Bez vědomí

Výborné, po všech stránkách - kamera, scénář, herci, režie, scéna. A tak skličující, že jste okamžitě vděční, že vy nic takového prožívat nemusíte. Nebo že o tom radši ani nevíte. Nedalo mi to a hledala jsem si, kdo je Ondřej Gabriel - myslela jsem si, že je to jen někoho přezdívka. Ale překvapivě je to úplný zelenáček. Proto mi vážně připadá neuvěřitelné, že se mu hned napoprvé povedl takový vyzrálý scénáristický megazásek, k němuž se drtivá většina jeho kolegů za celý život ani nepřiblíží - moje gratulace směřuje tedy hlavně k němu. (01.12.2019)

Bez vědomí je o poznání méně úderné než předchozí Zachariášova Pustina. Tady se Zachariáš snaží více fušovat do rybníčku, kde pevnou rukou vládne Agnieszka Holland. Ve srovnání s jejími seriály, které čerpají ze silných historických osob a událostí, tady jdeme dozadu pouze dobově bez přesného zařazení. Také mi přijde, že Bez vědomí neví, co chce pořádně být a střídá žánrové pasáže jako ponožky. Ty kriminální části jsou povedené, ale když se přejde do politického dramatu nastává potíž. Bez vědomí se tak opravdu táhne a měl jsem problém se donutit do dalšího dílu, protože v druhé polovině výrazně ztrácí dech. Nicméně nelze nedodat, že se jedná o technicky a herecky naprostou špičku a tolik podobných děl u nás nevzniká. (23.02.2020)

Bizarní podívaná. Jeden by málem podlehl dojmu, že takhle to nějak bylo, jenže celá ta atraktivní špionážní hra má háček – je příliš překombinovaná a tím i stěží uvěřitelná. Samozřejmě, že vyšetřovací metody StB, KGB i MI6 byly v mnoha ohledech shodné, nicméně ledacos je už přitažené za vlasy, což ostatně přiznávají i odborníci. Ivan Zachariáš si dal ovšem záležet na vizuálně propracovaných detailech i na výběru hereckých představitelů, z nichž zejména Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Jan Vlasák a David Nykl vyvolávají nemalou odezvu; možná proto je Bez vědomí záležitost, která diváka nenudí, ale napíná a nutí jej přemýšlet. Co na tom, že je to jen fikce. (19.02.2020)

// Českej Homeland včetně jazzovýho piánka? No, proč ne. Ivan Zachariáš ve spojení s HBO už začíná být sázka na jistotu a vydání seriálu o podzimu 1989 v den oslav 17. listopadu byl v podstatě snovej scénář, jak tohle předrevoluční špionážní drama prodat, za což teda tleskám. Za co už moc netleskám je ale ten závěr. Zhruba od 4. epizody šel vývoj některých postav zcela mimo, zvrat s houževnatým vyšetřovatelem ještě beru, ale ty další věci a náhody a zkratkovitá řešení už byly na můj vkus příliš a začaly mě vytrhávat z děje. Herecky prvotřídní, režijně jakbysmet, scénář měla ale Pustina o poznání dotaženější. 7/10, na nás furt dost dobrý. (21.11.2019)

„ONI JSOU SCHOPNÍ VŠEHO. SVINĚ!...“ /// Strasti a slasti disidentský dcery (rodiny). Komunisti u moci (- to pro ty blbý…) a takhle to prej tenkrát bylo. Hele věřím. I díky tomu castingu. Prolínají se roky 1977 a 1989 (ještě furt tam visí Husák…)... přichází parádní dramatickej zlom a z disidentskýho dramatu tady máme (disidentskou) krimi a pak zase socialistický drama – čímž nemyslím strkanice ve frontě na banány. Občas to překvapí zlomem ve vyprávění, nebo odhalením. Vypovídá hodně o tý době a to člověk nemusel bejt ani špión. Sice mě trochu irituje, jak paní Skálová neuvěřitelně hrdinsky napodobuje uprchlíka Forda a zjišťuje skandální věci. STB, KGB, CI5… zahraniční rozvědky si z nás tady prej dělali prdel, takže hodnocení ovlivní, jak vám to všechno bude připadat uvěřitelný. Sám mám občas problémy… ale příběhu to nevadí a přestože se někdy pohybuje po tenkým ledě, vychází z toho na konci hodně dobře. Navíc žasnu nad hereckou variabilitou Hofmanna. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád si poslechnu legendu o neznámém chlapci. 2.) Po revoluci jsem měl na výběr. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (22.12.2019)