Bratři

Příběh Ctirada a Josefa Mašínů a jejich odbojové skupiny po dekády rozděluje tuzemskou společnost. Nebudu tu vynášet soudy, nicméně dlouhé roky připravovaný snímek musí rozdělit i samotné diváky. Zatímco rozjezd je docela působivý, po pár desítkách minut jsem si uvědomil, že sleduju poměrně ploché postavy bez vykreslení psychologického vývoje – prostě podniknou nějakou záškodnickou akci, pak provedou něco závažnějšího, přesto jako by se nechumelilo a jedeme dál. Nezamlčujeme, co všechno ústřední sourozenci dělali, ale prostě se k tomu nevyjadřujeme. Mladická rebelie? Nesouhlas s režimem? Souvisí s tím pak hlavně to, že si k nim nevytvoříme pražádný vztah. Nedostanou se pod kůži. Příjemnou výjimkou je matka chlapců, která se ničeho nedopustila, ale prožila si své a na hrdě trpící Tatianou Dykovou je „fajn“ pohled. Občas to možná chtělo u odbojářů lehce zastavit a nechat něco v divákovi doznít. Druhá polovina už na mě působila krapet monotónně. Řemeslně bez výhrad, ambiciózní, ale moc bezpečné, a tím pádem málo odvážné. (10.04.2024)

První půlka odehrávající se v Československu padesátých let je nuda. hrozná nuda. Taková nuda až si přejete ať už se těm dvěma začnou dít pořádná příkoří. Taková nuda jako 86 díl seriálu Vyprávěj... Jakmile začnou brašule střílet do lidí, kteří se nebrání nebo jsou otočení zády a utíkají skrze noční Německo, bere příběh i film solidní grády. Ale vlastně si den po shlédnutí nevybavím kromě nějakého sezení v jámě a v seně nic z děje... Viděno na Netflixu a nejvíce vypovídající bylo, jak Netflix po skončení filmů háže svým algoritmem podobné kousky..zde mi vyskočilo několik dramatických dobovek tu z Lotyšska, tu z Dánska, tu z Norska. Všechny zaměnitelné a všechny na jendo brďo. Tak takhle si myslím že české bratry Mašíny musí vnímat tu v Lotyšsku, tu v Dánsku, tu ve Finsku..tu na Oscarech. Nůůůda. Vivat Přisla v noci! (11.03.2024)

V předvečer letošních Českých lvů padla volba na film s největším počtem nominací a zároveň našeho cizojazyčného adepta do boje o Cenu akademie. Bratři (Mašínové od Mašína) mohli minimálně na poli Oscarů ustoupit před zdařilejšími projekty: Ve výsledku jde totiž o místy nadmíru odtažité a zkratkovité životopisné drama, které podobně jako názory na reálné bratry působí rozpačitě. Filmu by neuškodila kratší stopáž a silnější celistvost mezi jednotlivými scénami (především v první polovině). Chválím však na naše poměry zdařilé akční sekvence zobrazující pohyb bratrů v NDR, a stejně tak scény s dámským osazenstvem - Tatianou Dykovou a Karolínou Leou Novákovou - které byly silné až mrazivé. Lepší tři hvězdičky! (09.03.2024)

Když jsem si čítal o osudech Mašínů a jejich skupiny a říkal si, že to prostě není možný, to by byl hollywoodský biják... tak se dočkali, byť trochu provinčnějšího provedení, kdy film prakticky ničím nepřekvapí. Přesto umí být dost napínavý a emoční, protože látka z principu taková je. Ale čert vem formu, tenhle film bude posuzován a často odsuzován z ideologického hlediska. (08.11.2023)

Začnu takto: Přestože jsem se za minulého režimu neměl nikterak špatně, rodiče mi netajili, že je socialismus (ať už s lidskou tváří nebo beztvářný) pěkným svinstvem a byl jsem podporován v absencích na různých povinných školních a pionýrských akcích. Komunistů bych se tedy nezastával a návrat "starých, dobrých časů" si opravdu nepřeji, to ale nic nemění na tom, že v mých očích patří vraždění zajatců mezi praktiky právě těch, kteří jsou s různými totalitníky v tomto ohledu na, když ne přímo stejné, pak tedy podobné úrovni, a já je nemám rád. Snímek o takových lidech pojednával a neuniklo mi, že byla pasáž popisující pokusy o zisk zbraní poněkud rozpačitá a na vhodných místech nepřesná. Část filmu pojednávající o samotném opuštění republiky v socialistickém vlastnictví už byla o poznání lepší, zajímavější a napínavější, přesto bych to na český film roku neviděl. P. S. Tatiana Dyková byla ovšem skvělá. / Poučení: Při útěku přes hranice měj po ruce Krále Šumavy. (19.03.2024)