Jako štvaná zvěř

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)

V rukách eurohororových mäsiarov, či amerických exploitation básnikov, by sa to vyvinulo v tvrdú žánrovku. Ale francúzsky režisér Serge Leroy pristupoval k takejto látke o dosť inteligentnejšie, ale o to viac neexplicitne. Takže ak radšej umeleckejší prístup, skúste toto. Ináč sa opäť vrhnite na I SPIT ON YOUR GRAVE. (01.11.2013)

Kultovní fláky Straw Dogs a především Deliverance zanechaly v tomhle francouzském thrilleru nesmazatelnou stopu. Jak prostředím venkova a podzimních lesů, tak celkovým námětem i samotným zpracováním: znásilněná oběť napospas skupině lovců se snaží zachránit a utéct do bezpečí. O nic víc tu nejde. Syrovost, špína a beznaděj z něho přímo cákají, což je taky jedině plus. Jenže ten film se za celou dobu nikam nepohne. Spíše než o ubohou dívku se tu jedná hlavně o ty myslivecký zmrdy, z nichž každý jinak přemýšlí, koná, a navíc něco skrývá. Je to vlastně takový umírněný hixploiter, ve kterém nejde o mrtvoly, jako spíš o emoce. A ty jsou v úplném závěru pošlapány vskutku nemilosrdně. (06.11.2011)

Zmiešané pocity. Tie mám hlavne z dôvodu celkovej nevyrovnanosti snímku. Na odkrývanie jednotlivých charakterov, psychologickú stránku a nepríjemnú drámu dôjde vlastne až v druhej polovici filmu. Tá prvá je plná hrozne nudných rečičiek okolo žien a poľovníctva, čo ma skoro unudilo k smrti. Chápem, že na zoznámenie sa s charaktermi postáv a dôvodov ich konania bolo niečo také nutné, ale určite to išlo spraviť aj zaujímavejším spôsobom. Záver bol už ale jedna báseň. Úžasné, akej premeny je človek schopný keď je niekomu niečo dlžný a navyše aj veľmi šikovne zmanipulovaný. Z toho dôvodu je síce koniec nekompromisný no zato o to viac reálnejší. Lepší priemer. 65/100 (03.03.2017)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)