Jana Eyreová

Na tenhle film vzpomínám s nostalgií. Jana Eyrová je přesně ta nehezká Jana Eyrová, popsána v knize. Dokonale ukrytá pod šedými šaty vychovatelky. Rochestra Daltona jsem milovala. Vzhledem divoký a ošlehaný větrem ho překonal jen William Hurt. Ale Britové se snažili. Adaptace je opravdu chytlavá, tajemná, strohá jako Thornfield a přesto Vás upoutá zvláštním teplem, které vyzařuje z rodící se náklonnosti obou hlavních hrdinů. Výkřik Rochestera do noci...Jano, Jano....Vám bude ještě dlouho znít do uších:-)) (01.04.2010)

Těm nejlepším adaptacím literárních skvostů televize a její možnosti sluší a dává jim náležitý a důležitý prostor. Tato adaptace je naprosto zaslouženě legendární. Daltonovo pojetí je strhující a alespoň dle mého se tak trochu stává díky jemu hlavní postavou tohoto zfilmování právě Rochester. To co Dalton propůjčil Rochesterovi už nikdy podle mého nezopakoval v jiné roli. Není to fyzická krása, protože dle mého to byl spíše handicap, který musel překonat než hlavní klad. Timothy Dalton dal Rochesterovi to pravé Brontëovské temné tajemství a neproniknutelnost, které Charlotte zpočátku dává svým hrdinům, dal mu i autorkou žádanou energii, zuřivost, běsnění i pláč a to tak, že to nikdy nepůsobilo přehnaně, působilo a působí to autenticky a sugestivně. Na druhé straně je síla této adaptace, která tkví v nezapomenutelném hlavním hrdinovi, trochu i slabinou, protože strhává pozornost od Jany a ač ta je obsazena dobře a mile, někdy prostě jen čekám, kdy bude Rochester znovu na scéně a někdy je to až nekonečné čekání...:-))). Pomalý tok příběhu by potřeboval více živoucích postav podobných té Rochesterově. Pozdější adaptace ukázaly, že je to možné. Prostě tuto adaptaci miluji a nevzdám se jí kvůli žádné novější, ale novější miluju velmi podobně, ale...stále čekám na zjevení té ultimativní podoby příběhu. (21.10.2007)

Chápu sice, že se tahle adaptace líbí těm, kteří nekriticky milují předlohu, protože z ní není vynecháno VŮBEC NIC (sami posuďte, jestli je to spíš klad nebo zápor). Co ale nechápu vůbec, jsou ty nadšené ohlasy na Timothyho Daltona. Coby Rochester totiž tak ukrutně přehrává, že by se měl pro příště řídit Cimrmanovým hereckým desaterem (bod č. 3: Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.). Vím, že i takové desítky let staré televizní inscenace slavných románů mohou mít své kouzlo, ale tahle mě zrovna dvakrát neoslovila. Nemůžu se ubránit srovnání s BBC verzí z roku 1973, která je sice úplně stejně papundeklová a taky tak otrocky věrná, ale díky skvělým představitelům Jany a Rochestera nabízí úplně jiný zážitek. (24.10.2011)

No... Jane Eyre dost podobna knihe /resp. momentalne si nespominam na odchylky krom p. Rochestra, kt. je too handsome/. Clarke ako Jane ma dost sklamala ako i scena, kde ju R. ziada o ruku. Vtedy medzi nimi neboli citit ziadne emocie.. Timothy Dalton bola skvela volba i napriek jeho vzhladu. Ma tak ocarujuci hlas! Mozno niekedy to trosku prezenie ale inak s nim naraba uuplne carovne. To je velke + tejto verzie. Za minus by som oznacila biednu hudbu, kt. vobec nereaguje na zmeny vo filme - resp. nepodporuje emocie tych scen. Ale kedze Timothy ma priliz ocaril /:D/, film hodnotim celkovo velmi pozitivne. Resp. ako najlepsiu verziu knihy. (22.02.2008)

První verze Jany, kterou jsem viděla. Jednoduše mě nadchla bez ohledu na - v porovnání s pozdějšími adaptacemi - poněkud chudší výpravou. Rochester v podání Timothy Daltona je pro mě bezkonkurečně nejlepší, jeho postavu jsem mu zkrátka věřila. Dal postavě sarkasmus i pochopení, chlad a odstup i vášeň a účast, nenávist i lásku a něhu, odvahu i bezmoc, pýchu i pokoru. Jana v podání Zelah Clarke byla pro mě pevnou dívkou, která umí dokonale ovládat své emoce, ale ani jí se to vždy nepodaří a občas napovrch vypluje radost, naděje, ale i odhodlání nenechat sebou manipulovat ať už milovaným pánem anebo Janem Křtitelem. Ani v téhle verzi nechyběla postava ve vedlejší roli, která mě zaujala. A tou byl advokát Briggs v podání Colina Jeavonse. Herec, který umí dokonale "hrát obličejem". Nemusel mluvit, aby člověk poznal, co mu běží v hlavě a jak se jeho antipatie vůči Rochesterovi a jeho vztahu k Janě mění v pochopení a účast. Zkrátka tahle verze se povedla a ne nadarmo se stala legendární. (25.02.2007)