Želvy Ninja

Kdo nežral v dětství želvy ninja, tak nebyl nikdy malej:)) Můj nejoblíbenější animovaný seriál vůbec i po xletech si ho pouštím s nostalgií a stále mě neomrzel. Mám xdílů jak na stařičkých videokazetách kdy to ho dávaly v televizi tak i na DVD. Jo u mě jasný favoriti byli Rogstidy a Bíbob, ty dva neměli chybu a ze želv Donatello:)) (21.09.2008)

Jeden z těch seriálů, které jsem coby děcko miloval. Možná už jen proto, že ho naši nenáviděli ( Želvy Ninja nebyli zkrátka tak roztomilí, jako Krteček, nebo Ferda Mravenec ). No... po částečném shlédnutí jednoho dílu s odstupem asi osmnácti let už těžko pochopit, že jsem něco tak primitivního miloval:-) A dokážu si i představit, že jakožto rodič bych už nejspíš zaujal podobné stanovisko, jako kdysi ti mí. Ale budu si asi muset přiznat, že většina dospělých zkrátka jisté hodnoty ( které tento seriál nesporně má ) nedokáže docenit (29.03.2011)

Je zajímavé, že takové Pokémony jsem žral a koukal na každý díl, ale Želvy Ninja mě osobně tolik nestrhly, přesto, že jsem viděl docela dost dílů, tak dnes už mám narozdíl od Pokémonů problém vybavit si pomalu všechny jejich jména. Jediné, co si vybavuju, že měl každý svoji zbraň a to se mi líbilo :-) Takže 3 hezké hvězdičky. (11.09.2009)

Ninja korytnacky samozrejme patria do mojich TOP detskych serialov. Po nejakej dobe som sa k tomu vratil a vazne som sa nestacil divit ze ten serial nestratil na svojom care skoro nic. Nie su to sice Kacerovky ktore stoja pevne a neoblomne na samotnej spicke ale pre mna to je serial ktory sa k tej spicke vazne splhal. Pri 200 dielnom seriali samozrejme nemozu byt vsetky casti TOP ale vacsina je velmi dobrych, mensia cast vynikajucich a par dielov je naozaj cisto genialnych :) (08.09.2010)

Kdo vyrůstal na počátku devadesátých let, toho Želvy Ninja neminuly. Mým oblíbencem byl Raphael. (Mimochodem, proč mu všichni přidáváte ke jménu -o, které tam vůbec není?) No a Trhač, to byl borec. Svého času jsem měl doma i sběratelské album s "pohyblivými obrázky" a plátkové žvýkačky, jejichž pachuť cítím v ústech i po patnácti letech, byly samozřejmostí. (145.) (07.03.2007)