Fontána

Pěkné na pohled, ale téma hledání nesmrtelnosti je tu servírováno jako laciný, pseudofilosofický New Age guláš. Ono rádoby duchovní ladění mi místy dosti pilo krev. Zájemci o tematiku neumírání nechť si raději přečtou Epos o Gilgamešovi, anebo alespoň stařičký Haggardův fantasy román "She". Obojí je mnohem lepší, mnohem mýtičtější než tento zmatený film. (08.03.2007)

Co je Fontána? Hovno obalené ve zlatě. Těžce arogantní a nabubřelý snímek házející moudra kolem sebe, neschopný jak vtáhnout do děje, tak vůbec se o nějaký blíže zajímat. Touto sebestřednou hovadinou u mě Aronofsky hluboko klesnul (naštěstí se urodil Wrestler). Myslel jsem, že se jedná o originálního filmaře, který umí uchopit látku a dát jí nějakou formu. S Fontánou se vleče čas a ani na sekundu jsem se tomu pseudomeditativnímu mumraji nechtěl věnovat. Jako pod mučícími nástroji jsem celý film zhlédnul a musel zatleskat dvěma mužům – Clintu Mansellovi a Hugh Jackmanovi. Ti jediní vyšli se vztyčenou hlavou. Kdybych si na krásném wallpaperu přečetl několik trefných citátů, udělal bych asi líp. Tarkovskij s Lynchem fušují Kubrickovi do natáčení. To je Fontána. [Přesná stopáž: 97 min] (24.12.2008)

Nemaje pražádný strach z nařknutí, že bych se zde chtěl jen kdovíjak pseudointelektuálně vyzvracet, dávám hrdě 5. Tím netvrdím, že jsem si stoprocentně jistý mým jasným pochopením veškerých myšlenkových přesahů filmu, ale mám pocit, že mám na snímek pohlížet jako na vrstvené umělecké dílo (nejen na obraz s hudbou , i když už to by samo o sobě stačilo) , jako na oživlou vizuálně dokonalou multimediální galerii plnou myšlenek. Tu nádhernou hudbu budu mít v hlavě ještě dlouho (ne, verbale, žádnej popkorn, žádný éčko :) ), herecky mě překvapil Wolverine a udělal mi i radost tím, že jakožto plešatý vesmírný poutník byl na stupnici, Xicht prdelní až Krasomír, někde uprostřed a nesral mě výjimečně svým atavistickým nadsamectvím. Film, který aspoň zčásti musí a může pochopit každý s minimální empatií, sluchem a zrakem do padesáti dioptrií, pokud splňuje člověk byť jeden jediný výše zmiňovaný bod, a přesto háže Aronofského přes palubu do odpadu, pak je buď naprostý ignorant a nebo nás naopak všechny obchcává svou "kontroverzností" a já gratuluji za geniální myšlenku :) jak vystoupit ze stáda a jít proti proudu. Pro mě to byl zážitek a strhující podívaná. (23.04.2012)

Divné, famozne ...to to toto je, nemám slov. A ten záver. (04.09.2007)

Jak je vidět, obsazení Hugha Jackmana a Rachel Weiszové bylo správným tahem k úspěchu. Trochu mi tenhle film připadal jako spojení Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a libovolného filmu Davida Lynche, nicméně na rozdíl od zmíněných ve mně Fontána příliš moc nezanechala. Není to jednoduše nalajnovaný snímek připravený k okamžité konzumaci, ale v jeho složitosti snad ani žádná myšlenka není. Tuhle látku je zkrátka potřeba pořádně rozžvýkat a ani to vám nezaručí snadné trávení. Každopádně ani po tomto snímku jsem Aronofskymu nepřišel na chuť, stejně jako po Requiemu. (17.07.2011)

Krásný a přirozený příběh o životě a smrti..., provázející hlavní hrdiny napříč lidskýmy epochamy, Hugh a Rachel předvedly vyváženou hereckou podívanou a já osbně jsem jim věřil každé solvo. Mimo jíné se mi moc líbila velice proppracovaná hudba,která dodala filmu hloubku a osobytost. (28.03.2011)

(40%) Bohužel, FONTÁNA mě nijak zvlášť nechytla. Příběh je prostý, máme tu nějaké tři časové linie, a sice: Minulost, přítomnost a budoucnost. Dějově mě minulost ve Španělsku vůbec nebavila, přítomnost, kdy se snažil H. Jackman zachránit svoji nemocnou ženu byla lepší, ale stále nic moc a budoucnost má akorát slušný a temný vizuál. Tím to pro mě končí. Na rovinu se přiznám, že jsem to moc nepochopil. Co tu čtu, je třeba to vidět víckrát, ale to je asi určené divákům, kterým se to líbilo a po dalších viděních tohoto filmu je to nadchlo ještě víc. Nevím, prostě to bylo takové divné … Nedokážu na tom hledat výraznější zápory, svoji úroveň to nepochybně mělo, ale mě to prostě nebavilo, včetně finále, kterému jsem též téměř nerozuměl. Asi mám slabší IQ, nebo nevím. Najde se tucet obdobných filmů s časovými liniemi, které mi sednou, ale co už … Jackman to zahrál tak nějak optimálně, stejně jako krásná R. Weisz. Hudba byla vcelku slušná. Nemám, co k tomu dodávat už. (24.10.2020)

Aidiovizualni cast je nespochybnitelne uzasna, samotny obsah je pro mnohe snad prilis duchovni a prilis pruhledny. Ano snad nadhodnocene, prechvalovane a jednoduche. Ano, ano, ano... snad .Nadruhou stranu, uprime kdy jsme naposled neco takoveho videli? To platilo i o reziserovu predeslem snimku a plati to i tentokrat. (12.03.2007)

Darren Aronofsky si do toho obsadil svou manželku - Rachel Weisz a stvořil dílo, které normální člověk nemůže stvořit. Mně připadá, že čím je film větší hovadina, tak se víc líbí. Protože jak jinak si vysvětlit zdejší vysoké hodnocení snímku, který nemá děj a je záživný asi jako partie šachu v hlavním vysílacím čase. Film o ničem. (13.02.2009)

Zřejmě mi bude trvat hrozně dlouho, než tenhle film pochopím, jestli ho vůbec někdy pochopím. Ale ten vizuální zážitek byl tak obrovský, že na něj hned tak nezapomenu. Hudba a obraz tvoří neopakovatelnou kompozici a o tyto dva aspekty má vlastně ve filmu jít především. (09.12.2011)

Na první pohled komplikovaný film se třemi dobově odlišnými částmi, při bližším prozkoumání jednoduchý příběh se spoustou navádějících indicií. Pěkný film, který mě místy nechával až příliš chladným. Requiem za sen mělo podstatně silnější náboj. Ale i tak je Fontána nádherným filmovým zážitkem. (11.06.2007)

Vizuálně překrásná a hudebně božská meditativní nádhera. Hlavní část filmu, odehrávající se v současnosti, mě "bavila" asi nejméně, zbylé dvě (středověká a "vesmírná") jsou však tak parádně zvládnuté (a v případě druhé jmenované i v podstatě jedinečné), že si Fontána nakonec těch 5* ode mě přeci jen zaslouží. Hugh Jackman je v hlavní (troj)roli naprosto skvělý (zatím jeho asi nejlepší herecký výkon) a to jak si Darren Aronofsky pohrává se skoro každou scénou a záběrem je prostě úžasné a rozhodně si za práci na tomto okouzlujícím a nevšedním díle zaslouží velké uznání. ___ Momentálně (únor 2011) mi připadá, že jsem tomu filmu před těmi několika lety částečně naletěl. Aronofsky sice točí jako bůh, ale za vší tou audiovizuální krásou jsem vlastně doteď nenašel nic, co by stálo za pořádné zamyšlení nebo diskuzi (to, že smrt je nemoc jako každá jiná a tudíž na ni může existovat lék, je samo o sobě docela fádní, naivní a na můj vkus málo kontroverzní, alespoň v podání tohoto filmu). Roste ve mně obava, že ve FONTÁNĚ forma drtivě zvítězila nad obsahem (a následně ho pohřbila hluboko pod zem), ale přitom se tváří jako neskonale hluboké, superkomplexní filozofické mistrovské dílo. Dříve jsem chtěl věřit, že jím skutečně je, ale nyní už k ní přistupuju o dost přísněji. Snad je to tak správně... 70 % (20.08.2007)

Filozofická audiovizuální báseň na téma věčný život, láska, smrt. Hodně z vás tu chválí výkon Hugha Jackmana, pro mě osobně byla tou vůdčí osobou krásná, " křehká " Rachel Weisz. Vynikající kamera Matthewa Libattiqua ( neskutečná pastva pro oči ) , to vše za režijní invence Darrena Aronofskyho ( vždy se těším a netrpělivě očekávám další jeho " neobvyklí snímek" a jeho zpracování), to vše doplněno GENIÁLNÍ hudbou. Soundtrack Clinta Mansella je FANTASTICKÝ! Po druhém shlédnutí nemám nejmenších pochyb a zvedám své hodnocení o 1 * výše na plné hodnocení! (15.06.2009)

Tenhle nesmysl má 82% !? (27.12.2007)

Fontána je Aronofskyho silné emotivní mistrovské dílo o vyrovnání se s vlastní smrtelností. Skrývá v sobě grandiózní a působivý příběh o pochopení skutečných lidských hodnot, které se za pomoci překrásné hudby vryje do podvědomí. Aronovsky dokazuje, že je dokonalý režisér, který opět vytvořil skvost. [10/10] ♫10/10♫ (14.01.2008)

Fontána je spíš takové formální cvičení, Darren nám prostě ukazuje, že na to má. Jeho podobenství není těžké pochopit, pokud akceptujete tu nejjednoduší rovinu kniha-realita-duše (ne vesmír, proboha, kdo tohle distributorovi nakukal?) a nebudete se v jednotlivých scénách zbytečně rochnit. Pod tím vším je krásná a silná love story, ve které se Aronofskému nějak podařilo, abyste dvěma hollywoodským hvězdám věřili, že se opravdu a hluboce a navždy milují - a přitom to nepřipomíná slaďák. Pro příště bych mu doporučovala natočit historický film, protože je to právě středověká část filmu, která se mu povedla nejvíc. (19.03.2007)

I já se musím přidat k nevěřícím Tomášům... Aronofsky vytvořil velmi originální, netradiční a v mnohém inspirativní film, který jej stál deset let kariéry. Fontána má velké téma (smrt) i velké ambice, je extrémně emoční a disponuje desítkami vizuálně lahodných záběrů, přesto... za tím vším se skrývá velké nic nebo přinejmenším velmi málo. Klíčovému tématu smrti (a nesmrtelnosti) chybí spiritualita a hloubka, jinými slovy – jakýkoliv propracovaný filosofický, náboženský či umělecký diskurz, o který by se film mohl opřít. Na smrt a věčný život se prostě nedá jít s pár zmatenými útržky mayského náboženství a kosmologie, jednou citací Bible a nejasným vhledem do současné onkologie... Toto je největší nedostatek Fontány, nedostatek tak fatální, že zakrývá vše ostatní. Samotná stavba filmu, mnohými prohlašována za složitou, vůbec složitá není – film jasně ovládá příběh ze současnosti, vyprávění o španělském conquistadorovi je zhmotnělým textem Izziny knihy, scény z budoucnosti nemají žádný význam a spojovací prvky těchto tří proudů jsou jen (byť velmi působivé) efekty. Zatímco v Requiem za sen vyprávěl Aronofsky jednoduše a přesně o složitých věcech, ve Fontáně zabalil prázdnotu do zdánlivě složité formy. Rozpačitost dokazuje i závěr, který patří do kategorie bezradných. Na Fontáně tak jsou zajímavé především „vedlejší“ věci, jako například sémiotický princip který důsledně ovládá svět filmu. V principu nekonečné sémiozy se všechno podobá všemu – ve Fontáně se prolínají nejen postavy a jejich osudy, ale také jednotlivé scény (vjezd do města), stejně jako substance (v mikroskopu zvětšená nádorová tkáň se podobá zmírající galaxii a naopak). (02.04.2007)

Filmová báseň, existencionálna dráma, metafyzická hádanka. Takto nejako bol tento film uvádzaný do kín, a niečo mi na takých rečiach smrdelo. Fontána ma jasnú základnú myšlienku, nad ktorou netreba príliš dlho dumať a rozoberať ju, preto sa práve tu najviac minul Aronofského formálny štýl s obsahom. Je to pekný film, chytro vystavaný, ale nejakú mnohovrstevnatosť a neuchopitelnosť myšlienok som nezaregistroval. VIDENÉ ZNOVA 12/22: Opäť ma uhranula samozrejme vizuálna stránka, ale ten pocit z filmu je stále ten istý. Veľmi mi to sadlo, sledovať muža, ktorý sa snaží zachrániť svoju ženou pred smrťou, ale nájde nesmrteľnosť, je veľmi pútavé a je iba dobre, že ho hrá Jackman a nie Pitt, ktorý z projektu odstúpil. Stále ale Fontánu nevnímam ako čistokrvný art, skôr ako melancholickú náladovku. (24.09.2009)

Tenhle film nemá smysl delším způsobem rozebírat, neb se jedná o film v jádru velmi prostý. Na čem se určitě shodneme je velmi pěkná vizuální, potažmo audiovizální stránka filmu a působivý Hugh Jackman. Jinak jsem nezavětřil nic, co by film nadnášelo nad vodami průměru. Lituji lidi, kteří nepochopili tento film, nicméně mohu zcela upřímně konstatovat, že o nic zásadně důležitého nepřišli. I přes krátkou stopáž jsem se místy nudil a těch míst nebylo zrovna málo. Je zajímavé kolik se tu ve fanklubu sešlo filosofů, kteří vlastně v tomhle případě filosofují proč je ve dne světlo a v noci tma. Víc než slabé * * nedám, byl bych sám proti sobě. Takových filmů už tu bylo. (10.04.2011)

Fontánu si po prvním shlédnutí netroufám hodnotit. V podstatě si nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Ovšem je pravda, že audiovizuální stránka je naprosto dokonalá. (27.04.2007)