The Haunting - Záhadné sídlo Bly

O Hill House jsem slýchal zvěsti, že je tím nejlepším hororovým výplodem televize/VOD služeb za poslední dlouhá léta a se sérií jsem byl vesměs spokojený, byť jsem se zastavil na 80 % a dál už jsem jít nemohl. Haunting of Bly Manor je už potom ale bohužel slabým hororově laděným příběhem, u kterého se vůbec nešlo bát, vyvíjející se zamotané napětí se vleklo tak dlouho, že už mě ani nebavilo se snažit o pořádné pochopení a ve finále se mi nepozdávalo ani hraní ústředních postav. Možná si dovolím nemastnost neslanost celého Bly svést jako i jiní na absenci Mike Flanagana u většiny epizod série. [viděno na Netflixu] (31.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Mike Flanagan, který mě minulý rok neskutečně potěšil kvalitní adaptací Kingova románu Doktor Spánek, protentokrát neznámo proč přepl do módu Ryana Murphyho - takže takový chujoviny jako naivita, patos, šablonovitý příběh, papundeklový vizuál, či vykastrovaný charaktery bez jakýkoliv sebereflexe, jsou zde regulérní standard - a vznikl z toho dost žalostný debakl.... jakožto rádoby 'cinefilní' divák, který byl z první řady fakt nadšenej, musím přiznat, že jsem jenom zklamanej. Škoda. (14.10.2020)

/// U mě překvapivě vede první polovina, ve které je toho strašení spíše sporadicky. Užíval jsem si příběh, nenucený humor, skvěle napsané postavy. Ona se druhá řada snaží původ duchů vysvětlit opravdu důkladně, v osmém díle to vyznělo až trochu pateticky. A možná proto naprostá většina hororů na taková vysvětlení rezignuje - působí to trochu zvláštně. Možná mi je Bly sympatičtější než Hill House, který mě ze začátku neskutečně mátl. A tady jsem si k postavám vybudoval silnější vztah - navzdory očekávání jsem si však nazaplakal :D (29.10.2020)

Perfectly splendid except when it isn´t. K Bly Manor jsem se dostal až po Hill House a excelentní Midnight Mass a překvapivě jsem se hodně nudil. Příběh je klasicky netflixovsky roztahaný (nechybí ředidlo typu flashbackový díl) a dílo trpí snahou udělat něco jako byl velmi úspěšný Hill House. Flanagan si umí napsat dobrý scénář, postavy a dát tomu pomalou atmosférou, ale tady se nějak vymkly z kontroly šíleně dlouhé rozhovory (spíše tedy monology, které nějaká postava ve sterilním prostředí předříkává druhé), které nijak neobohacují zábavu nebo děj.  Obsazení (až na otravného Olivera Jacksona-Cohena) je ok, ale seriál je hrozná nuda, anglický přízvuk je nuda, nebylo se čeho bát a díky nudě mě ani nedojala ani jedna z milostných linií. Jedna postava na konci říká, že se to jmenuje špatně, že je to milostný příběh a ne duchařina - nemohl bych to říct lépe, tak proč radši Flanagan neudělal tři milostné příběhy tak do 3-4 epizod max. a mučil nás přechytralými dětmi a příslibem duchů? Chápu, úkol z Netflixu. (Nakonec jsem to přežil jen díky tomu, že mi sympatická hospodyně Hannah připomínala mého kamaráda a měl jsem komu fandit, za to dávám třetí hvězdičku.) (31.01.2022)