Rod Draka

Tento element Hry o trůny jsem na ní měl nejraději - velkolepé komorní drama. A když jsem se v Rodu draka rychle zorientoval, pochopil jsem, že celý seriál bude právě tím. Nabízí nám to nejlepší ze seriálové tvorby, co se scénáře, napětí, hudby, hereckých výkonů a především učebnicově dokonalého vývoje postav týče. Každá epizoda byla pomalu, za to velmi silně budovaným zážitkem plným manipulace a intrik, který mě přiměl vracet se k ní v myšlenkách i po jejím skončením a těšit se na příští pondělní odpoledne. Výslovně musím vyzdvihnout sedmou a osmou epizodu, ve které jsem zažil vrcholné, téměř divadelní drama a měl jsem tím možnost vidět několik nejlepších scén, které letos v televizní tvorbě vůbec uvidím. Speciální poklonu si zaslouží Paddy Constantine, který udělal z postavy Viseryse postavu, na kterou budu troufám si říct roky vzpomínat a který pro mě hodnocení jednotlivých dílů určitě ještě pozvednul, no a za několik scén bezpodmínečně musí být oceněn. Nakonec zbožňuji Matta Smithe jako Daemona, ba i Rhyse Ifanse jako Otta, no a mladou Rhaenyru chci vidět v budoucnu opět někde obsazenou. Nezbývá než se teď těšit na druhou sezónu plnou nekompromisně špinavého intrikování, které bude mít šílené následky. 8,5/10 (24.10.2022)

Špička televizí tvorby vyobrazena v 67 minutách. Neuvěřitelné, jak dokáže jeden projekt obsáhnout vše, co divák na filmařině miluje a obdivuje. (10.10.2022)