Nastala chyba při přehrávání videa.
  • genetique
    *****

    U našich susedov sa v priemere každé dva roky natočí nejaký naozaj silný, emotívny film o "niečom". A svojou kvalitou 'Želary' siahajú až k vrcholu. Bezchybnosť hercov na čele s Györgym Cserhalmim nejdem ospevovať. Balzam na dušu, emócie sa vstrebávajú počas sledovania celého filmu. Jemný a príjemný príbeh, baladickosť a epickosť striedajú kruté a dojemné momenty. Teším sa na ďalší podobný český počin (keď už sa na tie naše asi nedočkám). 90%.(22.5.2007)

  • tron
    ****

    „Dojdu pro doktora.“ – „I na kněze je pozdě.“ Komplikovaný, svojrázny, mozoľnatý a tvrdohlavý film, pri ktorého pozeraní budete mať stále pocit, že mohol byť lepší. Budú vám prekážať do prázdna šumiace zbytočnosti (hrdinku sa niekoľkokrát pokúsia znásilniť mi to pripadalo tak, že iba čisto preto, aby Anna Geislerová mala príležitosť vyzliecť sa pred kamerou, prišlo mi to proste samoúčelné), skratkovité charaktery rázovitých obyvateľov horskej dediny (v partizánskom závere to takmer vyzerá, že sme si mali vytvoriť k Janovi Třískovi, s ktorým sme dovtedy strávili ledva 7 minút zo 142) a rušivé slávne tváre (nech budete robiť čo budete robiť, budú vám v tomto drsnom prostredí udierať do očí režisérov brat Ivan alebo herci Donutil a Dušek). Nevraviac o ďalších veciach (úchvatne sa striedajú všetky ročné obdobie, no deti akosi nerastú). To všetko narúša atmosféru a celistvosť filmu. Napriek tomu ma Želary (i vďaka dôležitým posledným sekundám o tom, SPOILER ako to vyzerá, keď sa po rokoch vrátime na miesta, na ktorých sme vyrastali a ktoré sme odvtedy ani raz nenavštívili SPOILER) zaujali, pobavili, strhli, dojali, rozhodili... i troška znudili. K tomu úchvatná príroda/kamera.(27.10.2009)

  • boshke
    ****

    Věděl jsem, že se jedná o jeden z nejoceňovanějších filmů poslední doby, přesto jsem od něj nic velkého neočekával. Čekal jsem myšlenkově náročné ubíjející drama o mezilidských vztazích. Které se v podstatě koná, ale stravitelnou a přitažlivou formou, i pro mne - adolescenta. Elitní obsazení nejen českých herců, nádherné exteriéry a silný příběh ze silného historického období... 90%(25.10.2009)

  • Brouk
    *****

    Nedávno jsem kdesi četl, že Želary jsou skvělý příběh, bohužel jen průměrně vyprávěný.... Já si to nemyslím... Želary mají bezesporu své "mouchy" a jsou všechno, jen ne průměrně vyprávěné. Ondra Trojan odvedl dobrou práci (v mých očích ano). Dokázal z herců dostat to nej, co v nich bylo, přirozenost Aňi a G.Cserhalmiho a ostatních herců byla obrovským kladem... A ać nejsem úplný přítel hereckého projevu Mirka Donutila, musím se před jeho rolí zde sklonit... Zmiňovaný projev herců někde v "Kotárech", citlivá kamera, silný,leč předvídatelný příběh a malá Trojanová s kozou jsou klady tohoto filmu... Navíc jsem skálopevně přesvědčen, že O.Trojan do toho dal ze sebe vše... a ty zmiňované "mouchy" nevidím, já je totiž nechci vidět....(7.3.2006)

  • DaViD´82
    ****

    Nebýt úletů typu dovětku "po letech" či laciných scén s krásným oduševněle koukajícím psem, tak to mohlo být vynikající. Takto je to bohužel jen nadprůměrně kvalitní po všech stránkách. Větší problém mám pouze se stopáží. Je tu mnoho zbytečných scén a naopak dost zásadních absentuje. Vzhledem k počtu postav v ději, zůstává zákonitě chování některých nevysvětleno. To se pochopit sice i dá, ale když to samé platí i o hlavních postavách, tak to již je poněkud zarážející.(27.3.2005)

  • - Za svůj herecký výkon získala Aňa Geislerová i cenu z festivalu v Udine. (Olík)

  • - Film byl roku 2003 nominován na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Nakonec však cenu vyhrál film Invaze barbarů (2003). (JoranProvenzano)

  • - Petr Jarchovský – autor scénáře pracoval před lety na Barrandově a dostal za úkol probrat staré tisky, zda v nich něco zajímavého nenajde a našel povídku „Želary“ aniž tušil kdo je autor. Dílo mu přišlo velmi silné a zralé, ale jméno nikdo neznal, takže než se podařilo zjistit, o koho se jedná, domníval se, že se jedná o pseudonym někoho kdo nesměl, nemohl publikovat. Pátrání ztížila skutečnost, že jméno Květa Legátová bylo fiktivní, protože pravé jméno autorky Legátové je Věra Hofmanová, dalším překvapením bylo, že se jedná o starší paní učitelku na penzi. (sator)