Příběh služebnice

Nechcem povedať, že dnes nevznikajú dospelé dystopické sci-fi, ale tvrdím, že s podobným námetom, čiže ženskou hrdinkou vzdorujúcou systému, určite nie. Ak by dnes ponúkol niekto podobný scenár ľubovolnému štúdiu, ihneď by sa sem dosadila hrdinka v teen veku, odstránilo by sa znásilňovanie, popravy by boli snímané viac z diaľky a temnota by sa navodzovala špinavými kulisami. Schlondorf umne aktualizuje tému na dobu vzniku, je to akási reakcia na rozrastajúcu sa emancipáciu predovšetkým vo vyspelom západe a zároveň extrémna reakcia mužstva na ňu. Teda okrem tej kritiky pochybných náboženských skupín. Mne sa páči, že táto blízka budúcnosť vyzerá presne ako súčasnosť počiatku 90. rokov, pretože tým viac odkazuje na problémy súčasnosti a režisér upozorňuje iba na podstatu témy a nie na opulentný vizuál, ktorý by zbytočne na seba upriamoval pozornosť. Film sám o sebe však mohol byť lepší. 70%. (14.01.2015)

Dystopická sci-fi je osobitým Schlöndorffovým "předpostmodernizačním" vkladem do diskusí o budoucnosti civilizace, jak byly vedeny na přelomu druhé a třetí třetiny minulého století. Více než k Zamjatinovu románu MY ukazuje k Londonově ŽELEZNÉ PATĚ nebo Čapkově BÍLÉ NEMOCI a evidentně pracuje s myšlenkovým světem stále současné americké náboženské fundamentalistickí pravice, která v některých ohledech připomíná postupy a techniky militantního islámu (např. KKK). Herecké výkony odpovídají zvolenému žánru, tj. více hrají do dějových linií než do individualizovaných postav, což je v případě tohoto žánru specifická nutnost. Svěže odvyprávěný děj směřuje k odhadnutelnému závěru a viditelně naznačované naději. V dějinách sci-fi jde o jedno z jejích standardních témat, v dějinách kinematografie hraného filmu o nadprůměrně odvedenou koprodukční práci, z pohledu diváka o nevšední podívanou na téma, jež je dnes opravdu aktuálním nevšedním diváckým zážitkem. (12.05.2011)

"Buď pochválená plodnosť!" - Z tohoto námetu sa dalo vydolovať viac, ako sa Schlondorffovi zmestilo na lopatu ... Miestami mi to pripadalo, ako keby som sa díval na Hallmarkovskú televíznu etudu, kde mi za pravdu dávali niektoré exteriérové scény, ktoré by sa dali zmáknuť aj v košickom televíznom štúdiu za dva dni ... Chýbali tam hlbšie psychologické prierezy a tak sa plávalo len na hladine. Jednou scénou, ktorá bola hodná mena režiséra Plechového bubienka je scéna potrestania jednej Služobnice a jedného "zvrhlíka" za hromadnej prítomnosti bielo-modro-červených skupín prizerajúcich sa účastníkov tohoto aktu ..... Resumé : 2,85 * (15.01.2007)

Autorka románové předlohy vytvořila tuze zajímavý dystopický svět, toto zpracování ale působí jako chudá televizní inscenace se snadno zapomenutelnými hereckými výkony. Věřím, že stejnojmenný seriál, na jehož zhlédnutí se právě chystám, pracuje se zde načrtnutými motivy (osud dcery hlavní hrdinky atd.) o poznání lépe. (10.07.2018)

Zajímavá utopická představa co když se nad ní zamyslíme nemusí být v dálné budoucnosti tak utopická úplně. Celkem chytlavě podaný děj, kde se ovšem snaží navodit dojem postapokalyptického rozložení světa po několika nukleárních katastrofách pomocí několika málo míst, kde hlavní hrdinka často chodí sem a tam. Herecky jde o slušný průměr, ze kterého vybočuje speciálně Robert Duvall, jehož pojetí onoho množícího rituálu je opravdu dokonalou ukázkou toho, jak se vážný moment dokáže změnit v celkem úsměvnou hříčku. Od režiséra cenami ověnčeného Plechového bubínku Volkera Schlöndorffa bych ale přeci jen čekal o něco víc. Atmosféra je ovšem oproti pojetí na velmi dobré úrovni, takže máte takový znepokojivý pocit z toho, aby k něčemu podobnému doopravdy nedošlo. Ta hra s vírou, která je sama osobě dost nebezpečnou zbraní a za kterou se schovávají časté nepravosti tohle právě krásně ukazuje. Pod patrným vlivem evropské tvorby tak vnikl slušně mrazivý příběh, který bych zas až tak úplně nevydával za sci-fi a jemuž dávám 3 a půl hvězdičky. Proč tak málo? Protože taková předloha by snesla větší propracovanost a depresivnější dekorace. (17.10.2004)