže i ta 3 hodinová stopáž uběhne jako nic. "Drei Liter!" ()
TAK TO JO! TO SI DÁM LÍBIT! Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, ale film mě zcela pohltil a to trvá 3! hodiny...Skvělý příběh...Skvěla hudba...Skvělá atmosféra...Slupla jsem ho jako malinu...Můžu říct jen houšť... za mě 85% ()
Stejně jako Životy těch druhých i Dílo bez autora dal dohromady režisér po výtce vzdělaný, vědomý si všech zákrut, paradoxů a nesnadností (učením nabitý Donnersmarckův životopis to vysvětluje). Neodtrhl jsem oči: délku jsem vnímal, ale ne jako přítěž a zmínky o „slabých místech“ nedávají smysl. Kdo nechce vidět delší film, podávající dějiny subtilně a spíše v náznacích, než tezovitě, ať si to nepouští. Popravdě na to, kolik a s jakou čirostí tu je řečeno o umění, o lákavosti uzavřených společenských modelů, zpravidla následujících trauma z kolapsu společností otevřených, dekadentně upřených k individuu, už zcela zmatenému a odkázanému na nicneříkající introspekci svobodami zpitomělého „já“, o psychopatii nacistického perfekcionismu, připraveného zadupat do země vše, na čem lpí skvrna nějaké diagnózy, a mrzačícího tak život jako fenomén dědičně hygienickou maximou, jež by neměla konce a nutně dostihla i zatím samolibý pohled do zrcadla zamítavým stanoviskem, a která tedy na vznešeném základě selektivních snah směřovala k likvidaci všeho dost nedokonalého, až sama mrzačila i to nejlepší, - tak na to všechno je ten tříhodinový zážitek úctyhodně kompaktní. Takže pokud tu někdo tvrdí, že by dovedl říct totéž na dvou hodinách, nejenže vůbec neviděl to samé, ale udělal by lépe, kdyby se za stejný čas nechal o životě poučit devíti epizodami z Přátel. ()
Hvězdu ubírám pouze, z mého pohledu, za ne úplně dořešenou dějovou linku. Jinak snímku nelze co vytknout. Ultracharismatický bastard Koch, nádherný příběh, politické dění, umění, hledání sebe sama, vyrovnávání se s minulostí a skvostná hudba. Silné scény, ze kterých pro mě vyčnívá rozhovor profesora s Kurtem v jeho ateliéru, kde mi naskočila husí kůže. Tři hodiny utekly jako voda. P.S. Insilvis se určitě u svého komentu párkrát udělal. ()
A opat nemci s dalsim filmom,ktory si myslim bude mat uspech vo svete,drama z obdobia vojnoveho a povojnoveho Nemecka,hlavne prva polovica filmu bola super,ta ma dostala,ale ani potom to samozrejme nebolo zle,prave naopak,vyborne herecke vykony,spracovanie,hudba,scenar a aj napriek tomu,ze to ma viac ako tri hodiny,tak to zbehlo ako voda...:-) ()
Pridávam sa k väčšine - prvá polovica skvelá, druhá už viac pre umelecky šmrncnutých. Tých 188 minút ma dosť odrádzalo, no nakoniec to ušlo ako voda. Celkovo suverénny nadpriemer s presvedčivými hereckými výkonmi, výpravou, efektmi a najmä muzikou.. ()
Ve druhé polovině už se to, bohužel pro mě, začalo mnohem více stáčet k filmu o umění, než k řešení zápletky ohledně vyrovnání se se zločiny proti lidskosti z programu "eutanazie choromyslných" z doby Třetí říše. První polovina však byla na plný počet hvězd. Na druhou stranu zde byl hezky zobrazen život mnoha Němců v určité etapě 20. století - období nacismu, přechod do komunismu a následný útěk do západní svobodné části Německa a opět nový život. Rovněž je zde množství scén s něžnou erotikou, která film obohacuje. ()
Film mě uchvátil a pohltil, jak dramatickým dějem, tak skvostnými hereckými výkony. Všechno jsem jim věřila, což se hodí, když je to příběh i o svobodě a hledání pravdy a inspiraci v ní. ()
Díky CSFD.cz jsem se dostal na projekci filmu, o kterém jsem měl nulové očekávání. Historické drama, dějová linka zasazená kolem druhé světové války a nějaký cápek, co maluje obrazy. To by mohlo být dobré, řekl jsem si. V ten moment jsem ale ještě nevěděl, jaký parádní filmový kousek mě čeká. Předem chci říct, že německý film Nikdy neodvracej zrak není zrovna nejkratší. Má něco přes tři hodiny, což se může zdát jako nekonečná délka, ale upřímně, když naskočily závěrečné titulky, tak jsem byl překvapený, že už je konec. A o čem to je? Příběh se točí kolem Kurta Barnerta, Němce, který bydlí poblíž Drážďan. Film začíná rokem 1937, takže se ve filmu objeví vlivy tehdejšího režimu a to dost drasticky. Kurtova sestřenice se dostane do rukou nacistického doktora, jelikož má určité duševní problémy a nemusím snad vysvětlovat, jak se tenkrát v Německu řešily podobné věci. Kurt roste, válka ho poznamenává, setkává se se svou budoucí ženou a my můžeme sledovat, jak se z malého kluka z předměstí stává nadaný malíř žijící v NDR.. A o tom se točí druhá polovina filmu. O Kurtově snaze prosadit se. A to dosti avantgardním způsobem. Jak jsem zmínil, film má tři hodiny, ale ani chvilku vás nebude nudit. Linky zamilovaného páru a doktora ex-nacisty se skvěle prolínají. Taky humor, který se objevuje v nečekaných momentech, je skvělý. Nemá cenu dál rozpitvávat všechny detaily filmu, zkrátka jestli máte rádi umění, éru kolem druhé světové války a chcete strávit tři hoďky něčím přínosným, koukněte na Nikdy neodvracej zrak. 5/5 ()
Dielo je roztiahnuté príliš v čase (30 rokov) a chce toho veľa vyrozprávať, no tých skokov je predsa len dosť. Prispôsobiť tomu aj fyzický vzhľad postáv by v roku 2018 nemal byť problém, no je tomu tak. Problém snímky tkvie v tom, že tajomstvo budúcnosti nám predstaví v prvej polhodine a my vieme s čím a s kým sa hrdina v staršom veku stretne. Sledovať 2 a pol hodiny, ako si všetkým prepláva, nie je potom natoľko zaujímavé, hoci je plavba životom obalená aj do výtvarného umenia. Plusom je, že hrdina nie je žiadny ultratalent a ohľadom svojho ukotvenia sa viackrát hľadá i po emigrácii z NDR. Film zdobia pekné ženy a keď je sex na plátne, tak aj nahota, skrátka žiaden sex v šatách. Páči sa mi, že snímka nie je v závere doslovná, samotné "odhalenie", a čo s tým ďalej, je implicitne podané a ponechané na divákovej fantázii. ()
Velmi osvěžující příběh částečně inspirovaný skutečnou postavou, který se lehce vleče jen v poslední části vyprávění, ale jinak celé 3 hodiny odsýpá a je zábavný. ()
Film o viacerých veciach a pritom o ničom konkrétnom. Prišlo mi to ako rôzne etapy života viacerých postáv, z toho jediná zaujímavá mi prišla postava Profesora Seebanda a ešte aj Elisabeth May, aj keď tá bohužiaľ toľko priestoru nedostala. Kurt a Ellie boli sympatickí, ale ich príbeh mimo profesora nebol až natoľko pútavý. Každopádne tie tri hodiny ubehli celkom rýchlo a nenudili. 7,4/10. ()
Na tohle německé drama, jsem měl dlouho zálusk, co se na něj pěli ódy kde šlo. Říkal jsem si, že tři hodiny na drama bude až moc, ale opak je pravdou.Ono to pěkně odsejpalo a nenudil jsem se, bavilo mě sledovat životní cestu Kurta, co všechno ho formovalo, než se z něj stal profi malíř. Jen ta první půlka filmu pro mě byla více "osudová"..Taky jsem doufal, že pana Profesora Seebanda nějak "více" dožene osud a dostane nějak "víc" přes hubu :) ..nevadí. Rozhodně cesta Německou historií od 2. světové, přes rusáky ke Zdi byla krása sledovat. 7/10 ()
Brilantný film, ktorý chytí od úplného začiatku a nepustí až do konca. Dokonale zachytená atmosféra, tak ako aj spôsob zobrazenia hlavného hrdinu, ba dokonca každá postava je vynikajúca a k tomu na mieru šitá hudba, skrátka pri sledovaní tohto majstrovského diela nemôžete doslova odvrátiť zrak. Príbehom je život mladého nádejného umelca, ktorý vyrastal v neľahkej dobe, čelil sklamaniam, ťažkostiam a prechádzal zložitými život meniacimi situáciami, ktoré ho formovali a nakoniec mu pomohli pri hľadaní odpovede na večnú otázku: Kto som? ()
Strašně mi nesedl hlavní hrdina, kterého hrál Tom Schilling. Byl celou dobu jak leklá ryba. Bez ohledu na to, co se dělo, neustále působil jako kdyby to měl všechno na háku a to mi možná trochu zkazilo celý film. Což je škoda, protože to téma bylo zajímavé a výkony ostatních nebyly vůbec špatné, hlavně Sebastian Koch byl dokonalý (jako vždy). Ale dalo se z toho vytáhnout mnohem, mnohem více. ()
Související novinky
Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky
26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (více)
Slavná belgická fantasy míří do televize
Režisér Florian Henckel von Donnersmarck (Životy těch druhých, Cizinec) natočí seriálovou adaptaci belgické komiksové fantasy Thorgal. Populární komiks pochází z hlav tvůrců Jeana Van Hamma a… (více)
Tak od tohohle filmu jsem tedy čekal mnohem více, nakonec to byly však roztahané a nudné tři hodiny. Dokážu ocenit, jak se Němci (na rozdíl od Rusáků) dovedou vyrovnat se svou historií, ale tohle bylo hlavně o malování, milování a potratech, a mezi tím byly některé "zajímavější" části, které ukazovaly historické reálie různých epoch německých dějin. Film začíná na konci 30. let, kdy Německu už pevnou rukou vládli nacisti. Tehdy jako dítě navštíví Kurt Barnert se svou sexy mladou tetou Elisabeth výstavu "Degenerované umění" v Drážďanech. Zde je fascinován modernistickou sochou Eugena Hoffmanna Dívka s modrými šaty a jak jemu, tak tetě se tohle degenerované umění líbí. Doma se však teta zblázní a hraje na klavír nahá Bachovu hudbu. Toho dne ráno bylo poctěna tím, aby předala Hitlerovi kytici. Najednou začne hrát jen jeden tón - dvoukřížkové A a hraje jej pořád dokola. Začne se mlátit popelníkem do hlavy a říká Kurtovi, aby "nikdy neodvracel zrakL, protože "všechno, co je pravda, v sobě skrývá krásu". Elisabeth je diagnostikována schizofrenie a tak je i přes snahu přemluvit doktora gynekologa Carla Seebanda sterilizována a později usmrcena. Ten tedy nese plnou zodpovědnost za její smrt, je to totiž vysoce postavený příslušník SS. Po válce je "pan profesor" zatčen Rusáky a umístěn do zajateckého tábora. Pomůže si tím, že manželce důstojníka Rudé armády asistuje při komplikovaném porodu a zachrání život jak jí, tak dítěti. Vděčný ruský důstojník nechá Seebanda propustit a postará se o jeho ochranu - nechá zlikvidovat důkazy o jeho nacistické minulosti. Dospělý Kurt studuje Akademii výtvarných umění v Drážďanech a při rozdávání západních tužek se zamiluje do mladé studentky módního návrhářství Elisabeth. Ta je dcerou profesora Seebanda, ale nikdo z nich neví o jejich společné minulosti. Kurt je dobrý student, ale musí malovat obrazy ve stylu socialistického realismu a dbát na ideologii, se kterou se úplně neztotožňuje. Sejde se s Eliiným otcem, který se z kovaného nacisty stal kovaným komoušem a členem strany. Seeband vidí Kurta jako geneticky podřadného a chce zabránit vztahu jeho dcery s ním. Ti dva spolu často píchají a tak Eli brzy otěhotní. Seeband si vymyslí, že kvůli neprůchodnosti vejcovodů může prodělat mimoděložní těhotenství, a tak jí sám provede potrat. Elii a Kurt se však nakonec vezmou. Seeband ztrácí ochranu důstojníka Rudé armády, a tak prchá do Západního Německa. Stejně tak později uprchnou Kurt a Elii. Zde Kurt lže, že je mu teprve 29 let, aby mohl být přijat na slavnou düsseldorfskou uměleckou akademii, kde může studovat a svobodně umělecky tvořit. Umění je tam skutečně postmoderní a jeho učitel Antonius van Verten uznává Kurtovu osobní zkušenost, ale vnímá, že Kurt ovládá pouze figurativní malbu, která je považována za "buržoazní" přežitek. Kurt sdílí studio se spolužákem Harrym Preusserem, který experimentuje se zatloukáním hřebíků do desek, aby vytvořil velká umělecká díla. A tak to jde až do konce - malování, milování a to pořád dokola. Seebandovi začne téct do bot, Kurt si to uvědomí a stvoří několik kreseb, na kterých jsou postavy z jeho minulosti a také Seeband, který to vidí a je mu jasné, že minulost byla odhalena...A tak přichází happy end v podobě těhotenství a Kurtovi výstavy, díky které najde své místo ve světě. Co k tomu více dodat? Čekal jsem to mnohem lepší, hold nejsem umělecky založen a dívat se na lásku a sex ostatních mě baví maximálně pět minut denně, jestli si rozumíme. () (méně) (více)