Všechny velké a malé bytosti

V 90% případů mám problém, když nejprve čtu knihu, udělám si představu o účastnících děje a pak je vidím ve filmu či seriálu. Většinou nedokoukám.  Knihy Jamese Herriota byly pro mě (a stále jsou) strašně důležité, Anglie, vztahy, pohoda, jazz. Přesto všechno se mi ten seriál tak hrozně moc líbí. Jakkoli se postavy úplně neshodují s tím, co jsem si představovala, když jsem knihy četla, do trošku více romantického a samozřejmě zjednodušeného děje mi tam ti herci sedí jako poklice na hrnec.  Za mě velká radost. (18.03.2023)

„Zvířata vítáme, lidi tolerujeme.” - Toť vskutku velmi příhodný nápis na dveřích domu veterinární chirurgie tří ústředních hrdinů Siegfrieda Farnona, jeho mladšího bratra Tristana a Jamese Herriota, který krásně vystihuje jejich veterinární praxi. Seriál Všechny velké a malé bytosti mi v mnohém připomíná Panství Downton, i když se věnuje úplně jinému tématu a chybí v něm záporné postavy. Idylická krajina anglického venkova, v níž se děj odehrává, mě naprosto okouzlila. Celkově to je takové milé pohlazení po duši v té dnešní uspěchané a přetechnizované době. (80%) (16.07.2022)

Remake staršího seriálu vypadá opravdu moc dobře. Jak vizuálně, kdy tvůrci zamířili do nádherných částí Anglie a panoramata jsou jednou z důležitých částí celého díla, tak třeba herecky. Na představitele rolí se dobře dívá, jsou sympatičtí a diváka si rychle získají. Stejně jako okolní obyvatelé během jednotlivých epizod. Já mám strašně rád pohodové seriály a toto je jeden z nich. Ostatně jeden z režisérů se věnoval i Panství Downton a jedna ze scénáristek zase Zavolejte porodní sestřičky - oba specifické seriály specifických období. Mohl bych se na něj dívat znovu a znovu. Možná je škoda, že nebylo natočeno více epizod. Každopádně seriál si mě získal a určitě se nebudu bránit si přečíst knihu Jamese Herriota, pokud na ni narazím a najdu si čas. (28.04.2022)

Ve světě, který je rozbouřen hodnotovým mlžením, je tento starosvětsky (ve smyslu XX. století) založený seriál vysloveně osvěžujícím pohlazením po duši. Slušnosti, dobroty a radosti ze života není nikdy dost. A ač to zní téměř kýčovitě, takoví lidé a takové životy opravdu existují. Jen se umět dívat. (06.05.2023)

Zvěrolékaře od Jamese Herriota jsem v mládí četl, sice si jej už přesně nepamatuji, ale vím, že se mi knihy líbily. Také proto jsem si seriál Všechny velké a malé bytosti pustil. Jen dodám, že první verzi seriálu z let 1978 až 1990 jsem neviděl a nejsem zatížený srovnáváním. Současný seriál je takové milé a naivní pohlazení po duši v tom nejlepším slova smyslu. V poslední době se na člověka toho negativního valí opravdu hodně. Někdy je potřeba vypnout a pustit si podobný seriál. Nejnapínavější je to, když utečou slepice, přetočená děloha klisny při porodu a přežraný a rozmazlený pes. :-) Zkrátka dílo, u kterého lze krásně zrelaxovat a nenervovat se z každého dalšího záběru, či dějového zvratu. Navíc jsou velmi dobře napsany postavy. Je jich sice pomálu, ale postupně jsem začal mít rád všechny. Jejich jemné popichování mě hodně bavilo. Rád seriál všem doporučím, i když nemusí být přeci jen pro každého. Každopádně fanouškům Jamese Herriota se líbit bude. (20.09.2022)