Vzpomínka na Titány

Příchod černého trenéra ke školnímu fotbalovému mužstvu na jihžanském maloměstě nemůže zpočátku přinést nic dobrého. Je jenom na něm, aby stmelil hráče různé barvy pleti k maximálnímu výkonu a neuvěřitelné sérii zápasů bez porážky. Film je natočen podle skutečné události a staví nejen na výkonu Denzela Washingtona, ale i výkonů mladých herců v rolích hráčů školního mužstva. Pokud máte rádi filmy ze sportovního prostředí, pak vás tenhle určitě nezklame. (05.03.2003)

Když se na počátku 70. let za oceánem začali na školách objevovat bělošští i černošští studenti a učitelé, na malér bylo zaděláno. Integrace se dotkla i mužstva amerického fotbalu, kdy novým trenérem má být černoch a dosavadní boss (pochopitelně běloch) jen jeho pravou rukou. Obří počáteční nevole se samozřejmě překlopí v učebnicových příklad, jak by to asi mělo fungovat. A ne jen proto, že si tihle ramenatí hoši nemohou s ohledem na svou budoucnost dovolit vynechat sezónu. Potrvá to nějakou půlhodinku filmového času a hoši se už poplácávají po ramenou, vtipkují ve sprše a zpívají při společné cestě autobusem. Až se rodiče nestačí divit. Z nenávisti tudíž začne klíčit přátelství, tým navrch opanuje šampionát, o kterém to taky trochu (vedle rasových předsudků) je. Český divák má samozřejmě k americkému fotbalu trochu daleko, takže nějaké body musí dolů. Další pak musím strhnout za (očekávané) velké proslovy a patetická gesta. Rodina a hodnoty. Denzel Washington a Will Patton spolehliví, Hayden Panettiere roztomilá. (08.05.2020)

Tak tohle je parádní paráda! Po měsíci zase jasně 5 ti hvězdičkovej zážitek. Už je mi jasný, že v minulým životě jsem byl niga, páč se u podobnejch filmů dokážu pokáždý naprosto vžít do kůže černochů, který to na jihu ameriky neměli a nikdy nebudou mít jednoduchý. V tomhle filmu je rasizmus krásně ukázanej. Tady je ale rasizmus a předsudky postupně vytlačen a i z těch nejvíc ortodoxních lidí se díky fotbalu stanou lidé bez předsudků. Film je hnedka od prvních chvil zajímavej a nejde z něj spustit oči. To všecko je doprovázeno fakt kvalitní dobovou hudbou. Ke konci filmu ukápla u slzička, což oceňuju. Strašná škoda, že se tenhle rejža nepustil do víc podobných témat, páč jemu by to určo šlo. Všem hercům sem to žral, nejvíc samozřejmě hlavnímu coachovi, kterýho si dokonale střihnul Denzel! Díky! (28.07.2016)

Vůbec jsem nevěděl, co čekat od filmu, který režíroval člověk s jménem Boaz Yakin a o to víc jsem byl překvapen, co se z toho vyklubalo za perfektní spotovní drama se silným příběhem. Dovolím si tento film srovnat s novějším filmem Gang v útoku. Opět nějaký trenér amerického fotbalu se snaží ztmelit nějaké lidi mezi kterými panuje těžká rivalita. V tomto filmu jde o rasismus a o to, jak na barvě pleti nezáleží, aby společně běloši a černoši drželi při sobě a podali výborné výkony. Jde i o hrdost! Příběh je opravdu silný a při jistých momentech nezůstane oko suché a nebo se objeví i slza na krajíčku, protože konec byl dojemný. Navíc k té dojemné atmosféře příspívá hudba od Trevora Rabina. Je sice trošku podobná té z Gang v útoku, ale tady je lepší, protože je to první film se sportovním tématem ke kterému dělal hudbu. Hudba je jak jinak skvělá a hlavně působivá .Trénink černoškého trénera vypadá spíš jako vojenský tábor, ale při sportu je to podle mně důležité. A parádní herecké výkony. Denzel Washignton v této roli exceluje a výborně mu sekunduje i jeho poradce sympaťák Will Patton. Herci, kteří hráli sportovce byli také dobří. A nezapomenutelná Hayden Panettiere, byla v roli trénerovy temperamentní dcery úžasná. Aby to také nebyl dobrý film když to má nálepku " Produced by Jerry Bruckheimer "! (31.08.2008)

Nemám ráda americký fotbal. To ale neznamená, že by se mi nemohl líbit FILM o americkém fotbalu - a o nedobrovolné integraci "černých" a "bílých" po nařízeném sloučení dvou středních škol, strhující příběh o překonávání rasistických předsudků na obou stranách, o nelehkém sbližování, kterému napomohla kromě nekompromisního přístupu černošského trenéra Boonea v podání charismatického Denzela Washingtona i láska k masově oblíbenému sportu. Filmaři ho sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně mu tím neuškodili. Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty. (31.05.2009)