Fontána

Krásněji, magičtěji a dojemněji příběh o nekonečné nesmrtelnosti podat ani nešlo. Aronofsky se vytasil 6 let po Requiemu s dalším zásekem o kterém mluviti jen jako o filmu = kacířství. Fontána je neskutečný zážitek, který je nemožné s něčím porovnávat. Když jsem ji viděl poprvé bylo mě 25 let a zcela určitě jsem ji nedokázal tehdy plně docenit ani jsem na mě nepůsobila tolik přehledným dojmem jako nyní. 100% je málo. (22.10.2018)

Darren Aronofsky je pro mě jeden z nejdůležitějších "nových" režiseru dnešní doby. A´t jde o Pí nebo o Requiem, tak to byla vždy díla s intenzivní atmosférou, příběhem a možná především genialním audiovizualním zpracováním. A nejinak tomu je i u Fontány. Příběhy 3 dějových linií se navzájem mistrně proplétají a doplňují v úchvatně provedeném zpracování a i když je možná trošku těžší pojmout všechno co film nabízí na jedno zhlédnutí, tak vidět tenhle film dvakrát, tříkrát..desetkrát není žádný problém.Pokuď zrovna nemáte filozofie a velkých otázek prostého života pokrk, tak mazejte pro DVDčko a připravte se na nevšední zážitek. Fontána | Iniciace | Google Docs (27.10.2007)

Hmm, hmm, asi jsem od vychvalované "Fontány" čekala víc. Copak všechnu tu rádoby hlubokou filosofii o lásce nešlo zabalit do poněkud zábavnějšího hávu? Místy zajímavé - audiovizuálně a nakonec i obsahově, místy nuda a křeč (ke konci jsem přes veškeré heroické úsilí na chviličku zadřímala). Hugh Jackman mi nevadí, Rachel Weisz trochu jo, jejich výkony nepovažuju za strhující, prostě lepší standard... Celkový dojem bezprostředně po dodívání byl 70%, po cca dvou letech od shlédnutí "Fontány" zjišťuju, že ve mně film nic moc nezanechal a zvažuju ubrat bodík. Třeba jsem zabedněná a něco důležitého mi uniklo, nebo prostě neoplývám duší romantika, nejspíš obojí naráz, jednoduše mě Aronofsky tímto kouskem neokouzlil (pravda, ani neznechutil). Pravděpodobně s degradací počkám na druhé okouknutí... ale kdovíjak se mi do reprízy nechce:-/. (14.11.2008)

Fontána rozhodně není ta nadupaná filozofická orgie, na kterou jsme se všichni těšili. Ale v důsledku to nakonec vlastě ani nevadí. Příběh se line v takovém lehkém poklidném tempu a ve srovnání s takovou "2001 Vesmírnou odysseou" (ke které bývá nejčastěji přirovnávaná) ani chvilku nenudí. Navíc oproti ní disponuje bezchybnou (nedigitální!!!) vizuální stránkou a hlavně silným motivem nikdy nekončící lásky, kterou ani časoprostorové dějové skoky a úbytek vlasů nedokážou zadusit. A i když tam nejsou žádné Kubrickovské opice, za 5 hvězd to rozhodně stojí. ***Věděli jste, že: Strom života byl inspirován pasáží z kabaly a původně měl měřit 70-100 metrů, pro potřeby natáčení ale musel být zmenšen.// Hugh Jackman si kvůli filmu musel oholit hlavu i hruď, režisér Aronofsky se naopak dle svého zvyku při natáčení neholil vůbec.//Vesmírná linie je inspirována písničkou Davida Bowieho Space Oddity o majoru Tommovi, podle nějž dostal jméno i hlavní hrdina.//Roli Hugha Jackmana měl původně hrád Brad Pitt, ale posléze nechal Aronofského na holičkách kvůli roli ve velkofilmu Trója, za který inkasoval 17 milionů dolarů.//Roli Rachel Weisz měla původně hrát Cate Blanchettová, jenomže v době původního natáčení otěhotněla.// Po odstoupení Pitta z projektu sedm týdnů před první klapkou padnulo i původní natáčení v roce 2002. Čtyři stovky výtvarníků, elektrikářů, tesařů a dalších členů technického štábu dostaly okamžitou výpověď. Nazmar přišly i už postavené kulisy za 18 milionů dolarů.//Původní rozpočet 70 milionů dolarů dokázal Aronofsky v závěru minimalizovat na finálních 35 milionů (+ dalších 18 milionů, které přišly nazmar při prvním natáčení).//S nápad obsadit do hlavní ženské role Rachel Weisz přišel Hugh Jackman. Původně zásadně proti byl režisér Aronofsky, který s Weiszovou žije od roku 2001. V současné době jsou manželé. Natáčení Fontány jejich vztah ale málem nepřežil.*** (24.03.2007)

Asi šestnáctkrát lepší, než zoufalá pseudodepresivní onanie Requiem za sen. Fontána, ačkoliv k závěru rovněž začíná působit stylem nuceně umělecké exhibice, je přinejmenším po hudební a obrazové stránce natolik odzbrojujícím dílem, že na nějaké výtky příliš prostoru nezbyde. Titulní story o vědci, jenž hledá "lék na smrt", zatímco jeho vlastní žena podléhá smrtelné chorobě, vlastní dva doprovodné příběhy, v podobě historické části o hledání stromu života a poněkud fantasmagorické části kosmické o konci (?) jedné nesmrtelnosti, přičemž přelomem mezi nimi je právě událost příběhu titulního... Fontána výborně vykresluje jistou neviděnou bezohlednost (doktor svou ženu miluje, zároveň ale učinil velký objev a kmitá od jednoho k druhému), která se zrcadlí v příběhu conquistadora, hledajícího nesmrtelnost. Po smrti ženy zlomený manžel příběh dopisuje, vidí vlastní zmar a bolest, ale nedokáže už sesmolit nic víc, než fantasmagorickou cestu za koncem nesmrtelnosti, s vědomím, že nic takového neexistuje, že všichni umřeme a všichni ztrácíme své blízké. Z conquistadora vyrůstá nový život, protože každý konec je předzvěstí dalšího začátku, a i doktor se musí překonat a pokračovat v tom, za co bojoval... Především však oceňuji, že Aronofsky uklidnil a usměrnil svůj režijní exhibicionismus natolik, že právě režie patří k největším kladům snímku... 9/10 (01.03.2009)

Opravdu velkolepá slátanina!..Ano, taktéž se řadím k fanouškůlm Aronofského, Pí a samozřejmě hlavně Rekviem pro mě znamenají zásadní kinematigrafická díla, jež mě při jejich prvním shlédnutí opravdu zasáhla. Nicméně Fontána je opravdu pouze sled barevňoučkých, velikášsky pojatých a srdceryvných obrázků. Ano, hluboké poselství lásky, a života v něm je, ovšem nesmírně pitomoučce pojaté a bez jakékoliv zde proklamované alegorie. Nejsem člověk, který by byl bez citu a hlubokou lásku nepoznal, opravdu vím, jaké pocity chtěl Aronofsky i dva hlavní protagonisté v divácích vyvolat. A místy se jim to i povedlo, ovšem celý film jako celek je prostě slátanina (jiné slovo mě prostě nenapadá), hrající si na nejhlubokomyslnější dílo všech dob. Zklamání. 2* kvůli těm pár scénám, které dokázaly vyvolat autentické pocity a hlavně za jedinou opravdu až nevídaně podařenou součást tohoto snímku, a to hudební doprovod. (15.11.2009)

Par minut po shlednuti jsem jako by stale v tranzu, v usich mi porad zni melodie z filmu a jako bych nedovedl pochopit, co jsem vubec videl, i kdyz to na druhou stranu chapu. Mam chut rict, ze to byl hrozny filma, el na tu druhou, ze neco tak dokonaleho a genialniho jsem snad nikdy nevidel. Opravdu nevim, uplne citim v sobe to napeti, tu energii, ale nevim, z ceho prameni. Film ve mne nechal obrovsky emocionalni zazitek, ktery jen tak nevychladne. Jak uz bylo receno, fontana se neda vysvetlit, clovek ji musi nekolikrat videt a slyset, aby aspon trochu pochopil, o co se jedna. Kdyz to vezmu z herecky strany, Hugh Jackman byl fenomenalni, vsechno jsem mu to veril, ale s Rachel Weisz spokojen nejsem, nejen, ze ji to vubec nesluselo, le nebyla mi sympaticka a myslim, ze by mnoho herecek zahralo jeji roli autenticteji. Ale i tak, nevidim ani jeden duvod, proc nedat plny pocet budu, na tohle budu jeste hodne dlouho vzpominat. Je to neco, co cloveku poodhaluje tu nejvetsi otazku lidstva o zivote a jeho vecnosti. Kdyz tak jeste premyslim, mam pocit, ze se ve mne neco hnulo. (26.01.2008)

Já jsem byl se sebou spokojen. (11.03.2007)

Po tom co jsem viděl Rekviem za sen, jsem další Aronofského počin napjatě očekával. A musím říct, že mě nezklamal. Aronofsky vyzdvihnul své dílo, na víc než jen film. Fontána přesahuje i do jiných oblastí. Zfilmovat filozofické pojednání o nesmrtelnosti, je podle mě celkem velké sousto i pro ty největší filmové mazáky. A Arronofsky obstál se ctí. Film je navíc přecpán překrásnými filmovými záběry, jež místy hraničí s vizuálními orgiemi. Hudba jež Fontátnu doprovází jako podklad, by snad už ani lepší být nemohla. Navíc film vypráví o věcech, které lze slovem popsat jen velmi těžce. Vysílá dojmy, jež divák zpracovává do abstraktních představ, tak jak by to nedokázala leckterá kniha. Příběh a úvahy vypráví spíše podprahově, než aby se držel doslovných dialogů. Naznačuje a divák příjímá údaje jen pro vlastní zpracování. Splynutí doby minulé, přítomné i budoucí vůbec nepůsobí křečovitě, naopak vše ladně splývá. Podle mě se jedná o jeden z nejzásadnějších a nejkrásnějších filmů poslední doby. (05.02.2008)

Moc jsem to nepochopil a chvílemi se i nudil. Je to natočeno krásně, ale co z toho mám, když se v ději vůbec nevyznám. Až mi to někdo vysvětlí nebo možná až to uvidím podruhé, tak hodnocení zvednu, ale teď musím zůstat u tří hvězd. Pochvalu si zaslouží obě hlavní postavy, které hrají výtečně. 60% (21.08.2009)

Zvláštní snímek, který není snadný zcela přesně pochopit... Je to jakási poetická báseň o životě, smrti, věčnosti a lásce? Snímek se může chlubit opravdu úžasným vizuálním zpracováním, geniální hudbou, parádním hereckým duem Jackman - Weisz a nevšedním námětem. Přesto však nemohu hodnotit lépe. (27.06.2013)

Nezačnem ospevnými ódami, ktoré si tento film stopercentne zaslúži... len konštatujem, že to bola skutočná pastva pre zmysly. Mozaika poetiky, duchovného zamyslenia a audiovizuálneho šialenstva natočená s citom. (08.05.2007)

Velice působivý, ač trošku složitější film. Každopádně to musíte vědět, ale nečekejte dokonalost, jen originalitu. Herci super. (29.09.2007)

Vizuálně filozofická balada, která se tváří důležitěji a vážněji, než jaká skutečně je. Ve spletité pavučině složitě vypadajících obrazů je zřetelně čitelná nosná struktura základní myšlenky. Láska - víra - nesmrtelnost. Každý, ať si to vykládá podle sebe, to je určitě i páně Arronofského záměr:-) (11.02.2010)

Achjo.. už hodinu si tenhle snímek přemítám v hlavě a pořád nevím jak ho ohodnotit. Vlastně vůbec nevím co si o něm mám myslet... Asi jsem od toho čekala víc, než mi samotný film nabídl, protože ho natočil můj oblíbený režisér a protože si ho tolik lidí vychvaluje. Možná svůj názor časem změním, vážně moc si přeji Fontánu ocenit.. ale prozatím to nechám takhle. EDIT: Pochopila jsem... (25.04.2012)

Snažil jsem se Fontáně přijít na kloub, ale nějak to nedopadlo. I když vizuální stránka působí výborným dojmem, v prolínání linií jsem se takřka nevyznal a ani přesně nevím o čem to bylo. (21.01.2014)

Možná je Fontána přeceňovaný film, ale musí se jí nechat, že je to opravdu nevšední dílo, od kterého se neodtrhnete a plnými doušky nasáváte tu zvláštní atmosféru. Příběh přes všechno to vizuální pozlátko není nakonec nijak složitý, ale zatím nevím, jak přesně si ho přebrat. Chce to asi nechat si film nějakou dobu uležet v hlavě a pak se uvidí, zatím to jsou jen takové neurčité, ale silné dojmy. (08.04.2007)

Ach jo, na tento film jsem se strašně těšil, ale bohužel mě nijak moc nechytil. Nevím, snad jsem se na něj díval ve špatném rozpoložení, snad jsem ho špatně pochopil. Každopádně jsem se spíše nudil a hromada přenádherných záběrů a obrázků mi připadala trochu jako tělo bez duše. Aronofsky má zvláštní styl, Requiem za sen mě ještě oslovil díky vyobrazení kruté reality, ale Fontána mě nechala naprosto chladným. Snad se na mě nebudete tolik zlobit, při druhé projekci na mě třeba kouzlo snímku už dopadne. (01.03.2012)

Nikdy jsem nic takového neviděla. Hloubka tohoto díla je nezměrná. Jsem moc ráda, že jsem tento film viděla v kině. Audiovizuální stránka byla tak překrásná, že jsem skoro ani nemohla dýchat. Zírala jsem na plátno, poslouchala maniodepresivní hudbu a pomalu putovala k Šibalbě. Někde po druhé třetině filmu jsem začala z ničeho nic brečet. Nejdřív to bylo jen pár slz, ale postupně se proměnily ve vodopád...Ani nevím proč. Možná proto, že smrt Izzy byla strašná (strašná ve své jednoduchosti, odevzdanosti) a že smrt stromu byla snad ještě horší. Fontána je dílo umělce. Je dokonalá a krásná. Nikdy ji nepochopíte, nikdy si nebudete jistý tím co se snažila povědět. Ale to nevadí...Co můžu doporučit: pust si to úplně sam/a na co největším monitoru či obrazovce, zhasni si, vypni si mobil-prostě se nenech rušit. A pust si to aj s titulky. A věř mi že budeš jak na tripu. Na dojemném láskyplném tripu uvnitř duše. Tohle je příběh o lásce. O lásce tak silné, že ji ani smrt nemohla rozdělit. Together we will live forever (09.10.2008)

Byly 4 filmy, na které jsem se opravdu těšil. Host mě zklamal, Children of Men a Pan's Labyrinth se mi líbily, ale ne tolik, v kolik jsem doufal. A tak zbývala jen Fontána. A nakonec z nich, v mých očích, dopadla asi nejlépe, i když ne bez výhrad. Problém je, že mě ničím nepřekvapila - to, co na ní oceňuji nejvíc, tedy úžasnou vizuální a hudební stránku, jsem už znal předem (a už jen kvůli tomu stojí za zhlédnutí v kině). Asi by mi tolik nevadilo jít na výstavu těch úžasných obrazů či několika videosekvencí, doplněných stručným textem a samozřejmě hudbou (nenominována na Oscara? WTF?!). Sice bych přišel o velmi dobrého Jackmana a pár skvělých scén, ale samotný příběh.. je takový na jednu stranu jednoduchý ve svém základu, a zároveň až neuchopitelně zenový ve svém podtextu a poslání. Nevím, jestli to po skončení někdo "pochopil", ale hádám, že většina lidí to buď (radši) neřeší, nebo pokud se to pokusí s ostatními řešit a rozebírat, dojde k tomu, že každý to chápe a vnímá jinak :) ___ 90 % (17.03.2007)