Fontána

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)

neuvěřitelně nádherný film. Zamyšlení nad podstatou života, jedné velké lásce a smrti podáno Aronofským tak dechberoucím způsobem, že jsem opravdu nedýchal. Dojemný film, který tu bude ještě po generace a vždy připomene, že občas se najdou i filmy, které nejsou jen pro zábavu, ale sdělují i něco hlubokého, něco, co se dotýká těch nejožhavějších otázek. Hugh Jackman svoji trojroli zahrál famózně, na konci a vlastně i po celou dobu jsem spolu s ním měl blízko k slzám. Krása, tento film určitě zůstane dlouho v mém srdci jako klenot, v myšlenkách nezapomenutelný a nesmrtelný. A to také díky Mansellovu mistrovskému soundtracku (Tree of Life a další kousky jsou neuvěřitelně dokonalé) (19.10.2008)

Fontána je jeden obrovský vizuální a hudební zážitek s úžasnými hereckými výkony (především Jackman je neuvěřitelně dobrý). Kromě toho je to ještě velmi smutný film s obrovskou otázkou, jestli je lepší prokázat lásku druhému člověku tím, že se ho pokusíme zachránit nebo s ním budeme každou chvilku po zbytek jeho života. Já osobně bych si s tím nevěděla rady. (13.03.2007)

Fontánu jsem prožívala jako putování ve vizuálně omamném království obrazů, symbolů a průniků dál i návratů zpět. Za doprovodu nadpozemských trubadúrů mi Aronofsky věnoval lístek na cestu časem, cestu za poznáním vazeb a vzorců, stavby a struktury, duši a mozku impozantního díla, které se prolíná ve zvláštní triádě. A to vše v mistrovském rámu zrakových orgií. Scény z přítomnosti v sobě místy měly bodavou jímavost a šíleně smutnou krásu. Ale pro mě z Fontány nevytryskla živá voda, která by pronikla až do srdečních komor, ani ohnivá naléhavost, která utáhne mozkové závity nadoraz. Na konci poutě se vynořila neodbytná myšlenka, že v tomhle království věčnosti je král zoufale nahý a že mi prostá trojjedinost (Otec, i syn, i Duch svatý:))) poselství nemůže přinést katarzi. Uvnitř jsem cítila prázdnotu a zpětně hodnotím Fontánu jako navoněnou zdechlinu. (23.04.2007)

Natočit film o nesmrtelnosti už je nějaký kumšt, ještě když se do toho opře režisér Darren Aronofsky, který mě neméně překvapil už filmem Rekviem za sen a to co jsem od něj čekal jsem prakticky v tomto filmu dostal. Fontánu točil bezmála 6 let, kvůli tomu téměř zešílel a dokonce ji málem ani nedotočil. Proč? Prvně mu Warneři dali 70 milionů...postavily se kulisy a pak se od projektu odstoupilo. Brad Pitt, který původně měl financovat projekt od něj odešel a nechal režiséra na tenkém ledě...ten si uvědomil, že bez pomoci tak velký film jako prvně byl jen tak nenatočí tak se ho rozhodl přepsat a ani za třetinu nechal natočit zrovna Fontánu. Ale proč ji natočil když už předem věděl, že Fontána nedokáže na sebe vydělat? Tak epický a přitom příběh plný nesrovnalostí, myšlenkových pochodů a lásky se jen tak nevidí. Sice jsem při sledování měl v příběhu opravdu velký bordel, ale to zalepily naprosto odzbrojující herecké výkony Hugha Jackmana (který po X-menech překvapil o to víc svým citem na samotný film) a Rachel Weisz (dlouhodobá přítelkyně samotného režiséra) a samotná hudba, která příběh správně vyburcovala k naprosto dokonalé atmosféře. Darren Arnofsky tímto filmem chtěl zřejmě předat poselství budoucím generacím v podobě pro něj jednoduchého příběhu. I když pro něj jednoduchého já jsem nad tím musel po shlédnutí neustále přemýšlet a i když mě uchvátila hudba a herecké výkony, právě ten příběh, mě nutí se na samotný film podívat znova a znova a zřejmě od toho čekám hodně, ale stejnak neodstanu nic víc než prvotní nadšení a v tom je právě kouzlo jeho filmů. (09.03.2007)