Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Zuzana Stivínová, Adam Vojtek, Štěpán Gajdošík, Igor Orozovič, Jitka Ježková, Kristýna Frejová, Lenka Zahradnická, Daniel Bambas, Jan Novotný, (více)Obsahy(2)
V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná… Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (146)
Odporně angažované časy „generální prevence“, kdy komunistický režim s notičkami sovětských poradců v něčem překonal i nacistické represe. Stavěl totiž občany této země proti sobě.. Téma bezesporu silné a s puncem „Nezapomeňme“, nicméně po formální stránce to připomínalo epizodu Bohémy. Škrobenou, divadelně pojatou a čím dál tím víc podivně sestřihanou. Scény s mladým českým hlasem Harrisona Forda celkem zbytečná ždímačka.. ()
Příběh o (mimo jiné) době plné klišé a patosu, podaný víceméně podobně. Problémem je, že příběh Jiřiny Štěpničkové je všeobecně znám, takže nás toho moc nepřekvapí, pokud sledujeme, ač nemám rád ten termín, musím ho napsat "veřejnoprávní zívačku." Ze závěrečných scén (Barrandov, taxikář) mě nejvíc zaujal Jiří, který se procházel Divadlem na Vinohradech. Dojemné, ale je to málo. ()
Velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že se staré křivdy nezametají pod koberec a nad dobou minulou se nemávne rukou. Vím, že se Jiřině Štěpničkové stala kvivda, považuji jí za velmi dobrou herečku a určitě si zaslouží pozornost. Za dobrou herečku považuji i Zuzanu Stivínovou, je ale tapově jiná než Štěpničková ... Pak se tu opět začíná rozehrávat kombinace fikce a jakési historické rekonstrukce podobně jako u Bohémy. A já se ptám sama sebe, proč mi ta fikce nevadí třeba u Masaryka, ale proč jí neodpustím tady? Rozdíl vidím v tom, že Masaryk je strhující příběh dobře vystavěný právě na fiktivní postavě lékaře. V Pasti je to do určité míry postava vyšetřovatele ... No nechám to uzrát a podívám se znovu s odstupem času. Třeba mi čas poodhalí nějaké skryté hodnoty. ()
Trestuhodně zmařená šance. Takhle se proboha nedělá film, postavy se tam objevovaly způsobem, jak kdyby každý třetí co šel kolem zrovna vešel do příběhu bez kontextu, bez navětvení na jiné postavy. Sled nedovyprávěných scén půosbí opravdu, jak od kdyby scénář psalo mimino v přestávkách mezi kojeníma. Obzvlášť mě to sere, protože casting se povedl a třeba scény s Igorem Orozovičem jsou skvělý, ten kluk je výbornej v divadle a jak vidno tak mu sluší i kamera, Zuzana Stivínová se mě taky velmi líbila, ale bohužel takhle vyprávět silný příběh opravdu nejde. No třeba vyjde pokus číslo dvě, protože osoba Jiřího Štěpničky, to je vysloveně hamletovská tragedie, tak sem s ní, ale pořádně bych prosil. ()
Tak krásný a filmový námět a Česká televize ho zprasí zpracováním, které nejenom, že scénáristicky nebaví, ale ještě působí šeredně béčkově. Škoda. Herecky by to třeba nebylo zlé, ale už u samotné hudby poznáte, že tohle je takový ten klasický televizní film devadesátých let. Osobně si ale myslím, že doba je dneska přeci jen už někde jinde… ()
Galerie (47)
Zajímavosti (5)
- Film se ne vždy drží skutečností. Fakta z případu s Jiřinou Štěpničkovou nalezneme v těchto dokumentech: Diagnóza: Smrt nenávistí (2004), Neobyčejné životy: Jiří Štěpnička (2012), Příběhy železné opony: Jiřina Štěpničková: Generální prevence (2005). (sator)
- Železniční stanice, kde přestupuje Jiřina Štěpničková (Zuzana Stivínová) při své cestě ke státním hranicím, se ve filmu jmenuje Svojšín-Černošín. Ve skutečnosti se však jedná o nádraží v Bakove nad Jizerou, okres Mladá Boleslav. Na Mapy.cz dokonce nalezneme fotky z natáčení, kde zde byla přistavena parní lokomotiva. (tommahol)
- Režisér Polesný požádal syna herečky Štěpničkové Jiřího, zda by si scénář přečetl a případně opravil faktické chyby, ten ale odmítl, neměl na to sílu. Nakonec svolil k účasti na závěrečném promítání a byl filmem velmi dojat. (sator)
Reklama