F. L. Věk

Nevím, kolikrát jsem tento seriál viděla, ale hodněkrát. Pokaždé si říkám, že už se přece nebudu dívat, ale vždycky, když ho v neděli dopoledne reprízují, neodolám a zapnu to tam. Zcela jistě nemám v hlavě žádný tak "srdcový" seriál, jako je tento a s věkem ještě více doceňuji jeho kvalit. František Filip je opravdu mistr, jeho tvorbu miluju a u mě patří mezi tu nejvyšší špičku televizní tvorby. Ty vyšperkované dialogy a v nich tolik moudra, zvláště v dnešní době mi přijde zase hodně aktuální. Ta doba byla tak podobná té mezi lety 48 - 89 minulého století, i když trochu jinak. A teď mi připadá, že se tam zase pomalu blížíme. Nechápu, jak zde někdo může psát, že je to nudné a statické, tam je tolik řečeno a je to nabité dějem, narozdíl od těch dnešních nesmyslů. A výkony všech zúčastněných jsou naprosto geniální, od R. Brzobohatého, přes D. Medřickou, R. Lukavského, V. Menšíka, J. Kemra, J. Marvana a samozřejmě J. Třísku. Jedním slovem nádhera. (26.03.2018)

Portrét českého národa 2 poloviny 18.století a jeho vlastenectví. Byl natočený v době normalizace, takže se musí brát s rezervou - politicky je spíše tolerantní. Jinak ale pěkně a docela uvěřitelně vykresluje dobové poměry - vztahy v rodině, vztahy k bohu a k církvi, mezi městem a venkovem, mezi čechy a němci. Proto i často zazní němčina, která ale i dnes zní v kancelářích těch nejvyšších činitelů velkých firem působících na území Česka. Ale z 90% zní ta nejkrásnější čeština. Arci, jemnostpáni a jemnostpaní, ten seriál není bez chyby, je pomalejší, rozvážnější a protagonista je vzor ctnosti, takový Mirek Dušín. Ale lepší než cokoli na netflixu / hbo go / amazon prime. (06.07.2021)

Jeden z nejlépe natočených seriálů, navíc z historického období hledání české identity. Excelentní zejména Radoslav Brzobohatý, který podle mě tímto natočil svůj nejlepší počin herecké kariéry. Neuvěřitelně rozsáhlé, co do informací a překvapí i veliké využívání dobových kostýmů. Kdo chce nakouknout pod pokličku základů češství, musí to vidět. (10.07.2012)

Dřív by mě ani nenapadlo na to koukat. Teď se těším na každý další díl. Víc mě baví ty, kde už je pan Brzobohatý. Nedívám se na to očima historika, nevím, kolik je tam chyb. A je mi to jedno. :-) Díky tomuto seriálu si chci F. L. Věka i přečíst. Snad to dám!!!! A to černobílé zpracování dává stejně takovým filmům/seriálům NĚCO navíc. (22.03.2018)

Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. (26.09.2010)