Der goldene Handschuh
The Golden Glove
U Zlatej rukavičky
Režie:
Fatih AkinScénář:
Fatih AkinKamera:
Rainer KlausmannHudba:
FM EinheitHrají:
Jonas Dassler, Margarete Tiesel, Katja Studt, Marc Hosemann, Martina Eitner-Acheampong, Adam Bousdoukos, Victoria Trauttmansdorff, Uwe Rohde (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Životním dílem odpudivého a deformovaného opilce z hamburské čtvrti San Pauli Fritze jsou vraždy místních prostitutek. Jejich těla ukrývá do zdí svého podkrovního bytu, kde se smrad hnijícího masa snoubí s pachem staromládenectví a výpary řecké restaurace z přízemí. Případ sériového vraha Fritze Honky šokoval v polovině sedmdesátých let celé Německo a inspiroval Fatiha Akina k natočení filmu, který je kontrapunktem většiny thrillerů na podobné téma. Místo metodického pátrání totiž nabízí jen chaos, hnus, smrad a bezmála haptický prožitek z „pekelné kuchyně“ Fritze Honky. Akin s elegancí sobě vlastní vytvořil zrůdný artefakt, který tvrdě testuje diváckou odolnost a podvrací mysteriózní kult vytvořený kolem sériových vražd. (Film Europe)
(více)Recenze (302)
Jeden z těch filmů, na něž je třeba se naladit, pokud jde o to správné slovo. Již úvodní likvidační scéna beze slov dá najevo, co diváka čeká. Chlast a zmar. Poměrně rychle jsem si vzpomněl na filmy R. W. Fassbindera, na jeho sociální špinavá dramata plná postav z okraje společnosti. Hamburská čtvrť St. Pauli - sex kina a kluby, šantány, nevěstince, pajzly - má přesně takové obyvatele. Chabá výplata propíjená v zaplivaných hospodách stačí jen tak tak k mizernému přežívání. Fritz Honka byl jedním z těch, jejichž neblahé dětství stálo za budoucími zvrhlostmi, kterých se dopustili. Syrový snímek neodpuzuje otevřeným gore, protože to jde mimo kameru, ale celkovým laděním, atmosférou, prostředím i postavami. Co se týká vraždění, tak jednou z nejsilnějších scén je škrcení oběti, které se zdá nekonečné. Milovníci alkoholu možná po skončení filmu zkusí přehodnotit svůj postoj k němu. ()
Chtěl jsem si dát na večeři párky, ale nějak mě přešla chuť. Všechna čest třiadvacetiletému Dasslerovi za ztvárnění hlavní role. ()
"Ingo, víš co? Nejradši bych ti do tý tvý posraný prdele vrazil živou tresku." "Proč?" "Proč, proč. Co já vím proč? Jen tak z prdele!" ___________ Neskutečně odporná, morbidní a přitom zábavná žánrovka. Kanibalismu zdar! ()
Najprv sa opije a potom vraždí. Aj tak by sa dal opísať príbeh Fritza Honku, ktorý neoplýval veľkou inteligenciou, no napriek tomu dokázal bez podozrenia polície dlhé roky zabíjať nevinné obete. Svojsky humorné a nepríjemne brutálne. P.S. záverečná skladba mi hrá v hlave aj týždeň po zhliadnutí filmu. ()
Jako takhle - komu se tohle opravdu lidsky líbilo, tak by se opravdu měl jít léčit. Jinak obrovky otevřenou hubu za neskutečný koule všech herců ukazovat n aplátně to, co ukazovali. A že to kolikrát už pěkně zahnívalo … Doopravdy zahnívalo. ()
Extrémně nechutné a vulgární, až je to místy vtipné; vkrádá se tam ale i nuda a jako celek to na mě nijak zvlášť dojem nedělalo. Nemyslím si, že si taková látka zaslouží zfilmovat nebo že to je film, který člověku něco dá - mě osobně ta přehlídka hnusu nijak nepohoršuje, jen mi to prostě přijde tak nějak zbytečné. Btw. vzdáleně mi to připomnělo film Strach jíst duše. ()
Žádných brutalit a extrémních záběrů porcování těl se sice v tomhle filmu nedočkáme, ale za to z něho velkou měrou číší hnus, špína a smrad. To se podařilo vystihnout opravdu věrohodně. Jonas Dassler v roli slizskýho, alkoholickýho psychouše exceloval. Pochválit musím i výběr soudružek prostitutek. Dobrej humpl. Ostatně pajzl U Zlaté rukavice nabízí takových lidských karikatur mnohem víc. Snímek je to opravdu špinavej a svým způsobem i drsnej a nechutnej. Zároveň se v něm najde i pár výživnejch hlášek. Nevím co bych k tomu víc dodal. Snad jen že to byl film podle mýho gusta, kterej se mi parádně trefil "do chuti". ()
Nelíbilo...fuj...prvoplánový hnus...o nějakých příčinách jednání toho tvora, který se asi nikdy neměl narodit, Ti film taky moc neřekne. Nesnesitelné od prvního záběru...odporné, proč vlastně točit filmy o těchto...lidech. Ano, jsou to lidé...až budeš v životě zcela na dně, a budeš vědět, že nic jiného už Tě obklopovat nikdy nebude, zajdi si na drink ke Zlaté rukavici, patříš tam, kde se napájí Honka, tvor z pekla, jenž o svém konání dá sousedům vědět až ve chvíli, kdy podlahou začnou prosakovat červy, vzniknuvší v hnijícím lidském těle...nebe i peklo jsme pouze my...atmosféra, kterou se tvůrcům podařilo navodit i celá režie, je naprosto skvělá, přesto film už nechci nikdy vidět... ()
(80%) Fíha, tak to byl teda masakr! U ZLATÉ RUKAVICE, to je film, který se jen tak nevidí. Upřímně, ani jsem nevěděl, jak to mám zhodnotit (kolik mám dát hvězd a procent), ale nějak jsem se rozhodl. Za tento odvážný německý počin, bych měl dát 5/5*, ale přeci jen ta brutalita a nechutnost byla tak trochu moc, až se mi trochu zvedal žaludek, ale co. Víc bych filmu nevytýkal, jen některé scény (třeba to dění v hospodě), bylo takové divné, ale co už. Nejvíc můžu vyzdvihnout vizáž a chování hlavního herce Jonase Dasslera, který sehrál roli psychopatického, opilého podivína přímo na výbornou! To jak mluvil, motal se po x panácích – to bylo něco. Samotné násilné scény, na kterých se ten onen psychouš dopouštěl na ženách, byly někdy nechutné. Našlo se tu i dost přisprostlých hlášek, kdy jsem se u některých málem posral smíchy. Závěr filmu byl dokonalý. Opakovaně si to pouštět nebudu, přeci jen by mě nebavilo opakovaně sledovat devastaci starých, ztroskotaných žen. I mě šokovalo jaké detaily nám němci naservírovali. Vidět šílencův penis, prsa 60-70 letých ženských …. No to chtělo fakt kuráž něco takového natočit. Mám nakoukáno dost filmů, takže jsem to po psychické stránce přežil bez úhony, ale i tak je to silné kafe, které ale musím němcům nechat, netradiční a originální počin to je. A ještě prý podle skutečnosti? Uf ….. Rodina Hewitova v Texasu se může jít zahrabat. ;) ()
Only true Patrick Bateman. ()
Film ze stejné kategorie jako Henry: portrét masového vraha nebo rakouský drasťák Angst. Spolehlivě odporné a k tomu bez okázalé úlevné katarze. Fatih Akin se s touhle látkou opravdu nepáral a natočil velmi drsný, špinavý a nepříjemný psychothriller, hraničící s exploatačním hororem. 70 % ()
Tureckej Fakin Akin, tenkrát předvedl odpornou propagandu, kdy jsem bez kompromisu odpadoval a byl jsem zvědavý co bude za sračku tenhle film Der goldene Handschuh. Sračka je to doslova, ale musím uznat, že tady si Turek u mne spravil reputaci. Už dlouho jsem neviděl tak odporný film a tím nemyslím to, co se týče brutality. Jonas zahrál na jedničku (make up perfektní), hospoda a podkrovní byt opravdu špína toho nejhrubšího zrna. Těžká úchylárna, při které jsem se i občas zasmál. Rozhodně to ale není film pro každého. ()
Žánru životopisného filmu je často vyčítané, že je príliš akademický. U Zlatej rukavičky skutočne, ale skutočne nie je ten prípad. Zároveň vzdávam hold nemeckým staviteľom činžiakov, kde nie je vôbec medzi stenami a stropmi nič počuť, a zároveň ani cítiť... ()
Luxusní výprava do doby sedmdesátek mezi spodinu německé společnosti. A také film o sériovém vrahovi konečně tak trochu jinak. Hluboká sonda do duše Herr Hoňky - vyšinutého sexuálně a emočně nenaplněného psychopata, ve kterému alkohol probouzel silné nejenom sexuální, ale především i silné násilnické sklony, což negativně ovlivnilo život postarším šťabajznám, které si krátily večery v nádherném podniku U Zlaté rukavice, který doporučil i sám Mishelin. Přehlídka toho nejdůmyslnějšího hnusu, beznaděje a ztracených iluzí, kde jdou tvůrci až na samou hranu možné představivosti. Tuším, že se mi snad ještě nestalo v rámci filmu tohoto typu, abych si přál a následně byl rád za to, že se některé brutálně nechutné věci odehrávají mimo kameru. Jonas Dassler byl fantastický a zahrál roli zvráceného psychopata naprosto procítěně. Více takhle skvěle zpracovaných témat. Něco takového nemá ve světě filmu obdoby, minimálně co se týče syrovosti a surovosti. ()
Musím uznat, že pan Honka se s tím nepáře. Nicméně mě to celkem hodně znechutilo. ()
Mastné vlasy, zhnité zuby, permanentný alkoholový opar a netradičné sexuálneho úchylky - to všetko definuje sériového vraha Fritza Honku. Tento "fešák" v 70.rokoch blúdil po Nemecku ovplyvnený svojim detstvom, autonehodou, vojnou a komplexom zo svojej výšky (165 cm). Nebol to príjemný spoločník, no jeho príbeh je zaobalený nesmierne kvalitným čiernym humorom, nemeckými pesničkami v pozadí (síce nechápete prečo, ale máte chuť si ich okamžite stiahnuť) a niekoľkými nezabudnuteľnými scénami (ako napríklad tá s voňavým stromčekom). Fritz ma naozaj bavil, občas sa mi aj zdvíhal žalúdok, pretože ten smrad, hniloba a zvrátenosť bola taká silná, že prenikla cez samotné plátno priamo až k divákovi. No napriek tomuto diskomfortu, by som do toho išla znova. ()
Příběh psychopata! Bravurně natočené a herecky skvěle odehrané. ()
Cenu nejodpudivějšího úchyla za rok 2019, získává herr Wonka v podání Jonase Dasslera,(ve skutečnosti sympaťák jak hrom) který si ze svého podkrovního kutlochu, udělal takovou malou bourárnu masa, převážně ženského původu a s nějakou hygienou ani počty těl si ale vůbec neláme hlavu. Není to rozhodně příjemné koukání, na druhou stranu je to takový jiný pohled na trošku podobné filmy. A navíc s vypečeným koncem. Doslova a do písmene. ()
Film plný ošklivých postav a míst, kam by člověk nikdy nevkročil. Stereotypní, ale působivá studie alkoholem ovládaného Honky se stejnou motorikou jako Hitler v Pádu Třetí říše. Film, který vypadá jako by byl natočený v 70. letech. Skvělá atmosféra a smysl pro detail (stromečky do auta, závěsy U Zlaté rukavice). ()
Související novinky
TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů
S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Hnusu úhlavní postavy, jejího bytu a prostředí, v němž se pohybuje, je protikladen okolní svět esteticky co nejnenezávadněji, jakožto čistý, zdravý, ba hezký – srov. nové zaměstnání či domácnost přistěhovaleckých sousedů. A především samozřejmě ženy – uvnitř Fritzova světa staré zdevastované brécy, vně krásné mladé dívky – srov. scénu před gymnáziem, sousedovic dceru a ovšem vysněnou „řeznici“, jejíž zjevná, i v tvář vepsaná indolentnost ji činí Fritzovým milenkám podobnou, a jejíž poměr ke studiu ji možná udržuje nebezpečně blízko hranice dvou světů… Hranice, k níž ji jiným způsobem, řekněme v jiné dimenzi, bezprostředně přibližuje nesmělý a veleslušný zamilovaný spolužák, takto neodolatelně přitahovaný pajzlem U zlaté rukavice ve vykřičené čtvrti. Tento Willi nám může, sledujeme-li zde vše okolní v protikladech, posloužit jako protiklad hlavního hrdiny. Že je to protiklad poněkud tristní (až nezdravá absence agresivity), možná patří k důležitým výpovědím díla. Stejně jako znepokojivě bezprostřední dosažitelnost oné hranice, jak je naznačena v postavách spořádané, životem zklamané uklízečky Helgy a jejího nezaměstnaného manžela. Toho s Fritzem spojuje zásadní problém - alkohol. Abstinující Fritz se chová velmi slušně a s trochou útrpnosti se dá říci i zdvořile. Ale nenechme se, byť je pozoruhodné, že, jak se zdá, žádnou z obětí si Fritz domů nepřitáhl s úmyslem ji zavraždit, mýlit – chlast není viníkem toho, co se děje, nanejvýš je tak vykonavatelem. V kratičkém obrazu nepijícího Fritze doma v bytě se odhaluje vnitřní bezprizornost a prázdnota, již právě chlast a libido nejsnáze zaplní. A jak říká misijní pracovnice – každý červík se snaží podle svých sil. Film U zlaté rukavice totiž celkem nezobrazuje nic nenormálního, pouze normální záležitosti a procesy v nenormálně krajní, resp. „spodní“, doslova tedy infernální variantě. Že přesto mluvím o „dvou světech“, je stejně oprávněné jako rozlišení nebe, země a pekla na škále nejvyšší – nejnižší. Zjevná, filmem předkládaná protikladnost, nestaví ale onen okolní svět jako superiorum. Tady ale zase jednou narážím na mez, za níž bych už musel přemýšlet, což mi moc nejde. Také Willi rozhodně není Fritzovým protikladem ve smyslu superiority; takovým protikladem by mohla být postava misionářky, která zde však nefiguruje jako vlastní subjekt (či chcete-li objekt děje), nýbrž čistě jako (epizodní, leč velmi významný) aktér - ano, vlastně právě proto je vhodným "superiorním" protikladem Fritze Honky. Pokračujeme-li v tomto pohledu směrem na Williho, najednou nevypadá jako protiklad, ale spíše jako "protějšek" - bez chlastu je i Fritz vlastně slušňák a absence odvahy je jim společná, jakož i gravitace Zlaté rukavice a táž indolentní dívka jako eminentní objekt zájmu. Všejednotnost světa je ve filmu naznačena kalendářovými moudry a ustálenými rčeními v ústech rozličných postav (srov. též pohotovou mluvu misionářky a jednu její hlášku později Fritzem obměněnou). Trváme-li na dvou světech, pak jsou umně propojeny dobovými kýčovitými, odporně sentimentálními songy, mezi něž náš božský Kája, zvláště ve spojení s němčinou, bezvadně zapadá. Ostatně zmíněná „hezkost“ vnějšího světa též hraničí s nevkusem až kýčem – oproti tomu Honkův byt je mi ladným estetickým zážitkem - což na rozdíl od Verbala myslím vážně. Že je zde prostředí podávané jako hnusné (byt, pajzl) zobrazováno ve výrazné estetické kvalitě (souznící s retro vycizelovaností), může být pokládáno za slabinu díla (chce-li působit naturalisticky), ale i za přednost (skýtá pohled, který nám v reálu obvykle chybí). Celý film je velice hezký, skvěle vybudovaný, skvěle využívá i jakoby nedokonaných momentů a zdánlivě nevyužitých rekvizit (služební pistole). Tuto kvalitu má i výtečné finále, ačkoli (SPOJLER) jsem očekával, že efekt očistného ohně bude přesně opačný – že vše shoří (zvláště když k prozrazení už mohlo dojít na základě prosakujících červů). Ocenit je třeba i to, že autoři nezvolili oblíbený postup, kdy je teprve postupně odhalována zločinná žumpa zdánlivě neškodného srábka, ale ani naopak nás doatečně nekrmí hledáním jeho tzv. lidské stránky (čímž ji nepopírám, jen na ni nejsem zvědavý a hlavně to tu už asi mockrát bylo). „Normálnost“ Fritzovy hnusoty a nízkosti také rozkošně kontrastuje s jeho „všeříkající“ vizáží zakrslého polokryplího monstra - za upozornění na nosferatuálnost jeho tělesného postoje děkuji Zencitizenovi. Za jiné povšimnutí dík Morien. Z dalších komentářů líbily vietnamsky poetický Asia_Power, verbal a Marigold. Autentische autostromečky byly opravdu nejvíc a velmi efektně hází divákovi lano mezi touto delirantní noční můrou a bezpečnou realitou – takže ani probuzení není nic moc. Nebe nad Berlínem? Ano ano, jenže taky Hamburk 1970, St. Pauli. (Až nějakou dobu po napsání komentáře mi došlo, že spíše než z hledání symetrie mezi postavami a zdůrazňování protikladnosti mezi Fritzovým vnějším a vnitřním světem by bylo záhodno vycházet prostě z názvu: U zlaté rukavice je titulní "postava" a proto pajzl samotný musí být brán vážně jako epicentrum. Tomu ostatně odpovídá i značný prostor, jaký tento lokál se svým živým inventářem ve filmu dostává. Samozřejmě jeho přitažlivost pro Williho tím ještě více nabývá na významu a také misionářka se pak odhaluje jako velmi nejednoznačná postava. I ona stejně jako Fritz přece odvádí brécu ze Zlaté rukavice na nocleh.) () (méně) (více)