Muž z oceli

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)

Všechny příjemné vzpomínky na tenhle film ve mě v budoucnu budou spjaty pouze s první polovinou, kdy Clark hledá své místo ve světě, objevuje své schopnosti a do toho problesknou i nějaké ty emoce. Zbytek stopáže bych ohodnotil dvěma slovy: DIGITÁLNÍ BORDEL. Nicméně, Henry Cavill je velký sympaťák a ten pravý Superman, nějakému střízlivějšímu pokračování s ním bych se rozhodně nebránil. Potenciál tu je. (22.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Bez znalosti jakéhokoliv předchozí snímku o Supermanovi (plánoval jsem se na všechny předchozí podívat ale jaksi to nevyšlo) jsem šel do kina na tento nový spektákl od Snydera. A výsledek mě nezklamal. Man of Steel je první blockbuster z roku 2013, který naplnil má očekávání (na rozdíl od Star Trek Into Darkness či Iron Man 3) téměř na 100 %. Je to doslova epický film, ve kterém prakticky vše funguje jak má, casting se povedl (nevím, co má většina lidí proti Amy Adams, ale já ji žral) a vše podtrhuje fenomenální hudba od Hanse "každý můj soundtrack zní prostě božsky" Zimmera. K tomu si připočtěme fakt, že finále trvá přes půl hodiny (možná i víc, nevím, nedíval jsem se na hodinky, protože jsem měl oči přikované k plátnu) a je to opravdu směsice zvukových efektů, prachu a betonu. Na první zhlédnutí jsem z tohoto filmu měl dobrý pocit a věděl jsem, že se na to musím jít podívat ještě jednou, trochu si srovnat myšlenky. Na druhé zhlédnutí jsem si film opravdu užíval a neměl jsem prakticky co vytknout. Doufám, že tohle samé budu moct napsat i u jiného filmu (mého adepta na blockbuster roku 2013) Pacific Rim. 95 %. (01.07.2013)

Teď jsem seriózně zmatená, protože si vůbec nevím rady s tím, jak hodnotit film, který se takhle seriózně zlomí. Navíc mě asi nějak oslepil ten poslední záblesk zářivých zubů, protože jako bych zapomněla, čím to začalo, a že to vlastně chvíli bylo něco jiného než výbuchy. Sice to bylo dost generické, ale aspoň to vypadalo, že to někdo promýšlel s jistými záměry. Jenže to jde s objevením Zoda do kytek. Jsem sice velký fanda velkých svalů, ale ráda bych, aby se etická dilemata řešila i jinak než digitální pěstí a extrémně atraktivním úsměvem. (25.03.2016)

Patřím sice mezi nejbystřejší lidi na světě a blízkém okolí, ale až dodnes mi nebylo divné, že si můj syn pohazuje s autobusem, očima porcuje mrakodrapy a občas se letí někam proletět v modré pláštěnce. Po zhlédnutí nového Supermana asi budu muset přehodnotit svůj postoj a zkusím z něj nenápadně vytáhnout nějaké nové informace o Kryptonu. Tento snímek mi totiž nepřinesl nějaké zvláštní novoty o týpkovi, který se již několik desítek let obzvlášť vychytrale maskuje dioptrickými brýlemi, ale zábavu jsem nepostrádal ani na chvíli a to digitální běsnění vypadalo velmi přitažlivě i na čtyřpalcovém monitoru přehrávače. Mít nějaký přebytečný nekřesťanský peníz, tak bych jeho vložení do pokladny kina tentokrát patrně nepokládal za neúčelně vynaložený prostředek. (18.11.2013)