Vlak dětství a naděje

V detstve som to miloval. Dnes to pozerám a je to trocha smiešne. Chápem, že Kachyňa chcel všetko priblížiť detskému divákovi a preto sa mu veľa vecí zredukovalo na vysvetľovaciu ilustratívnosť. Čo však zostáva silné sú hudba, herecké obsadenie a voiceover už dospelej hrdinky, ktorý s veľkou empatiou komentuje vojnové udalosti. A Růžičková tu padáva životný výkon. Jej replika Na tragickej život jsem já pes! ma vie ešte stále dojať. (06.08.2012)

Už dlouho tvrdím, že nejpozději od Lynchova Městečka Twin Peaks se to opravdu zásadní v audiovizuální kultuře odehrává nikoliv na poli celovečerních filmů, ale na půdě televizních seriálů. Boom kvalitních seriálů posledních dvou dekád nás sice minul a je to spíš děs běs sledovat výtvory televizních harcovníků v českém prostředí, ale pár perel v dřívější historii se přece jen dá najít a Vlak dětství a naděje k nim beze sporu patří. Stačí angažovat schopného filmaře s poetickým viděním a s citem pro atmosféru a zobrazení lidských emocí, k jakým určitě Kachyňa patřil, a najít nosné téma. 30. a 40. léta v českém prostředí konfrontovaném nacionalistickými střety se sudeťáky a posléze válkou takový potenciál poskytují a Kachyňa toho využil beze zbytku. Určitě jde o jeden z vrcholů československé televizní tvorby, ke kterému přispěl i výborný casting, který využil herectví Stanislava Zindulky a Heleny Růžičkové. Z pozdějších pokusů o podobný projekt vyšel snad už jenom Bylo nás pět. Celkový dojem: 90 %. (23.08.2014)

Jeden z nejlepších českých seriálů co kdy byl natočen. SIlně nadstandartní výkon Růžičkové a Zindulky, perfektní scénář a režie dělají z tohoto seriálu velice cenné dílo, ale co můžeme také čekat od Kachyňi.Co velice obdivuji je způsob jakým je seriál natočen, prostřednictvím malé holky v podání Žanety Fuchsové je divákovi nabízen celý příběh válečného Československa. Rozhodně stojí za podívání a když už nevydržíte koukat na celý film tak si buďte jisti , že Vás naprosto dostane druhý díl, kdy Růžičková pašuje jídlo! (22.01.2005)

Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. (22.01.2016)

Vlak dětství a naděje (TV seriál) je jasným důkazem, že můžou být přitažlivé pro náročnějšího diváka i seriály. Šest dílů je dostačující k tomu, aby se divák mohl těšit a prožívat každý nový díl a zároveň maximální, aby ho seriál dlouhodobě neuváděl do nebezpečných nálad, protože je poněkud hořko-sladký. Lidských povahových charakterů je nepřeberné množství. A právě vyhrocené okamžiky jako jsou válka, chudoba nebo naopak bohatství a moc, atd. ..., dokážou odhalovat ty pravé, námi často tak dobře skrývané vlastní špatné charakterové vlastnosti. Vlak dětství a naděje z období okupace mnoho takových vlastností odkrývá a zobrazuje v plné míře. Vlak dětství a naděje (TV seriál) je ukázkou, jak se mají kvalitně obsažné seriály tvořit a Karel Kachyňa opět dokázal, jakým velkým režisérským mistrem a scénáristou byl . (29.09.2010)