Všechny velké a malé bytosti

Někdy ve dvanácti mi mamá podstrčila Herriota a já se bavil. Dneska už by mi to nejspíš moc neřeklo, ale tenhle seriál stál za oprášení vzpomínek. Parádní atmosféra a krajina. Většina postav super obsazená, jen paní Hallovou jsem si představoval starši a takovou rustikálně mateřskou. Nicméně to by nešlo rozjet ty romantické linie, kterými se seriál od knih liší. Jako adaptace to ovšem ducha původních knih vystihuje parádně. (03.10.2022)

„Zvířata vítáme, lidi tolerujeme.” - Toť vskutku velmi příhodný nápis na dveřích domu veterinární chirurgie tří ústředních hrdinů Siegfrieda Farnona, jeho mladšího bratra Tristana a Jamese Herriota, který krásně vystihuje jejich veterinární praxi. Seriál Všechny velké a malé bytosti mi v mnohém připomíná Panství Downton, i když se věnuje úplně jinému tématu a chybí v něm záporné postavy. Idylická krajina anglického venkova, v níž se děj odehrává, mě naprosto okouzlila. Celkově to je takové milé pohlazení po duši v té dnešní uspěchané a přetechnizované době. (80%) (16.07.2022)

Seriál je hřejivý a konejšivý jako ty krásné pletené kousky, které v něm protagonisté nosí (smekám před pletařkami – vzory, barvy i provedení jsou na nejvyšší úrovni). Ačkoli je v seriálu válka za dveřmi, lidé umírají, zvířata se trápí – vše je podané milým starosvětským způsobem. Lidé se o sebe starají a často si pomáhají. Vědí, jak se chovat správně a většinou se tak i chovají. Mají k sobě vzájemně úctu a sami dodržují pevné zásady. Je to hezký, nikdy neexistující svět. Nikdy lidé k sobě nebyli tak zdvořilí a nikdy tak upravení, zvlášť, když jdou ze chlíva. Ale je hezké ponořit se do tohoto pohádkového světa a příjemně se do něj zachumlat. SHRNUTÍ: Stará dobrá venkovská Anglie ze snu. (16.05.2023)

Pokud si dobře pamatuju, tak Herriotovy knihy byly o dost drsnější, vtipnější a hlavní hrdina zdaleka nebyl až takový moula. Seriál jde trochu jinou cestou, předkládá nám sluncem zalité, hřejivé retro, plné laskavých lidských bytostí a roztomilých zvířátek. Ale příjemně se na to kouká a tak to beru, občas asi každý potřebuje trošku toho pohlazení po srsti. (13.10.2022)

Zvěrolékaře od Jamese Herriota jsem v mládí četl, sice si jej už přesně nepamatuji, ale vím, že se mi knihy líbily. Také proto jsem si seriál Všechny velké a malé bytosti pustil. Jen dodám, že první verzi seriálu z let 1978 až 1990 jsem neviděl a nejsem zatížený srovnáváním. Současný seriál je takové milé a naivní pohlazení po duši v tom nejlepším slova smyslu. V poslední době se na člověka toho negativního valí opravdu hodně. Někdy je potřeba vypnout a pustit si podobný seriál. Nejnapínavější je to, když utečou slepice, přetočená děloha klisny při porodu a přežraný a rozmazlený pes. :-) Zkrátka dílo, u kterého lze krásně zrelaxovat a nenervovat se z každého dalšího záběru, či dějového zvratu. Navíc jsou velmi dobře napsany postavy. Je jich sice pomálu, ale postupně jsem začal mít rád všechny. Jejich jemné popichování mě hodně bavilo. Rád seriál všem doporučím, i když nemusí být přeci jen pro každého. Každopádně fanouškům Jamese Herriota se líbit bude. (20.09.2022)