Werk ohne Autor
Opera senza autore
Nikdy neodvracaj zrak
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Never Look Away
Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (CinemArt)
(více)Recenze (173)
Působivý film, který zabíjí jeho délka a nevyváženost, kdy baví a napíná a zároveň i dost nudí a skoro nikam nesměřuje. ()
Koch je špičkový herec, z nemeckých jednoznačne jeden z najlepších, no a Paula Beer, to je asi najlepšie pivo, aké som kedy videl, až sa mi nechce veriť, že by mala čisto germánske gény. Inak film má vynikajúci scenár, nuda nehrozí, osud postáv vám neostane ľahostajný, hoci mi chýbala väčšia emotívnosť alebo zvrat. Postava Kocha ale jasne dokumentuje, že s tou denacifikáciou Nemecka to nebolo také jednoduché. A vlastne aj naša ponovembrová doba poukazuje na to isté: Keď vieš v správnu dobu obrátiť kabát a pridať sa na správnu stranu, tak prežiješ. Ako sviňa nacistická, potom ako sviňa komunistická. Alebo u nás ako komouš a zrazu veľký demokrat. Základom je len ísť s režimom. Veľmi múdra myšlienka. A oceňujem tiež skvelú hudbu a kto iný za tým mohol stáť než Herr Max Richter. ()
Já, která doslova miluji film Životy těch druhých, jsem si pustila Nikdy neodvracej zrak, aniž bych tušila, kdo je režisérem, ani o čem to asi bude. Po půlhodině jsem byla vnitřně přesvědčená, že tohle musel dělal Florian a pak už jsem se nechala unášet na vlnách nádherného filmového zážitku a ani tříhodinová stopáž mě neuondala, neunavila, ba naopak. Hudba Maxe Richtera mě opět okouzlila, (v krátké době podruhé) a herecký koncert všech zúčastněních snad ani není třeba zmiňovat. Nádherná kamera, výprava, scénář, kostýmy, malby, zkrátka jeden strhující, epický klenot. Který ovšem nebude bavit každého, protože sto lidí- sto chutí. Však pro mě byl dnes opravdovým dárkem. A neodpustím si kopnutí do Romy: tady měl být Oscar za nejlepší cizojazyčný, komplexně odedřený, kvalitní, hodnotný film. 100% ()
Istá znalosť nemeckých dejín 20-teho storočia je na prospech diváka, tvorcovia totiž nič nevysvetľujú, a tento prístup je veľmi dobrý. Veľké časové rozpätie príbehu odsýpa slušným tempom, výhrady mám len k scénam z düsseldorfskej školy, ktoré snímok zbytočne naťahujú. Epicky ladený film má však nádhernú výpravu, krásnu hudbu a dobré herecké výkony. V posledných rokoch je nemecký film na vzostupe a určite k tomu prispieva aj historický potenciál spojeného Nemecka. ()
Co mě zarazilo jako první, že byli všichni vymydlení a nažehlení. Auta i venkovské autobusy se jenom leskly. Přešla válka a všichni furt jak ze žurnálu. Ruští vojáci obsazující Drážďany měli tak zářivě čisté uniformy, že s nimi v prvním sledu musela dorazit i polní prádelna s mandlem. Takhle nastrojení nejsou snad ani dnes, při oslavách konce války. A to byl jen okrajový jev, který naznačil, že příběh bude uhlazeně nesnesitelný kýč. ____ Všechny události do sebe hladce zapadly. Všechny zážitky se protkaly ve finální tvorbě. Provinění a tresty se skvěle doplnily (zatkneme zlého gynekologa a hle, koho náhle potřebuje ruský velitel? Sedíme v kavárně a hle, jaké se to prodávají noviny s aktuální zprávou?).______ Filmové metafory byly jak pro retardy (první krok ve svobodné zemi se záběrem na nohy překračující tenkou linii, posměšné zobrazení uměleckých pokusů 60tých let, poryv větru, který oknem přinese nejspíš duši zemřelé, aby ukázala na svého vraha – bože, to bylo tak naivní!). ____ Film byl absolutně předvídatelný. Když nás seznámil s profesorem, který si nikdy nesundává klobouki a zásadně se nedívá na díla svých studentů – v tu chvíli už každému dojde, kdo bude ten první student, kterému se odhalí a na jehož dílo se podívá. Když umělec konečně najde svůj styl (ne že bychom se tedy o tvorbě něco dozvěděli), tak je to extatický zážitek podmalovaný majestátní hudbou, aby to došlo i těm největším tupcům v publiku. Tohle prostoupení tvůrčím duchem má pak ještě noční pokračování, jehož vyústění odhadne také každý. ____ Klišé a hloupé metafory, naivita, polopatyčnost. Pitomost malovaná na růžovo a tvářící se jako zásadní výpověď. ___ Vůbec se nedivím, že malíř Gerhard Richter, který byl inspirací pro hlavní postavu a jehož obrazy film bezostyšně využil, se od tohoto filmu distancuje a je naštvaný. Bodejť by ne, vždyť parazituje na jeho osobě i na jeho dílu a dělá z něho pitomce, když se toporně snaží interpretovat jeho obrazy (mimochodem, ten obraz muže v nacistické uniformě – Uncle Rudi – věnoval umělec Lidicím). SHRNUTÍ: Zdá se mi, že režisér sám sebe zobrazil v postavě hochštaplerského umělce vydávajícího počmárané tapety za něco mimořádného. Ať se snaží okecat to sebe víc, pořád jsou to jen tapety. ()
Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Německo. Další opus režiséra von Donnersmarcka, u nějž vás těší, že se díváte, ačkoli se díváte na řadu bolavých momentů, skutků a událostí. Nejlepší scény jsou spojeny s přítomnosti ďábelského Sebastiana Kocha, jenž hraje jako z partesu. Tom Schilling se nenechá zahanbit, na něj nezapomenu díky Oh, boy, takže mě nemůže zklamat ani nikterak nepříjemně překvapit. A obě krásné německé herečky mi učarovaly, proto se na ně zaměřím. Výborná německá záležitost, že trvá nějak moc dlouho jsem vnímal až ve třetí hodině celkové stopáže. ()
Hraběcí synek se po rozpačité hollywoodské eskapádě vrátil do Vaterlandu a je to zase pecka. To, jak se Němci dokáží kriticky podívat na svou historii, je unikát a von Donnersmarck v tomto případě dokázal obsáhnout období nacismu, komunismu i rodící se svobodné části Německa. Díky uměleckému rozměru film nepostrádá určitou poetičnost, která k danému pojetí nádherně pasuje a obrovským plusem je to, že i když má příběh velký časový záběr, působí po celou dobu kontinuálně. Nelze nezmínit i výborný hudební podkres, který je nejsilnější v závěrečné Kochově scéně a příjemnou kameru. A daleko k dokonalosti něměl ani casting namixovaný z osvědčených veteránů a mladých talentů. Ty tři hodiny utekly jako voda a doufám, že na dalšího domácího Donnersmarcka nebudu muset čekat takovou dobu. 90% ()
Německá kinematografie zasvítila v mých očích filmem Nikdy neodvracej zrak, což se mi za dobu promítání, které trvalo přes tři hodiny vskutku nestalo. Tom Schiling jako vždy skvělý, nemluvě o Sebastianovi Kochovi, který se své role zhostil též výtečně. Prostředí kol výtvarného umění umocnilo film artem a dodalo mu v době nacistické trýzně glanc noblesnosti. I přes dlouhou stopáž film dokáže diváka zaujmout natolik, že ho nijak nenutí k znuděnému zívnutí. ()
Průřez východoněmeckými dějinami očima a rukou jednoho mladého malíře. Nechybí ani láska, otec, který jí brání a vývoj umění v Německu zhruba poloviny minulého století. ()
Tri hodiny na jeden film je veľa alebo niekedy aj málo? Pokúsim sa odpovedať na túto otázku aj keď moja odpoveď je jednoznačná, ak je film výborný tak skutočne niekedy aj málo. A to je príbeh tohto filmu. Film začína v Drážďanoch v roku 1937 v období silnejúceho nacizmu v Nemecku. Hrozné udalosti tejto doby neprešli bez stopy a veľmi silno ovplyvnili život a prácu hlavného hrdinu filmu nemeckého súčasného abstraktného umelca Gerharda Richtera (Kurta). Otec učiteľ, aby neprišiel o prácu vstúpil do nacistickej strany a syn musel vstúpiť v roku 1942 do mládežníckej Deutsches Jungvolk založenej na nacistických základoch. Detstvo mal v myslí spojené so svojou tetou Alžbetou. Je to ona, ktorá mu hovorí, že pri štúdiu umenia by sa nemal pozerať ďalej, pretože to je jediný spôsob, ako pochopiť úmysel autora a zistiť, čo mnohí ľudia nevidia. Hrozné udalosti tej doby neprešli bez stopy a veľmi silno ovplyvnili jeho prácu. Končí 2. svetová vojny a tým aj 1. etapa filmu, Kurt sa ocitá v Sovietskej zóne Nemecka a v roku 1949 sa stane obyvateľom Nemeckej demokratickej republiky. Tu síce žil a pracoval ale sníval o presťahovaní do západného Nemecka. Nakoniec uteká z východného bloku ale útek do emancipovanej demokracii sa nedal urobiť tak, aby ho to nepostihlo. Budúci svokrovci majú desivú nacistickú minulosť, umenie v tejto časti sveta sa vymyká bývalým trendom a Kurt sa tu pokúša nájsť. A tak ďalej prebieha tento romantický, neuveriteľný ale úprimný príbeh. Nakoniec sa Gerhard (Kurt) našiel v obrazových štýloch a technikách ako fotorealizme, abstraktnom umení a konceptualizme. Vo filme má každý svoj príbeh ale ich jednotlivé línie sú vzájomne prepletené a tým sa ja dotvára ich dôležitosť ale aj význam v danej dobe. Päť hviezdičiek dovytvára môj obraz k tomuto filmu. ()
Výborný, kvalitní a hodnotný film, zase úplně jiný pohled na válku s přesahem do nové svobodné západní společnosti. Zaslouženě získal 4 ocenění. (2 na FF v Benátkách, 1 Bavarian film awards a 1 Bambi awards) Velmi kvalitní scénář, dosti napínavý film, kde se člověk ani chvíli nenudí. Souhlasím s názorem, že zhruba do 3/4 je to na 5 hvězd poslední 1/4 již velmi rozmělněná. Velké výhrady mám k délce filmu a právě již ke zmíněné poslední části filmu, celkově 4,5 hvězdy zaokrouhluji nahoru. Film je tak "našlapaný", že jej jistojistě musím vidět ještě minimálně jednou. Film krásně kombinuje kontrasty doby např. nelidskost, zrůdnost x lidskost, laskavost. "Nikdy neodvracej zrak. Všechno, co je pravdivé, je krásné." Moc pěkné a přirozené intimní scény. Nejlepší vtip filmu "drei liter", kdo neviděl, nepochopí. ;) ()
Tak tohle se hodně povedlo. Film, kterému lze vytknout snad jen pár drobností, což je ale mnohonásobně vyváženo herci, prostředím, kamerou a především dějem. Nevěřil jsem, že lze naplnit 3 hodiny něčím smysluplným, ovšem tento film je toho důkazem. ()
U mě asi zatím film roku. Neskutečná nálož emocí. ()
Exkurze do filosofie abstraktního malířství. 1) Film jsem si vychutnal hned z několika důvodů. Prvotním impulsem ke zhlédnutí byla účast mého oblíbeného vysoce přitažlivého 36letého Toma Schillinga v hlavní roli (Kurt Barnert). Nezklamal._____ 2) Dále jsem si nemohl nevšimnout výborného scénáře a režie s inteligentně napsanými dialogy a se smyslem pro vypointování jednotlivých obrazů. 45letý scenárista a režisér Florian Henckel von Donnersmarck odvedl dobrou práci, jak se od něho po jeho předchozích filmech i dalo čekat._____ 3) Dalším plusem je to, co většině dnešních filmů chybí, Příběh._____ 4) Navíc jsem se blíže seznámil s filosofií abstraktního malířství. Nejsem jeho fanda, nerozumím mu, ale film dokázal nepochopitelné zpřístupnit i mé cynické duši._____ 5) Mezi hromadou mladých pěkných tváří mě zaujal i 27letý David Schütter (galerista Adrian Schimmel, který udělá Kurtovi výstavu). 6) Přece jen mě napadá jedna výhrada. Snímek loví několik zajíců najednou. Zpočátku je hodně o dobové atmosféře, což v druhé polovině mizí. Linka s esesáckým doktorem se sice drží, ale na můj vkus je příliš upozadněna malířovým tvůrčím hledáním, což je třetí linka, které se dostává prostoru nejvíce ke konci filmu. Konec pak není pravým vyvrcholením dramatických zážitků, ale spíš jen kýčoidním završením umělecké cesty._____ 7) Nevím, proč přesně malíř Gerhard Richter, jehož životem je film inspirován, snímek odmítl jako zneužití a hrubé zkreslení svého životopisu. Možná měl na mysli právě uvedené výhrady, možná něco jiného. Ale vlastně na tom nezáleží. Film není o Richterovi, je o době a trochu i o malířství. Tak ho alespoň vnímám._____ 8) Velmi zajímavý koment k zamyšlení: Othello**. ()
Úžasný film s překrásnou hudbou a vynikajícím Kochem. Němci si opět sáhli do své minulosti a vytáhli na světlo drama o životě i s důsledky druhé světové války. I přes dlouhou stopáž to stojí za to. ()
Fotr je lotr:Nazi edition ()
Drei liter :-) Příliš krátké... Několik působivých momentů, první třetina velice silná, ta poslední bohužel už moc ne... Přesto jsem po shlédnutí spokojen! ()
Utrpení sledovat přes 3 hodiny dlouhý film, kde se probírá část života jednoho malíře. Kdyby stopáž měla 90 minut vůbec bych se nezlobil, nicméně zde se táhne každý dialog třebas i pár minut a následně koukáte, jak a co malíř nahodí na plátno (dalších x minut). Na art se rád kouknu, ale tohle bylo na mě moc a nedoporučuji. ()
Ak by Nemci nezažili hnedú a červenú diktatúru, o čom by boli dnes ich filmy? Nedokážem si predstaviť ťarchu ich dejinného bremena v kolektívnej pamäti. Tento opus o 20. storočí bol príliš dlhý a pomalý na môj vkus. ()
Související novinky
Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky
26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (více)
Slavná belgická fantasy míří do televize
Režisér Florian Henckel von Donnersmarck (Životy těch druhých, Cizinec) natočí seriálovou adaptaci belgické komiksové fantasy Thorgal. Populární komiks pochází z hlav tvůrců Jeana Van Hamma a… (více)
Monumentální selhání nadutého filmaře, ve kterém lze odškrtat prakticky veškeré potřebné položky výstavního midcultu. Zároveň je to ale jeden z důležitých filmových milníků současné postfaktické doby, ve které je pro většinu již obhajitelné navázat se citově na nepravdu, pokud odpovídá jejím potřebám. ____Z čistě filmového hlediska je to slastný katalog tvůrčích chyb na poli životopisného filmu. Má tři hodiny na to, aby vysvětlil svoji pozici, ale nedokáže to bez závěrečného monologu vůči publiku. Neumí filmařsky vysvětlit unikátnost zobrazeného umění, takže si dopomáhá dramatickými smyčci a neustálým komentováním probíhajícího. Ukazuje naprosto zhovadilou práci s rozpočtem, který je zde plýtván na úplně zbytečné a digitálně vyhlazené scény z predválečných Drážďan či se ztroskotaným Messcherschmitem. U protagonistovi manželky si již nepamatuji ani její jméno, ale její prsa bych uplácal poslepu z modelíny s milimetrovou přesností, protože její postava ze dvou třetin komunikuje s divákem výlučně skrze ně. Film vypráví o výtvarném umění a vypráví o něm především slovy. A hlavně jakkoli se snaží být osvětovým, propadá permanentně strašnému kýči prakticky kdykoli se mu naskytne možnost. To o tvůrci už samo o sobě nevypovídá nic lichotivého. Werk tady definitivně vohnul autora. Přes stůl a bez gelu. ______ Nicméně film a jeho veskrze kladné přijetí je vlastně obrazem a varováním současné doby pohodlné alibistické nepravdy. Je obecně známo, že divák má inherentní potřebu vyvyšovat a tolerovat více film, jež se označí, že je dle skutečných událostí. Takové filmy mají svoje postupy, povahu, ideálně budují snahu o akurátní vytvoření prostředí a charakteru zobrazovaných osob a situací, aby nezůstaly realitě dlužné. Co ale se snímky, které využívají stejných prostředků, zaštiťují se skutečností a třeba z ní i z velké části vycházejí, nicméně značné či zásadní části pak pozměňují ve prospěch dramatizace či dokázání vlastní pravdy? Werk ohne Author je totiž z velké části fabulovaná blamáž na prvních třicet let života umělce Gerharda Richtera, jehož v zásadě film exploatuje. Vybírá si ty nejpikantnější momenty jeho života, které pak svévolně propojuje v neuvěřitelných scénáristických zákrutech ve stylu "není to pravda, ale mohla by být". Čímž mimo jiné dává vlastně najevo, že zaměření na čistě uměleckou stránku hrdinova života by dle tvůrců samotný film neutáhlo. Vlastně přiznávají vlastní tvůrčí limity v tom, o čem chtějí vyprávět. Veskrze kladné reakce neodborné i odborné veřejnosti na tento nezvládnutý kvák je pak zjevnou reakcí na sílu "skutečné události", které zde ale nenastala, nicméně film tuto iluzi zdatně buduje. Je každopádně před námi, obávám se, určitý filmový trend (viz třeba podobně prolhané Bohemian Rhapsody) volných adaptací skutečnosti, které budou vyprávět hezké a poučné příběhy třeba i o nehezkých a neinspirativních lidech, nicméně ve filmu je takové neuvidíme a jejich život vlastně také ne. Uvidíme, co chceme vidět v lidech, jak je chceme vidět, tak aby nás to nevytrhlo z naší komfortní zóny a mohli se každé ráno probudit opět do světa, kde všechno probíhá tak, jak si to představujeme. Akorát, že neprobíhá.. Pseudo-realita jako eskapismus. Varování před těmito filmy by mělo být účelem filmové kritiky. Casual publiku nelze vyčítat, že mu propadne. () (méně) (více)