Společnost mrtvých básníků

Tak trochu Pomsta šprtů a High School Musical v jednom. Což je samozřejmě blbost:) Milej film, který mě ale přes veškerou snahu nedokázal nakazit svou rozzářenou optimistickou náladou v první polovině, ani pohnout v druhé části, na to jsem prostě měl moc cynickou náladu. Kdybych to viděl v nějakých 16 17 letech, tak na to mám asi o hodně jiný názor. (16.08.2009)

Carpe diem! Některé filmy je dobré si jednou za pár let připomenou... a znovu podle nich začít žít. Víc než jenom Přelet nad kukaččím hnízdem pro teenagery. Plnohodnotný autorský počin Petera Weira, který zde opět (jako v Pikniku na Hanging Rock) proniká do světa uzavřené, přísnými pravidly sešněrované společnosti, a zkoumá, k čemu dojde po překročení neviditelných hranic racionálna. Scény nočních výprav do tajuplné přírody, během nichž se recitace vznešených veršů spontánně prolíná se sestupem k divošským pudům uvnitř člověka, jsou stejně magické jako v Pikniku. Jenom civilizační nadstavba kolem nich je tentokrát důmyslněji vystavěná a promyšleněji nasnímána (symetrické kompozice scén ve velké hale, přechod od teplých k chladným barvám, točení se ve víru básnické inspirace, význam každé výměny pohledu mezi učitelem a žákem). Robin Williams hraje učitele, kterého většina z nás nikdy neměla a mít nebude, ale pro radu si za ním díky Weirovu nestárnoucímu filmu můžeme zajít kdykoli. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Dale, Aidan, Cimr, cure (04.04.2009)

Príjemne plynúca komorná dráma zo školského prostredia, kde bol pozitívny prístup k vzdelaniu tou najlepšou možnou alternatívou do života. Robin Williams je prototyp spontánneho a dobrosrdečného učiteľa, po akom neraz celé generácie túžia a predsa jeho svojské metódy výučby, schopné vyvolať u žiakov úprimný obdiv k sentimentálnym básnikom, sa neprávom stávajú tŕňom v oku mnohých neprajníkov. Záverečná scéna ma donútila pridať piatu hviezdu a povzdychnúť si nad nevyhnutnými, no predsa bolestnými tragédiami. (24.07.2010)

Já v nich všech viděla Holdeny Caulfieldy. Ne stejné jako on, naprosto odlišné, ale všichni to Holdenové byli. Netušili, co by mohli. Cítili, že tu něco je, dráždilo je to. A nějak se proti tomu postavit museli. Společnost mrtvých básníků je velmi zajímavý snímek, u kterého se pobavíte, proniknete do duše mladíků a popláčete si. Všichni hráli výborně, všichni mě dokázali předvědčit, že oni jsou svá postava. Nedokážu si představit, jak bych žila, co bych dělala, kdybych byla na jejich místě. Výjimečný film. (05.01.2010)

Někdy sedávají i ty největší krásky v koutě a ty nejcennější skvosty leží zaprášené pod hromadou provařených titulů. Společnost mrtvých básníků je nenápadnou oslavou krás života. Bouřlivě toužící mládí, které si nedokáže představit stříbro ve vlasech a hůl v ruce, dostává nového učitele literatury s nomen omen jménem John Keating. V jeho netradičním pojetí výuky je škola místem, kde učitel předává svůj intelektuální dar studentům, kdy pedagog je spíše jakýmsi šerpou na cestě vzhůru k vrcholu. Dává napít z pramene vědění a vede hochy stezkou odvahy a morálky. Ale ctihodná americká prep school konformních padesátých let není na poetickou revoluci připravena a objevování nových stránek vlastního já nese šťavnaté i tragické ovoce... Bylo by škoda Weirův snímek ozdobený excelentními výkony Williamse a Hawkea minout bez zastavení. Zpochybňuje konvenční myšlení, provokuje, zneklidňuje a inspiruje. Carpe diem... (07.05.2007)